Aria the Crepuscolo

Jako vždy, mám z prostořeké Arie protichůdné pocity, které se míchají stejně úspěšně dohromady jak rtuť s vodou. Na té pozitivní straně to má výsostně mocný relaxační efekt s až 99% uspávací úspěšností, značně se to zaměřuje na dokumentární až opojné scenérie města a okolí, lebedit si budou milovníci písmena A (jediný motorkář Woody zvláštně vybočuje nejen svým účesem) a kvůli nekonečné dobrotě lidí zde postrádá smysl policie a vězení. Nevadí mí, že všeoběcně zlo bude nejvíce alergický na tento benátský plagiát, ale na té negativní straně stejnou alergii má hloubka postav, vtip a děj (v tomhle 3. série, Origination, mile překvapila a jen kvůli tomu je v mých očích výrazně nejlepší). Každopádně kdo se k tomuto filmu někdy dostane, tak si musel projít původní série a proto ho tyto aspekty nemůžou vůbec v ničem překvapit a divák tedy ví, do čeho jde. Budiž i tak docela nešťastné, že hlavní "žíněnkou úrazu" (nehodlám použít zaběhlé "kámen úrazu", protože to pro problémy Arie je vyloženě přehnaný příměr) je téměř totožná jako v Avvenire, aneb kamarádky k sobě hledají cestu po ani ne nedorozumění, ale jen kvůli zvláštní a banální nesdílnosti pocitů, které by i tak nikdy nemohly způsobit jakýkoliv druh neshody. Za normálních okolností bych Arie odpustil ledajaký důvod, abych se mohl zase malebně svést po gondolích, prohlížet si vcelku kouzelné uličky Neo-Venezie (a zároveň naopak, abych nemusel vidět prudícího presidenta Ariu nebo se vyhnul vcelku dutým karikaturám), ale nedělejte, prosím, z holek větší trubky takovým nejapným a již opakovaným způsobem. Důkazem této neokázalosti je nakonec fakt, že nejvíc mě bavil flashback z Origination, který je mi tak milý a který tak dobře znám. Určitě se J.C. Staff povedl oprášit vizuál a dotáhnout ho kvalitativně o stupínek výš, i když i na konci už jim to ujíždělo a postava clumsy Atheny si tam začala pořádně a necharakteristicky fanservisovat, ale to se dá za předchozí minuty v rámci estetiky odpustit. Celkově mě ale bohužel Crepuscolo (nic moc název, co říkáte?) nepřesvědčilo, takže písmenko "e" v názvu se třáslo, aby nebylo v plné ironii vyměněno za tak Ariou oblíbené "a", a v konečném zúčtování mě tato epizoda rozhodně více nudila než příjemně kolébala. Slabší 3*. (08.09.2021)

Je to už  skoro pět let, co jsem se naposledy podíval do Neo-Venezie a užil si tu nádhernou atmosféru a uvolnění, co umí tahle série člověku přinést a tak jsem málem zapomněl... Ovšem rychle se mi to vše vrátilo, protože i tenhle nový film má pořád ty staré známé atributy, díky kterým mě baví se na cokoli o těchto gondoliérkách dívat. Dobře to vypadá, má to nádherné a kouzelné prostředí z části zatopeného města a některé zdejší scény jsou jedním slovem úchvatné. Zkrátka s vizuální stránkou si tu někdo místy docela vyhrál. Hudba je excelentní, navozuje strašně příjemný dojem, uklidňuje, skoro bych řekl že až léčí duši. Příběh má své zajímavé pointy, i když mi připadá, že jde v podstatě pořád o to samé a že minimálně jedno téma celá tahle "Aria série" možná už trochu nadužívá, ale zatím jim to pořád ještě docela žeru a emocionálně to na mě funguje. Takže ve výsledku sympatická podívaná, příjemný zážitek - prostě něco, díky čemu se mi bude teď asi dobře spát, což chválím. 8/10 (29.08.2021)