Díra

Film aka Jak nas*at diváka. Celou dobu čekáte na to, co bude v té díře....odpověď zní: Vůbec nic! Ano, film má hlubší myšlenku. Speleologická mise se zde střídá s příběhem starého muže, který na konci filmu zemře. Tudíž je zde obrazné přirovnání mise k lidskému životu, ve kterém také dojděme na konec a většina z nás po sobě nezanechá nic slavného nebo vzácného. Snímek je postaven zejména na dobré kameře. Mezi klady a důvody, proč se na tento film podívat, patří zejména působivé záběry italských Alp a dokonalé snímání speleologické mise. Bohužel, film měl velice pomalé tempo a pomohlo by mu zkrácení stopáže. Celkově to byla nudná podívaná bez JEDINÉHO dialogu. 4/10 (KVIFF 2022) (12.10.2022)

Film by měl spíše patřit k dokumentárním filmům. Skupina mladých speleologů snímaná dlouhými statickými záběry přijíždí do Kalábrie prozkoumat puklinu v zemi. Spouští se do nitra země stále hlouběji. Z protějšího kopce je pozoruje krásně popsaná tvář starého muže, pasáka krav. Sledujeme jeho zvyky, jeho denní rituály. Kamera jej snímá z blízka, užíváme si každý záhyb jeho kůže. K tomu krávy, slunce, hory, mraky….. Proč ne…. (02.07.2022)

Pomaly vzniká rozpor... Narušenie symbiózy, rovnováhy a čistého súžitia človeka a prírody. Rozpor sa plynutím času pomaly prehlbuje... Film teda paralelne sleduje skupinu speleológov zostupujúcu nadol, reprezentujúcu moderného človeka a prostého starca, ktorý postupne slabne a odchádza aj spolu s výnimočnou jednoduchosťou a nepoškvrnenosťou. Frammartinov ďalší zárez takmer výhradne bez slov, niekde na pomedzí dokumentárneho a hraného filmu. 80% (07.09.2022)

Tak jestli na něco nejsem, tak to jsou lyrické, poetické "filmy" o ničem. Tato děravá pastorála nenabízí nic jiného než jen pohled na krásnou italskou venkovskou krajinu a sem tam kukanec do jeskyně. Byla jsem svědkem toho, že na tento film si přišla spousta lidí zmožených festivalem, schrupnout a neumím si pro tento účel  představit lepší volbu. KVIFF 2022 (05.12.2022)

Vida, „drobnost“, plná souladu, klidu a jisker dění. // Dílo Díra se odpojilo od analytických obvodů, a přesto nepřestalo žít vibracemi zdroje, nechalo vyletět úsudek z klícky, a on přesto nefrnknul za obzor, nýbrž s obzorem splynul. Zkrátka Díra jenom dlouze nazírá; meditativně, a přesto realisticky, jemně, a přesto ostře snímá podmanivost čisté skutečnosti, nic z ní nesnímá, nic k ní nepřiřazuje, ostatně není co sejmout, co přiřadit, vpíjí-li se film přímo do ní, do hlubiny skutečnosti. Z hlubiny, která sama hledí jedním okem do útroby Země, druhým do nezměrnosti nebe, vyvstává klid, soulad a jiskry dění a speleologové, stařešina v paralelním výhonku filmu, a potažmo režisér nedělají nic jiného, než že to reflektují – osvětlujícíma, nikoli vysvětlujícíma očima. // Jenže oplotil film plaňkami slov je jeho rozpoložení vzdálené; příhodnější je představa slov jako důlků do země; ať do nich chvíli děcka cvrnkají kuličky a pak ať zarostou bejlím. (17.08.2022)