Biografie
Italská herečka, zpěvačka a tanečnice Franca Tamantini si své období slávy prožila počátkem padesátých let, kdy šla z filmu do filmu, jako u řady jejích vrstevnic se pak ale její kariéra dostala do útlumu a dnes je známá spíše jen podružnými rolemi až z mnohem pozdější doby. Narodila se v Římě a od svých osmi let se věnovala tanci, navštěvovala hodiny baletu v Teatro dell'Opera. Kromě toho disponovala zvučným sopránem, takže se zdokonalovala i ve zpěvu, hrála také zdatně na klavír. K všestrannému nadání připojila i fyzickou krásu a v roce 1948 byla korunována jako Miss Řím (dodejme, že její předchůdkyní na trůnu římské královny krásy byla v roce 1947 mnohem slavnější Gina Lollobrigida).
Před kamerou se Franca Tamantini mihla poprvé již v komedii BIRAGHIN (1946), ale až jako Miss Říma si jí všiml legendární režisér Luchino Visconti, který ji angažoval do své inscenace Shakespearovy hry Jak se vám líbí v římském divadle Teatro Eliseo. Další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat a kromě opětovného účinkování v divadle se Franca stala populární filmovou herečkou. V pohádkovém příběhu POPELKA (Cenerentola, 1949) byla nevlastní sestrou titulní hrdinky (Lori Landi).
Od počátku padesátých let točila několik filmů ročně, a i když jen zřídka dostávala velké role, ke zviditelnění jí pomohly například mimořádně úspěšné veselohry se slavným komikem Totò (FIGARO SEM, FIGARO TAM – Figaro qua, Figaro là, 1950; TOTÒ HLEDÁ ŽENU – Totò cerca moglie, 1951). Před kamerou měla možnost uplatnit i své pěvecké vlohy ve filmech s významnou hudební složkou, například v životopisném snímku ENRICO CARUSO (1952), jednu z hlavních rolí pak hrála po boku Sophie Loren ve zfilmované Donizettiho opeře FAVORITKA (La favorita, 1953). Menší role hrála i v ambiciózních titulech slavných režisérů (PROCES PROTI MĚSTU – Processo alla città, 1952; režie Luigi Zampa).
Pokračovala i v práci pro divadlo, zpívala, vystupovala v různých divadlech po celé Itálii, účinkovala také v zábavných programech kabaretního typu. Od počátku padesátých let točila často také pro televizi a rozhlas. Z ubývajících příležitostí před kamerou připomeňme hlavní ženskou roli Marisy v komedii KOMISAŘ (Il commissario, 1962) s Albertem Sordim v hlavní úloze. Po delší době se pak připomněla díky roli Carmen Necchi, v níž byla manželkou jednoho z hlavních hrdinů (Renzo Montagnani) v komedii MOJI PŘÁTELÉ (Amici miei, 1975). Stejnou postavu si pak zopakovala v navazujících titulech MOJI PŘÁTELÉ II (Amici miei – Atto II, 1982) a MOJI PŘÁTELÉ III (Amici miei – Atto III, 1985). Režisér prvních dvou dílů Mario Monicelli přizval Francu Tamantini ještě do mezinárodně obsazeného filmu VÝLET S ANITOU (Viaggio con Anita, 1978).
Od té doby se Franca Tamantini objevovala jen příležitostně v televizi, poslední filmovou roli odehrála v romantické komedii DRUHÁ MANŽELKA (La seconda moglie, 1998) a od té doby žije v soukromí.
Herečka
Filmy | |
---|---|
2001 |
Occhi verde veleno (TV film) |
1998 |
Druhá manželka |
1996 |
Quer pasticciaccio brutto de via Merulana (TV film) |
1992 |
Tři dny se soudcem (TV film) |
1988 |
Coscienza di Zeno, La (TV film) |
1985 |
Moji přátelé III |
1983 |
Zhoubné pátrání |
1982 |
Moji přátelé II |
1981 |
Aiutami a sognare |
1979 |
Výlet s Anitou |
1975 |
Moji přátelé |
1963 |
I terribili 7 |
1962 |
I motorizzati |
Il commissario |
|
1961 |
Pesci d'oro e bikini d'argento |
1957 |
Un angelo è sceso a Brooklyn |
1955 |
La sultana Safiyè |
1954 |
Barriera della legge, La |
Due soldi di felicità |
|
Rigoletto e la sua tragedia |
|
1953 |
Dieci canzoni d'amore da salvare |
Frine, cortigiana d'Oriente |
|
Hrdinové neděle |
|
1952 |
La favorita |
La regina di Saba |
|
Processo alla città |
|
Una croce senza nome |
|
1951 |
Auguri e figli maschi! |
Canzone di primavera |
|
Domani è un altro giorno |
|
Due derelitti, I |
|
Enrico Caruso: leggenda di una voce |
|
La vendetta del corsaro |
|
Trieste mia! |
|
1950 |
Figaro sem, Figaro tam |
Totò hledá ženu |
|
1949 |
Cenerentola |
1946 |
Biraghin |
Seriály | |
---|---|
1997 |
L'avvocato delle donne |
1979 |
Luigi Ganna detective |