Adam Ondra: Pushing the Limit
Adam Ondra: Posunúť hranice
VOD (5)
Obsahy(1)
Adam Ondra, největší lezecká ikona současnosti, dosahuje fenomenálních sportovních výkonů. Z nemluvného introverta se stala světová sportovní hvězda a z touhy lézt úkol vždy zvítězit. Skrze Adamův příběh a jeho tvrdou přípravu na olympiádu v Tokiu ve filmu sledujeme proměnu sportovního lezení a sportu obecně, vliv komerčních tlaků, médií a diváků toužících po show, ve kterou se lezecké závody mění. V kontrastu se samotou, která provází Adama při jeho každodenním tréninku, a s přírodou, která jej obklopuje při lezení na skalách, se ke konci filmu ocitáme na největší sportovní akci vůbec, na letních olympijských hrách. Zde heslo "není důležité zvítězit, ale zúčastnit se" již dávno nahradilo nové: "vítěz bere vše".
Součástí Adamova světa je mnoho lidí, kteří mu v jeho cestě pomáhají. Především je to jeho žena Iva, která je jeho největší oporou. Jaké to je žít po boku světové celebrity? Lezení je vášeň a touha, Adam Ondra posunul hranice tam, kde se to zdálo být mimo lidské možnosti. Lezení obětoval doslova vše a teď ho stále naléhavěji čeká nová výzva – rodinný život. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Život nemá žádný smysl, resp. má pouze ten smysl, který mu vtiskneme my sami. Jinak řečeno, člověk se potřebuje nějak zabavit, aby ten život vydržel až do smrti. Někdo sbírá známky, někdo chová holuby, někdo zase leze. Některé koníčky mají tu nevýhodu, že se nedají dělat až do smrti. Třeba ve vysokém stáří toho člověk už moc nenasportuje. Podobně když je člověk sběratelem žen. Od jistého věku už žádné hodnotné exempláře nezíská nebo jen výjimečně. Co bude Adam Ondra dělat, až už nebude moci lézt? No přece bude vzpomínat na to, jak lezl. Kdyby bylo jeho koníčkem hromadění majetku, mohl by se své zálibě věnovat až do smrti. Onehdy jsem mluvil s ředitelem nadace, která pečuje o přestárlé sportovce – olympioniky. Tito lidé nezřídka dožívají své životy v domovech důchodců (dnes se vlastně říká v domovech pro seniory, sakra, každou chvíli se používá jiná hantýrka, já už nestíhám se v tom orientovat) a nadace se stará o oslavy jejich kulatých narozenin. Pán mi ukazoval fotografie z oslavy narozenin jednoho olympionika, jméno toho sportovce jsem neznal a už si nevzpomenu, za co tu medaili dostal. Na oslavě hrála dívčí kapela nahoře bez. Pěkný byl též snímek, jak dvě holky, rovněž nahoře bez, nesou dědkovi velký dort s číslicí 90. Vypravěč říkal, že sportovec měl v tom starobinci nějakou „přítelkyni“. Zajímalo mě, jak tuto akci snášela. „Vyla jak hyena,“ pousmál se vypravěč. – Filmy o lezení rád sleduji, i když se mi přitom dělá špatně, neboť v takových případech trpím závratěmi, ačkoli dřepím u počítače. To ovšem není chyba těch filmů. ()
Nakousne to tolik zajímavých věcí - Adamova posedlost lezením, obětování a neskutečná náročnost sportu na úrovni, jakou Ondra dělá, zmařená kariéra partnerky/manželky Ivy, Adam Ondra lezecký bůh a bohužel těsně neúspěšný olympionik - až je pak člověku líto, že žádnou z těchto snad trochu kontroverzních věcí nevytěží dokument pořádně a klouže trochu po povrchu. Ale jedním dechem dodávám, že by bylo nefér vyčítat dokumentu s názvem Adam Ondra tahle "selhání". Jako film, který má méně zasvěcené seznámit s tímto fenoménem sportovního lezení, funguje na výbornou, kamera je parádní (fyzické "close-upy" na Adama při tréninku mi byly až nepříjemné a parádně vtahovaly a ilustrovaly), dobře to odsýpá, díky olympiádě to má nějaký oblouk, takže za mě čtyři zdeformovaný prsty na nohách a slibuju, že příště už někam vylezu. PS: A určitě je to lepší než "Honzo, pojďte k nám The Dokument". ()
Slušné promo obdivuhodného sportovce, který je ovšem na protagonistu dokumentu možná až příliš perfektní. Šimánek a Záruba dodali v zásadě skromný a přesto zajímavý dokument, který minimálně nadšencům do lezení může přinést předčasné Vánoce. Zbytek by se mohl dočkat minimálně zajímavé sondy do světa profesionálního lezce, který je na úkor své skromnosti a profesionality očividně až příliš dokonalý.... ()
Z mého hlediska velmi špatně zpracovaný dokument. Vlastně jsme se o Ondrovi-jako člověku nedozvěděli skoro nic. Bylo to nudný, chvílemi jsem se přistihla, že ani nevnímám, navíc mě přímo iritoval jeho řev. Viděla jsem víc podobných zahraničních dokumentů o lezcích po skalách, ale jako neadrtálec teda neřval žádný z nich. ()
Problém s Adamem Ondrou je ten, že v životě opravdu nedělá nic moc jiného, než že leze. A když neleze, tak trénuje, aby potom lezl lépe. Což prostě nestačí na celovečerní stopáž, zvlášť když film nesměřuje k žádnému cíli. OK, směřuje k olympiádě, která dopadla celkem neslavně (spoiler, ale asi jste to tehdy ve zprávách taky zaznamenali) a sám Ondra ve filmu přiznává, že tam jede vlastně spíš z povinnosti, než že by ho to tam nějak osobně táhlo. Proč na to mám teda koukat, když to nezajímá ani samotného protagonistu filmu? Radši bych viděl třeba film z nějaké Ondrovy expedice, tam by byl cíl jasný a mohlo by to mít i potenciál dobrodružného filmu. To, co jsme dostali, je jen úhledně, ale zoufale nudně natočené celovečerní promo video jednoho mimořádného sportovce. ()
Reklama