Epidemie

Pro Triera mám (soudě podle toho, co jsem zatím viděl) celkem slabost, ale Epidemic mě příliš nezaujal. O čem to vlastně - kromě toho, co je napsáno v obsahu, bylo? Je to autorská sebereflexe, žert, podobenství zlých důsledků dobře míněných příčin ... ? Nápady by určitě byly, nejednoznačné filmy mám rád, ale v tomto tak nějak chybí patrnější vodítka. (12.06.2010)

„Bylo podivuhodné, že se ty barvy nesmíchaly, ale vytekly najednou spolu tak, jak to Bůh chtěl... bez toho, že by smícháním vytvořily třetí barvu. Zdá se mi, že jsem to viděl u jedné zubní pasty. Nevím, jestli se dá ještě koupit, jmenuje se Signal.“ * * Hmm, může ještě něco výstižněji charakterizovat hloubku a styl tohoto filmu, když napíšu, že výše citované filozofování zde nasleduje z ničeho nic po jedné z atmosféricky temných scén s hypnotizující atmosférou? Jako některé filmy Larse von Triera se mi celkem líbily, ze 7 dosud viděných jsem mu dokonce již třikrát udělil 4 hvězdičky a originální náměty či nekonvenční snímky v rámci žánrů jsou pro mě lákadlem i u nejednoho dalšího Trierova filmu. Ale Epidemie mi přijde jako jeden z dalších režisérových totálních úletů, jejichž klady z větší části začínají i končí u jednoho zajímavého nápadu a výsledkem je takové podivné undergroundové cosi, čemu pořádně rozumí asi jen samotný von Trier s Vørselem a co ocení nejspíš jen opravdu skalní režisérovi příznivci. Líbilo se mi neobyčejné nahlédnutí do zákulisí scenáristické tvorby se samotným Trierem, v některých scénách na mě ta zvláštní atmosféra i působila a úplný závěr má taky cosi do sebe, ale jinak jsem se po většinu času nedokázal naladit na stejnou vlnu, nejednou jsem se nudil a celkově mi zhlédnutí Epidemie moc nedalo, ani nenabídlo žádný výraznější zážitek. Ale jelikož mívám to u Triera doslova jako na houpačce, doufám, že příští vybraný film mi zase sedne víc. Jestli černobílý undergroundový film o scenáristovi a jeho podivném filmu, tak za mě určitě raději Rockwellův Průšvih (1992). [35%] (11.02.2022)

Neviem či je chyba vo mne, pretože som od Epidémie čakal niečo úplne iné a to aj napriek tomu, že som si prečítal, o čom tento film je. Pôsobí určite viac ako debut než napínavejší Prvok zločinu, ale predovšetkým na mňa pôsobil ako Trierova hra s intelektuálnym divákom, z ktorého si robí srandu. Ale aby bol fér, tak si ju robí aj sám zo seba ako z tvorcu. Ide o film, ku ktorému sa ešte vrátim, aby som si utriedil dojmy. A tubu zubnej pasty rozrezávať nemienim, je mi úplne jedno, čo je vo vnútri. (28.02.2023)

Trier to u me zacina projizdet na cele care. I Epidemic, ve ktery jsem vzhledem k zanru a atmosfere vkladal nejvetsi nadeje byl spatny a nudil me. Vizualne hnusne a hlavne zase ta strasna danstina! Totalne nesympaticke charaktery, snaha o originalitu, kdy opet zustava jen u te snahy a predevsim pro Triera tak typicka nuda, az ten zaver to jakz-takz zachranuje. "All a nigger needs is a loose shoes, tight pussy and a warm place to shit." 4/10 (13.01.2010)

Asi by bylo na místě, abych přehodnotit svůj názor na ""Prvek zločinu"" - po zhlédnutí "Epidemie" vím, že bych dnes nereagoval tak odmítavě, do některých filmů holt musíte dozrát. ___ Musím říct, že jsem příjemně překvapen šíří Trierových tvůrčích postupů (poetik), Lars není jako dejme tomu "Béla Tarr", který od jisté doby (nejpozději Satanským tangem) točí v drobných obměnách tentýž film. Schválně: porovnejte si (co do stylu) tento film kupříkladu s "Idioty". Kdo by poznal, že za ním stojí tentýž člověk? Pro jistotu opakuji: pozor na nedorozumění! Nemluvím o tvůrčí vyzrálosti a o kvalitě. Už i "Prvek zločinu" a "Epidemie" působí dospěle a promyšleně, jen se ubírají jiným směrem než Trierova pozdější tvorba (napovím: l´art-pourlartismus vs. naturalismus). Sám za sebe dávám přednost Trierovi devadesátých let (Království, Dogville) a nového tisíciletí (Melancholie, Jack staví dům), ale i existenci "Evropské trilogie" dokážu reflektovat, uznat ji jako něco, nad čím má cenu meditovat. ___ "Epidemii" (druhou část Evropské trilogie) pak vnímám jako nejméně přístupný Trierův film. Řekl bych, že z deseti náhodných lidí si ho je schopen užít skutečně tak jeden divák (a to tomu možná ještě fandím). Já jsem z těch, který oněch dvou hodin vůbec nelituje. Aspoň jsem se radoval z dosti osobité metafikce, konzumoval atypické záběry (viz smrt kněze à la A. Tarkovskij) a znovu si potvrdil, že hranice mezi realitou a fikcí je nesmírně tenká, že možná celá takhle ostrá dichotomie je falešná. 75% (15.04.2020)