Vafle + Mochi

Takovou femistickou woke sluníčkovou píčovinu jsem už dlouho neviděl. A to něco vydržím, Netflix nám doma jede imrvére, takže jsem zocelenej. Ale tohle byl fakt extrém. (18.03.2024)

Sice je to odvedeno líbivě, ale není to nic víc, než další woke-diversity-vegan fest pro nejmenší. (29.11.2021)

Naprostá ptákovina. Iritovala mě ve všech ohledech. A co nejvíc? To mochi. Ta výslovnost. Jakožto míšenka mě to štvalo nejvíce. Mochi se nečte "moči", ale [mášu]. Jinak je to naprosto podprůměrná blbost, úplně o ničem. Loutek si cením, jsou pěkné, ale to je tak vše kladné, co mohu o tomhle seriálu říct. Nemám slov. Asi jen to, že se na to nedívejte pro svoje dobro... :D. (02.04.2021)

Potomek mražené vafle a Yettiho a jeho nejlepší kámoš, vysmátý rýžový koláček, se seznamují s různými druhy potravin (a jejich použitím při vaření), poznávají cizí kultury a známé šéfkuchaře a šéfkuchařky, učí se přijímat lidi s handicapy (a správně s nimi komunikovat) a navštěvují vyhlášené restaurace. Oba obdivují Julii Child a jsou loutkami (ne v přeneseném významu). ___ Trocha vaření, trocha cestování, trocha animované zpívající zeleniny. Zkuste si představit křížence Sezamové ulice a No Reservations od Bourdaina (oproti němuž je tohle vhodné i pro vegetariány). Zní to možná jako úlet, který míchá dohromady tolik ingrediencí, že výsledek nemůže být k jídlu. Ve skutečnosti jde o vtipný, poučný (ale nikoliv poučující), pozitivní, inkluzivní, výtvarně nápaditý a povětšinou nijak vlezlý pořad pro děti předškolního věku, který prezentuje jídlo jako něco nesamozřejmého a cenného, co nemusí být jen vytažené z mrazáku nebo koupené ve fast foodu a skrze co lze objevovat svět a navazovat přátelství.___ Navzdory tomu, že do cílovky už čtvrt století nepatřím a přinejmenším těstoviny uvařit umím, užil jsem si zatím každou epizodu. Byla by škoda, kdyby zrovna tohle v přemíře nového VOD obsahu zapadlo. (30.03.2021)