Nové recenze - Všichni uživatelé

Tak jsem si pořád říkal, jak je možné, že o filmu s takovým poměrně zvučným obsazením prakticky nikdo neví, není o něj ani jakýkoliv zájem a v podstatě ani moc zmínek, a jedná se vlastně jen o řádek ve filmografiích několika herců. No a očekávané odpovědi jsem se samozřejmě dočkal během těch sta minut strávených ve společnosti hromady nevýrazných ,,kaubojů´´, kdy jsem se jen utvrdil, že jen jména v titulcích skutečně nezaručují jakoukoliv kvalitu. Abych ale tedy nějak blíže charakterizoval tuto westernovou podívanou, tak se jedná o velmi, velmi užvaněnou nudu, se zástupem neuvěřitelně nudných, ne-li až otravných postav, na čele s neuvěřitelně nesympatickým Billy the Kidem, v podání ještě nesympatičtějšího Dane DeHaana, a znovu obtloustlým Chris Prattem, který tu naštěstí hraje jen dost vedlejší roli, což ovšem stačilo na postřeh, že mi přišel jeho strnulý výkon ovlivněn jakoby nějakými silnými opiáty. Akce, respektive přestřelky, tu jsou pak dohromady tři, trvající každá zhruba pár velice nepřehledných a nezajímavých vteřin, takže ani v tomto ohledu nepřišlo nic oživujícího, jinak atmosféru vzhledem k žánru musím též označit za naprosto nefunkční a co se týče přímo zápletky, tak se jedná jen o předvídatelnou nudu, bez nějakého výraznějšího momentu, nehledě na to, že se zde tvůrci snažili i o vyvolání emocí, což se ovšem nepřekvapivě také minulo s účinkem. Tudíž tento western je zkrátka skutečně právem opomíjená a prakticky zcela neznámá podívaná, co nemá naprosto co nabídnou, čím oslovit a pobavit.

Úvodní scény filmu slibovaly zajímavou podívanou. Životopisné filmy mám ráda, Roald Dahl ovšem nepatří k mým oblíbencům - z jeho tvorby pro dospělé jsem četla jen Milostné rošády. Karlíka znám pouze jako film, velmi působivý. Dahl musel být asi zábavný otec, jeho doménou byly knihy pro děti a jako dítě se často i choval. Ovšem nedokážu si představit, jak mohla jeho manželka vydržet to období, kdy se po smrti dcerky utápěl v bolesti a nestaral se o to, jak to zvládá jeho žena a navíc úplně nechal stranou svou druhou dcerku. Musel mít velmi komplikovanou povahu, manželství ale vydrželo třicet let. Navíc mi Hugh Bonneville v hlavní roli vůbec neseděl, mnohem víc se mi líbila představitelka mladší dcerky. Krásná hudba.

O ptačím zbytnělém egu, které převálcuje všechny okolo. Zábavné. Ale že by si zasloužilo až tak vysoké hodnocení? Nebo snad je dílko v pixarové produkci něčím přelomovým? 75%

Stejně jako předchozí díl, tak i tohle je velká rodinná zábava. Kombinace rodinné komedie a her tu úžasně funguje. I přes zábavné a odlehčené scény je tu i nějaká ta vážná či ponaučná scéna. Samotné postavy jsou skvělé (hlavně Knuckles) a Jim Carrey jako Dr. Robotnik je prostě nejlepší. Parádní film pro celou rodinu.

Opäť vysoko kvalitný animovaný produkt, tento raz znova v dobrodružnejšom a akčnejšom šate. Film je nabitý humorom, ale aj smutnými emóciami. Akčné scény hľadajú inšpiráciu zrejme v stále populárnych filmoch o superhrdinoch a záver je naozaj vygradovaná superhrdinská akčná nálož. Vynikajúce animácie si tiež zaslúžia pochvalu a celkovo ide proste o vynikajúci animák. 80%.

Trilogii Zrození, Úsvit a Válka o planetu opic mám moc rád a považuji ji za jednu z nejlepších blockbusterových trilogií vůbec. Režisér Wes Ball má na kontě taky sci-fi trilogii Labyrint, která sice nedosahuje kvalit té opičí, ale určitě patří mezi slušný nadprůměr. Proto se jevil Ball jako ideální kandidát na post režíséra Králoství Planeta opic a určitě nezklamal. Sice kvalit původní trilogie úplně nedosahuje, ale servíruje parádní přírustek do opičí ságy, aniž by nějak na předchozí trilogii parazitoval nebo ji kopíroval. Králoství sleduje nové postavy, které nemají sice takové charizma jako původní Serkisův Caesar, ale jsou fajn. Nejvíc se film podobá asi Válce o planetu opic, protože se vesměs zaměřuje jen na opice a lidé jsou tu jen minimálně, i když důležitě zakoponovaní do děje. Absolutorium si zasluhují triky (opice jsou opět neskutečně realistické) a viziální stránka. Miluji ruiny lidské civilizace v postapo světě a  tady si jich užijeme dosyta. Příběh je relativně jednoduchý, ale dostatečně funkční a dál rozvíjí opičí univerzum. A teď jen aby Králoství vydělalo dostatek peněz, aby mohl vzniknout další díl, protože už teď se na něho těším.

Zdálo se mi to ? Nebo tam byla ke konci 1 postava úplně zbytečně navíc?

Nojooono. Holka se zase roztopila nad zvířátkama… Sloni jsou ale tak úžasná, chytrá, pohodová a mírumilovná stvoření! Hrozně hezky se na vzájemnou lásku slonů a lidí koukalo. Přímo na vás z obrazovky sršela. Skoro to vypadá, že nic víc není ke štěstí a spokojenému životu potřeba. Zachránění sloni byli naprosto skvělí (hrátky ve vodě, s chobotem, lidmi, spokojenost). Hodně mě zamrzelo jejich odloučení a následný stesk po sobě. 40 minut uteklo jak nic.

O něco méně známější jeden z bratrů Mikkelsenových se ujal zdejšího záporáka se ctí, jinak na mě onen zásadní zvrat v ději zase neměl takový impakt, abych vyzdihoval tuto epizodu do nebes. Nemíním tím, že jsem se bavil citelně méně, ale předchozí epky byly rozhodně poutavější. Sherlock umí místy dojet až na přespřílišnou překombinovanost.

Jedna z těch poměrně proslulých povídek zaobalená do moderního hávu přesně tak, aby vyhovovala standardům tohoto Sherlockova pojetí a stejně tak, aby vzdávala hold Doylovým tehdejším úmyslům. Hlavně to, jak se dojde k samotnému významu spojení "znamení tří", mi vykouzlilo úsměv na tváři.

Spoilery. „Čauko Russell, tu Chris Hemsworth, hrali sme spolu v Thorovi 3, určite si na moje svaly nezabudol.“ – „Jasné, že nie. Tiež som bol kedysi namakaný, ale... no nič, škoda reči, čas späť nevrátiš.“ – „Prosím ťa, je tu jedna taká vec. Mojich bráchov Liama a Lukea oslovil jeden Čech.“ – „Wow, Čech. To je niečo. Vraj majú kvalitné pivo.“ – „Zohnal pár miliónov a chce natočiť akčný film o vojenskej jednotke v džungli. Niečo ako Za nepriateľskou líniou alebo ten film s Benom Affleckom... ako sa doprdelky volal?“ – „Viem, čo myslíš. Tiež si nespomeniem na názov, ale bolo to dobré.“ – „Nemal by si záujem?“ – „Hahahahaha. Obávam sa, že tieto časy mám už za sebou.“ – „Nepochopili sme sa. Hlavného hrdinu by hral brácho. Jeho nahrávača iný brácho. Ty by si bol pilot namakaného bojového dronu, ktorý všade strieľa rakety a všetko vidí. Teda, vidí to len ak to vyhovuje scenáru. Čiže raz áno, inokedy nie. A sem-tam mu dôjdu rakety, takže je prd platný. Ale bol by si taký týpek, diváci by si ťa hneď obľúbili a na konci by si golfovou palicou rozbil televízor.“ – „To znie cool. Ale... ja neviem. V džungli?“ – „Počujem v tvojom hlase obavy, Russell. Len sa ty nič neboj. V džungli by behali len bráškovia. Ty by si sedel v miestnosti, hľadel na monitor, pil energeťák z plechovky a sem-tam by si šťavnato zanadával, aby bola sranda. Raz za čas by si povedal niečo múdre, mentorské, aby si nestratil rešpekt.“ – „To sa mi páči. To sa teoreticky dá natočiť za dva dni.“- „To si píš.“ – „Ale na konci by som musel letieť do tej zasratej džungle, nie?“ – „Hej. Mala by tam byť dojemná spoločná scéna s hrdinom, ktorému si dve hodiny kryl chrbát. Diváci si poplačú, vy si vymeníte dva-tri drsné vtipy, ale natočí sa to tak, aby bolo jasné, že sa navzájom kruto uznávate a budete sa do smrti stretávať.“ – „Logiku to dáva. Ale ja by som to najradšej natočil bez tej spoločnej scény. Chápeš, už nie som najmladší, nechce sa mi letieť kvôli trom filmovým minútam cez polovicu sveta.“ – „No dobre, a ak žiadna spoločná scéna nebude a natočíš to celé v interiéri?“ – Chvíľa napínavého ticha. „To by šlo.“ – „Super, tak sme dohodnutí? Rozpočet je taký všelijaký, malo by to byť na spôsob Michaela Baya, plno explózií, spomalených záberov atď.“ – „Rozumiem. A ty v tom teda hrať nebudeš?“ – „Nie, nebuď smiešny, na mňa nemajú prachy. Dokonca ich majú tak málo, že sa prvú polhodinu nič akčné neudeje a finále by dokonca malo byť také subtílne, že v ňom nepôjde o akciu, ale o to, kto kedy kam zavolá a kto kedy a prečo dvihne alebo skôr nedvihne telefón.“ – „No nekecaj, to znie ako prča. Ale chcel by som tam nosiť nejakú parádnu košeľu. A na konci by som si rád zatancoval. Už pekelne dávno som si v nejakom filme nezatancoval.“ – „Dobre, máš to mať, vybavím ti to.“

Doznění velkolepého "konce" nejproslulejšího detektiva aneb i ti, co sledovali kdysi během premiéry museli tušit, že takhle jednoduše to neskončí. Jestli tu ale hážu tu pátou hvězdu za něco oprávněně, tak je to to dynamické zpracování, kdy mi ani trochu nepřijde, že jednotlivé díly mají dvojnásobnou stopáž oproti tomu, jak jsme zvyklí.

Možná to nevidím objektivně, ale mě se tenhle díl líbil úplně stejně, jako předchozí. Nadchla mě říše Davyho Jonese a život Jacka v ní. Nadchla mě hudba, která byla ze všech dílů snad nejkrásnější. A nadchl mě konec. Asi mám ke smutným/špatným koncům nějakou úchylku. Nezapomnělo se tu na staré dobré postavy a spoustu humoru. Jen linka s bohyní Calipso mě úplně neoslnila...

Vysoce intenzivní... Zóna zájmu dlouhou dobu vypadá jako neotřelé audiovizuální ztělesnění jedné myšlenky, kdesi před polovinou se dostává k rozehrání zvratu, čímž vzniká více napětí, ale dramatičtější závěr nenabídne... a ono to přesto zcela stačí k tomu, aby v divákovy mysli proudily znepokojivé pocity a abych u závěrečných titulků i nějakou dobu po nich zůstal jako zkamenělý a onemělý. Není to ten film, o kterém bych prohlásil "pokud byste měli vidět jediný film o holokaustu, pak tenhle". Ale vysoce na něm oceňuji silně netradičné pojetí mnohokrát již zpracovaného námětu, které přináší neobvyklý pohled a staví na účinných kontrastech zla proti banální každodennosti, vykonávané hrůzy proti vytvořené kráse, pouze slyšeného a tušeného proti viděnému... Z Glazerova filmu na mě dýchá silná promyšlenost záběrů a často skrytých sdělení. Čekal jsem tísnivé pocity, nečekal jsem, že některé scény či záběry s úplným vytěsněním hrůzy můžou mít (byť jen krátce) až upokojivý účinek. Dlouho jsem tápal, nakolik si v rámci rodiny starostlivá Hedwiga uvědomuje skutečnou realitu, kolik toho o manželově práci ví, nakolik nejsou všechny ozvěny něco, co slouží k orientaci divákovi, ale postavy to v spleti dalších zvuků možnost slyšet nemají (zvláště když i jedna nová návštěva se tváří jakoby nic!)... je celkem děsivé postupně zjišťovat plně odhalující se pravdu a odporné slyšet po telefonu manželovu představu při pohledu z balkonu na zaplněný sál. Je mrazivé se dívat na kontrasty krásných dnů na zahradě za slyšení ozvěn nejstrašnějších hrůz... a nejbolavější je během vcítění se do role matky dojít až k zoufalému pomýšlení, že bych se na jejím místě v dané situaci mohl v jistých směrech zachovat i stejně: chtěl bych v první řadě to nejlepší pro vlastní děti, po 4 letech si snad v obklopení rodiny zvykl i na všechny „zvláštnosti“ kolem a to vše s jinak nevinnou myšlenkou, že uprostřed každého pekla je přeci možné vytvořit alespoň malý ostrůvek štěstí a útěchy a odříznout se tím od okolitého zla. Uf... Zrcadlo, které nastavuje Zóna zájmu, není už z podstaty věci příjemné, ale rozhodně potřebné v jakékoliv době a zintenzivňuje se teprve po skončení filmu. [90%]

Pěkný dokument. Písničky Ivana Hlase jsem dlouho neposlouchala, a tak jsem byla příjemně překvapena, jak moc se mi líbily. Netušila jsem vůbec, že otextoval Karvinou. Některé texty Ivana Hlase jsou zábavné, jiné jako malé pohlazení, které zahřeje duši.

Životopisný film (nie dokument!) o nigerskom chlapcovi, ktorý sa zaľúbil do baletu. Aj keď to znie lákavo, tak napokon to nebolo nič extra. V podstate to bol ďalší z mnohých filmov o dieťati z chudobnej krajiny, ktoré bolo objavené a dostalo šancu na lepší život. Madu to určite nemal jednoduché, obzvlášť keď sa u neho začali objavovať zdravotné problémy (to bolo snáď jediné zaujímavé na celom filme), Ale popasoval sa s tým a išiel ďalšej za svojim snom... a to je všetko. 2*

Američania nechávali svojich vojakov plodiť deti s Nemkami aj spojenkami. Ale ak to dieťa naozaj splodili, rýchlo ich prevelili, len aby sa o neho nemuseli starať. A to sa týkalo hlavne "menejcenných" černochov. Francúzi zas segregovali oficiálne: "Deti, ktoré som označila za slabé alebo zaostalé, som posielala späť do Nemecka. Tie silné do Francúzska. Tie slabé nemohli mať francúzsky pôvod." Francúzi sa politicky oficiálne prihlásili k selekcii, akú len pred pár mesiacmi a rokmi robili nacisti. A teraz: aký bol medzi nimi teda rozdiel? V mnohých momentoch šokujúce informácie. Hoci podanie je také mdlejšie.

Takhle zničit kvalitní předlohu je vážně umění.

Pekna sedmdesatkova atmosfera, auta a parta chlapiku co neco vymysleji a resi kolem aut. Pribeh neni az tak dulezity. Proste film o autech.

Příjemný překvapení. Chytlo mě to hned od začátku, což bylo dobrý znamení. Dobře vymyšlený a zahraný charaktery(lehce bizardní), dobrý dialogy a to vše solidně podkresleno hudbou a ruchy. Je to sice taková reminiscence na 90.léta a Tarantinův styl, ale pro mne dobře koukatelná. Jedna věc mi trochu vadila - "démonizace" role B.Pitta. Ale chápu, že on má sloužit pro mnoho lidí jako hlavní lákadlo.