Evropa

Divácký zážitek poněkud kazí fakt, že se jedná o pomyslný vrchol trilogie, jejíž prví dva díly tady nevyšly. Hodnotím tedy samostatně. Vzhledem k tématu jsem často během projekce myslela na Hollandové Evropu, Evropu, což je poměrně logické. Zdejší von Trierův formální exhibicionismus uvádí do soukolí děje kombinaci černobílého a barevného filmu, klaustrofobické prostředí vlakových kupé, tolik symbolických pro holokaust, jakoby už nestačila sama schizofrenie prvních měsíců po dubnu 1945 sledovaná optikou lehce naivního Američana. Náročný pocitový film s lehce překvapivým rozuzlením. (05.06.2017)

V USA tento film bežal pod názvom Zentropa, u nás pod názvom Európa, ale nesmie sa zamieňať s filmom Európa, Európa z roku 1990. Film nás nenecháva na pochybnostiach, že nacizmus bol extrémny prejav nemeckého národa. Odohráva sa tesne po 2. svetovej vojne v roku 0, v krajine ťažko traumatizujúcej svojou prehrou, beznádeje a kontrolovanej Spojencami. Väčšina obyvateľstva však skryto sympatizuje s nacistickými myšlienkami a niektorí sa dokonca aktívne zapájajú do deštruktívnych akcii. Tí sa združujú v tajnej organizácii „Werewolf" (Vlkodlak), ktorá si kládla za cieľ vyhnať Sovietov z východného Nemecka. Nakoniec aktérom nimi naplánovanej akcie sa stane aj mladý Americký pacifista nemeckého pôvodu, ktorý prišiel znovu budovať vojnou zničené Nemecko. (23.02.2016)

K von Trierovým filmům mám dost rozpolcený, dvojaký vztah. Buď totální sračka a odpad! (např. Melancholia), nebo lahůdkový divácký zážitek (Antichrist). Europa je samozřejmě v té druhé skupině - už moje její první projekce začátkem devadesátek se mi zapsala hluboko do divácké mysli. Četl jsem tehdy náruživě Kafku a tenhle příběh mi přišel tak nádherně, přímo čistokrevně kafkovský... A pamatuju si taky, že při závěrečné scéně a písni dostala kdesi v předních řadách jakási křehká citlivá dívka záchvat usedavého pláče. Chápu, že pro nepřipraveného, jemnocitného diváka, nikdy příliš nepřemýšlejícího o válce, smrti a podobných přirozených jevech a faktech, může být tenhle film kapánek depresivní. Já si v něm naopak libuju jako moucha v... jako vosa v medu. Nejlepší postavou filmu je myslím německy chladnokrevná a fanatická werwolfka (s podezřele slovanským jménem) - kdo z chlapů by kvůli ní nevyhodil do vzduchu třeba deset vlaků plných dětí, že jo? (16.07.2014)

Evropa, honosně nazvaný film pojednávající o skromném mladíkovi, který s vidinou zářné budoucnosti odcestuje do krajiny temně sužované minulostí. Válka skončila, ale Německo se přes ni stále zdaleka nepřeneslo, ještě není schopno překročit svůj stín minulosti a tak bodrý pracovník naráží na machinace a zlo okolí. Je figurkou v nesmyslné šachové hře... Tato hra však v podání artového snažení Von Triera není vůbec bohatě vykreslena, právě naopak, jsem měl občas pocit, že za tím uměleckým a vyumělkovaným vyprávěním, excelentní kamerou (zdaleka to nejlepší na filmu!) se skrývá poměrně triviální děj (nuda?), jehož detaily mohou asi plně ocenit jen diváci tento žánr a druh filmu záměrně vyhledávající... 7/10 (22.07.2010)

Místo explicitního pohledu na válku jako takovou zvolil Lars von Trier spíše společensko-psychologický film, ve kterém velmi dobře vystihl bezvýchodnost poválečné situace v Německu. I když je hlavní příběh bezesporu napínavý a v některých momentech dokonce strhující, je zároveň zajímavé sledovat, jak válku a její důsledky (především v oblasti mezilidských vztahů) hodnotí vedlejší postavy. Určitě nejde o nejlepší Larsovo dílo, ale kvůli výborné práci s obrazem, několika silnějším momentům a pohlcujícímu účinku ve vypravěčských vsuvkách má své nesmazatelné místo v Trierově filmografii. (16.01.2011)