Díra

Film mi připomněl, kterak jsem jako malý hltal seriály o speleologii a jak mě ten svět plný v temnotě skrytých tajemství, podzemních jezírek, axolotloidních tvorů a slepých ryb fascinoval. Díra působí jako jakýsi polohraný observační dokument vyprávěný skrze naprosto úžasné obrazy italského venkova a přírody, které lákají k tomu, aby zde člověk, podobně jako starý pastýř krav, odpočíval pod starým stromem a kochal se výhledy do horských dálav. Nádherné, kontemplativní, lehce klaustrofobní, působivé, bez přečtení anotace zprvu lehce nepochopitelné, bohužel také celé včetně všech postav jaksi trochu sterilní. Pozorujeme jiné, jak jsou a pozorují. Třebas jsou i aktivní, ale jako roboti stroze vykonávající naprogramovanou práci. (20.02.2023)

Pomaly vzniká rozpor... Narušenie symbiózy, rovnováhy a čistého súžitia človeka a prírody. Rozpor sa plynutím času pomaly prehlbuje... Film teda paralelne sleduje skupinu speleológov zostupujúcu nadol, reprezentujúcu moderného človeka a prostého starca, ktorý postupne slabne a odchádza aj spolu s výnimočnou jednoduchosťou a nepoškvrnenosťou. Frammartinov ďalší zárez takmer výhradne bez slov, niekde na pomedzí dokumentárneho a hraného filmu. 80% (07.09.2022)

Tak jestli na něco nejsem, tak to jsou lyrické, poetické "filmy" o ničem. Tato děravá pastorála nenabízí nic jiného než jen pohled na krásnou italskou venkovskou krajinu a sem tam kukanec do jeskyně. Byla jsem svědkem toho, že na tento film si přišla spousta lidí zmožených festivalem, schrupnout a neumím si pro tento účel  představit lepší volbu. KVIFF 2022 (05.12.2022)

Film aka Jak nas*at diváka. Celou dobu čekáte na to, co bude v té díře....odpověď zní: Vůbec nic! Ano, film má hlubší myšlenku. Speleologická mise se zde střídá s příběhem starého muže, který na konci filmu zemře. Tudíž je zde obrazné přirovnání mise k lidskému životu, ve kterém také dojděme na konec a většina z nás po sobě nezanechá nic slavného nebo vzácného. Snímek je postaven zejména na dobré kameře. Mezi klady a důvody, proč se na tento film podívat, patří zejména působivé záběry italských Alp a dokonalé snímání speleologické mise. Bohužel, film měl velice pomalé tempo a pomohlo by mu zkrácení stopáže. Celkově to byla nudná podívaná bez JEDINÉHO dialogu. 4/10 (KVIFF 2022) (12.10.2022)

Óóóóó - oh...! Tej tej tej...! Nehybnost calábrijského horského městečka naruší příjezd speleologické expedice, která se chystá penetrovat panenskou krasovou díru. Jak jeskyňáři pronikají s osudovou nevyhnutelností embólie hlouběji do vlásečnic propasti, vrásčitý pastevec, který prožil společně s rodinou a stádem krav v sousedství díry celý život, umírá. Frammartino v příliš zřejmém souladu s představou o duchu doby ordinuje modernímu divákovi pečlivě komponovanými záběry statické tempo, pohyblivé jen někdy a v nepatrnostech. Záběry krajiny s líně kráčejícím oslem; stíny mraků plazící se pastvinou; pohyb ohryzku, vyjadřující nevyzpytatelné pohnutí neotesaného venkovana. Jeskyňáři nocující v sakristii společně se sochou z kříže sejmutého Krista; hořící list magazínu EPOCA s černobílou fotografií Sophie Loren, padajíc osvětlující dno propasti; venkované bavící se napodobování zvířecích zvuků poté, co podobně celý den signalizovali stádům na pastvinách kdo-ví-co. Jaké je optimální tempo filmu? Jaké je optimální tempo života? Sadistický film, maskující se lyričností. (28.08.2022)