Zákon lásky

Jsem věřící a dřív jsem pro manželství pro všechny nebyl. Po různých zkušenostech, jak sprostě, netolerantně a bez argumentů se někteří odpůrci tohoto zákona vyjadřovali, mi došlo, jak byl můj postoj bláhový. Barbora Chalupová jako další dokumentaristka správně použila pouze pozorovací způsob vyprávění a je jasné, že "nevyváženě" vyslyšela hlavně navrhovatele zákona, protože prasata typu Volného mají svého mediálního prostoru bohužel až moc. (25.02.2022)

Čas od času se probudím a znovu si otráveně uvědomím, že ani v roce 2021 lidi nemají stejný práva jen díky tomu, že chtějí píchat s jinýma lidma než ti, co jim to zakazujou. A opět mi dojde, že se kvůli tomu budu muset další léta dívat na nové filmy, přednášky a dokumenty o tomto tématu, které jsou natočené pro lidi v mé bublině, kteří jsou o rovnoprávnosti přesvědčeni. Ty filmy budou mluvit stále naším jazykem, naprosto nehrozí, že se dostanou k některému z odpůrců, takže utvrzení se tak ještě přiutvrdí, přiutvrzení začnou být flustrovanější, flustrovanější vyhořelejší a celý tenhle krysí závod půjde dál a dál, dokud konečně neoprášíme ty gilotiny, protože si přiznejme, že ten experiment s vlastním státem nám prostě hrubě nevyšel a stejně jako malý dítě potřebujeme zjevně někoho, aby nám holt pořád připomínal, abychom to psí hovno nejedli. Zákon lásky nejvíce funguje jako potvrzení deziluze z české podoby zastupitelské demokracie. Sledovat ty pologramotný hovna v oblecích plácající neskutečný píčoviny do poloprázdného sálu apatických ksichtů zírajících do displejů nutí k obdivu vůči každému, kdo má pocit, že jde situace změnit v rámci systému (inherentně postaveném na opresi a přidělování rolí). Smutně výstižný moment ukazuje scéna z přijetí spolku Jsme fér u zdánlivě progresivnějších Pirátů, jejichž vedení během řeči povětšinou též strnule zírá do svých monitorů, aby pak Bartoš začal nesmyslně žvatlat generický monolog o tom, jak Babiš-man bad. (03.11.2021)

Velmi potřebný dokument, kterému snad pomůže předchozí úspěch Chalupové a bude tak široce dostupný. Je zde mnoho rovin, jak Zákon lásky vnímat. Například jako zprávu o celé dosavadní práci Jsme fér. Se všemy vrcholy a pády. Také jako kompaktní balíček informací o této problematice v našem prostředí. Nebo jako tolik potřebný dialog. #Palmofffest (17.10.2021)

Pobavil mě sestřih projevů, které připomínaly rapové souboje. Co mě ale úplně bylo do očí zastánci tradiční rodiny jsou zde představováni zásadně v kostele při mši a druhá strana z hnutí Jsme fér se zde představuje jako moderní rozesmátí lidi setkávající se  v hospodě. Jedna strana své oponenty uráží, druhá je lituje za jejich omezenost. O co vlastně jde vysvětlí až lesbická žena. Již fungující registrované partnerství neumožňuje na rozdíl od manželství zabezpečení její partnerky po její smrti a dítě jí může být odebráno. Politické žvanění časem unavuje. Tvůrci se zřejmě snažili o společenskou tragikomedii. Zajímaly mě pohledy do soukromí i když i zde to tvůrci pojali jednostranně. Tento problém je v nejnižších diskusních arénách jako hospody i v té nejvyšší parlamentu obklopeném experty tak hlučný, že zastínil projednávání jiných zákonů. Já osobně bych jako dítě dva tatínky místo maminky nechtěl. V USA kde vládne Bůh Dolar nyní malí kluci chtějí být gayové, protože nemusí dávat peníze na výchovu dětí  a mají jich tak více. (11.02.2024)

Mám rád umenie, ktoré pokladá otázky, núti diváka zamýšľať sa. Herzog hovorí, že filmár by si mal vyberať témy, ku ktorým sám cíti ambivalenciu. To mi v tomto prípade nehrozilo - v tejto téme mám úplne jasno. Navyše tí, ktorí by si ho mali pozrieť, si ho nepozrú. Dramaturgicky ale veľmi funkčné, snáď to bude o pár rokov smutné memento pre ďalšie generácie, ako to vtedy vlastne bolo. (04.11.2022)