Natsu e no Tobira: Kimi no Iru Mirai e
The Door Into Summer
Režie:
Takahiro MikiScénář:
Tomoe KannoHudba:
Júki HajašiHrají:
Kento Jamazaki, Naohito Fudžiki, Kaja Kijohara, Hidekazu Mašima, Nacuna, Rin Takanaši, Taizó Harada, Tomorowo Taguči, Kenta Hamano, Šóhei AbeVOD (1)
Recenze (9)
Knižní předlohu jsem přečetl tak před 35 lety, úspěšně zapomenul, ale když jsem teď sledoval film, vybavoval se mi děj vždy kousek dopředu, jak jsem si připomínal o čem Henleinův román byl. Takže celkem vzato se T. Mikimiu podařilo evokovat zvláštní poetiku, kterou má předloha (byť zasazená do Ameriky). Pochopitelně film může pracovat s reáliemi "budoucnosti" hrdiny /když se probere ze spánku/, která je velmi blízká naší "přítomnosti" ()
Milá romantika v pěkném sci-fi hávu. Je mi jedno, že tam ten pokrok není domrtě vysvětlovaný. Prostě takhle se to jmenuje, takhle to funguje, ale proč to tak funguje... je mi to jedno, navíc by to v příběhu jen překáželo. Sedlo mi to. Příjemně mi to utíkalo, hlavní hrdina mi byl sympatický a to nejen tím, že to byl chovatel kočky. Jde vidět, se Kento pomalu herecky posouvá, nestagnuje, snaží se. I jeho robotický kámoš v podání Fudžiki Naohita byl sympatický, fajn a dobře zahraný. Celkově mi to přišlo jako odpočinkový film, není to žádné velké drámo a to se mi na tom líbilo. Nechtěla jsem se napínat jako struna, chtěla jsem si u sledování odpočinout a to film splňuje. Bylo to fakt příjemné podívání. ()
Musím říct, že na film jsem se dva roky těšil, navíc knižní předlohu jako klasiku znám. Začněme pozitivy Kento Jamazaki měl dohled nebo motivaci a podává skutečně herecky výkon (nikoliv jen svůj standard, nebo nezájem, který jsme viděli bohužel často), Naohito Fudžiki jako robot Pete nemá chybu. Celý příběh má moc hezkou atmosféru a feeling 90.tých let, od úvodních titulů a uvedení do příběhu mě to chytlo. S pokračujícím časem vidíme poměrně svojkou adapatci Henleinova originálu. Chápu, že z důvodu stopáže a úspornosti museli trochu zjednodušovat a udělat si věci po svém. Nicméně kouzlo originálu tak to úplně nemá, vztah mimochodem neměl být platonický, atd., ale budiž pořád nadprůměr a má to svoje kouzlo nejen díky té chlupaté šelmě. ()
No, kdyby to nebylo tak patetické, zbytečně překombinované a kýčovitě natočené, mohlo by to být fajn. Jenže to je patetické, zbytečně překombinované a kýčovitě natočené, takže mě to moc nenadchlo. Spíš jsem byl zklamaný z toho, že tohle dost připomíná spíš jihokorejské sci-fi než japonské, až mě to trochu vyděsilo, protože mezi těmi národy (aspoň co se filmů týče) pořád vnímám výrazné rozdíly a japonská kinematografie mi sedí rozhodně mnohem víc. Tohle má sice dobrý nápad a občasný fajn fór skrze robota Peta, i některé scény jsou docela zdařilé, i když z toho čiší nízký rozpočet na sto honů, ale to mi tolik nevadilo jako to, co jsem vypsal výše. Pro mě takhle spíš ne než jo... Lepší 2* ()
Za mě zklamání, které je pravděpodobně silně subjektivní. Ale protože R.A.Heinlein je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a četl jsem od něj v podstatě naprosto všechno a Dveře do léta jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, tak je to asi pochopitelné. Zasazení do asijských reálií mi nevadilo, ale prostě hlavní hrdina je dost mladší, než bych si představoval. Vypadá jako student, ne jako úspěšný inženýr, ale spíš roztržitý nepraktický geek. Robot Pete byl zbytečně navíc, celé hrátky s časem jsou zkráceny a zjednodušení zápletky je podle mě prostě moc velké. Bere si to jen hrubý základ, který celkem příjemně a romanticky, to zase neříkám že ne, podává i lidem předlohou nepolíbeným. Sice se asi musí ocenit, že vůbec adaptace téhle skvělé knížky vznikla, ale já bych to chtěl příště jinak a lépe. Prosím prosím. ()
Knihu jsem četl dávno, takže si ji pamatuji jen matně, nicméně základní kostra děje mi přišla věrná, včetně té romanticko-sentimentální nálady. V rámci časovek mi to přišlo rozhodně lepší než toto. ()
Určitě zajímavý film, už jen pro to zasazení a žánr, ale něco málo tomu ještě chybělo. Podmanivá atmosféra pobřeží, bezútěšnosti životů jich dvou. O to větší odhodlání měl, nechtěl se vzdát a jal se konat. Za odkaz své rodiny. Problém je to rčení na začátku, vnímám jej jako kolosální prozrazení děje. Zorientování se v postavách, faktech, nástinu příběhu a tak, to potíž nepředstavuje. Herecky též celkem sedí. Jde o to, že znalý divák, i s absencí k nastudování knižní předlohy, může prokouknout podstatu toho, co je tu tím stěžejním elementem. Mně to bylo jasné v momentě, kdy svit z přijíždějícího vozidla ozářil stojící postavu před ním. A to si to dále pohrává ještě s dalšími možnostmi, jak to v tom fiktivním světě uhrát a udělat. Název snímku upomíná primárně na toho kocoura, i když ne nutně, jak později divák uvidí. Za výrazný nedostatek považuji nepřesvědčivý ráz té změti bílé a modré barvy. Ostatně, i ten cover na ni naláká o to přesvědčivěji. A jelikož jsem už dříve pár skvělých kousků z Japonska viděl, tento proto byl zkrátka slabší, ačkoliv se na něj v ostatních věcech velmi dobře divá. Logicky špatně koncipován rozhodně není. Pak už je tu jen onen sourozenecký vztah, zde podněcující jisté emoce, ani oni ale v té souvislosti moc šancí nedostali. Kromě patřičné gradace v závěru. Skončilo to pěkně. Vzbuzovalo naději, hýřilo velkolepostí, nekalostí a originalitou. A ten kocour a scény s ním? Zvláštní kouzlo měl, i na něm to rozhodně stojí. A to se u tohoto nevšedního díla cení. ()
Romantika místy až příliš japonsky patetická, ale cením že se to obešlo bez časových paradoxů. Roboti byli super. ()
Slušný mindfuck ve znamení paradoxu času. Sice ne tak tajemné a mysteriózní, jako jiné filmy, ale zase z takovým veselým a příjemně hřejivým nádechem. Japonsko mě překvapilo. 65% ()