Thea Červenková

Historicky druhá česká filmová režisérka Thea Červenková (někdy uváděna i jako Tea Červenková) se narodila 27. května 1882 v Praze jako Terezie Císařová (některé prameny uvádějí její původní jméno jako Tereza Červenková) do rodiny pražského řezníka a majitele domu č. 13 v Klicperově (Záhřebské) ulici na Vinohradech. Měla se vzdělávat v cizině (prý i u režiséra Maxe Reinhardta).

Nejprve projevovala literární vlohy a ambice. Napsala vzpomínkovou knížku „Toulky moravským Slovenskem“ (1917) a také se pokoušel o dramatizace literárních předloh (například román „Hřích paní Hýrové“ od Václava Štecha, uvedlo pražské divadlo Uranie v úpravě Červenkové v roce 1915).

Ovšem záhy se začala zajímat o filmové umění. Prý už roku 1914 měla se svým pozdějším nejčastějším spolupracovníkem kameramanem Josefem Brabcem (1890 – 1977) natočit film LÁSKA A DŘEVÁKY / LÁSKA A DŘEVÁČKY (1914). Ovšem podíl Červenkové na tomto nedochovaném filmu není potvrzen a jako tvůrce a režisér je uváděn jen Josef Brabec.

Začínala jako filmová teoretička a kritička, přispívala mj. v letech 1919 – 1920 př. do časopisu „Československý film“ (uveřejnila zde své články „Film, jeho význam a národnost“, „Naše filmová dramaturgie“, „Prvá čs. soutěž na domácí libreta“), kde bojovala i za zvýšení úrovně českého filmu.

Ihned po vyhlášení samostatnosti v roce 1918 byla Thea Červenková obviněna, že natáčela v Praze dokumentární záběry z říjnového převratu, které měla vyrobit pro vídeňskou firmu, čímž „měla pomáhat rakouské firmě zaujmout v mladé republice pevné pozice“. Po tomto měla natočit dva zkušební filmy NÁMĚSÍČNÍK a MONARCHISTICKÉ SPIKNUTÍ V PRAZE.

Avšak, že by tyto filmy vůbec kdy existovaly, není dodnes prokázáno. Historicky doložený je až další projekt. Ještě roku 1918 se spojila s výrobní firmou Slaviafilm, pro kterou nejprve podle námětu Jaro Kruise napsala scénář k filmu Karla M. Klose LÁSKO TŘIKRÁT SVATÁ (1918). I kopie tohoto filmu je dnes už ztracená.

Ihned o rok později debutovala i jako režisérka (historicky první režisérkou je Olga Rautenkranzová, jež s režisérem J. S. Kolárem natočila roku 1918 dva hrané filmy). Za spolupráce s kameramanem Josefem Brabcem a Slaviafilmem natočila podle svých námětů a scénářů filmy BYL PRVNÍ MÁJ / BYL PRVNÍ MÁJ, BYL LÁSKY ČAS (1919) a ZLODĚJ (1919). Ve filmu ZLODĚJ si Červenková i sama zahrála úlohu služebné.

Ještě tento rok se podepsala svým námětem a scénářem pod komedií Slaviafilmu a režiséra Ady Karlovského ADA SE UČÍ JEZDIT (1919), kde si režisér Karlovský zahrál i titulní roli. Ale po úpravě Slaviafilmu na pouhou půjčovnu, založila s Brabcem výrobní firmu Filmový ústav (červen 1920 – 1923).

Tímto založením Thea Červenková proklamovala svojí snahu o vyšší umělecký film, který bude vznikat podle hodnotných literárních děl. V rámci své firmy založila Červenková ve svém domě na Vinohradech výrobnu, malý ateliér a laboratoř. Ovšem všechny pokusy Červenkové, ač měly vznešené a dobré cíle, většinou ztroskotávaly na technické a finanční skromnosti, kterými režisérka disponovala.

Problémem byla i režisérčina nevysoká vzdělanost ve filmovém oboru a praxi, kterou se snažila vykompenzovat svým nadšeným zápalem o český film. Podle svých námětů či scénářů natočila nedochovanou KOŠILI ŠŤASTNÉHO ČLOVĚKA (1921) a první zfilmování románu podle Boženy Němcové BABIČKA (1921).

Také své dva poslední hrané filmy natočila podle svých scénářů a podle námětů Jaroslava Kvapila TY PETŘÍNSKÉ STRÁNĚ / BLUDIČKA (1922) a J. K. Tyla PALIČOVA DCERA (1923), ve které se objevili manželé Antonie a Jiří Nedošínští. Filmový ústav natáčel i dokumenty a kulturní snímky (tř. HAVLÍČEK, JEHO ŽIVOT A LITERÁRNÍ VÝZNAM, KŘEST SV. VLADIMÍRA) a debutoval v něm i režiséři J. T. Shaw filmem RYTÍŘ BLEDÉ RŮŽE (1921) a Václav Wasserman fejetonem Jana Nerudy KAM S NÍM? (1922).

Filmový ústav nakonec zanikl (plánovala natočit i POHORSKOU VESNICI) a Červenková nakonec po těchto zkušenostech odešla z republiky. S největší pravděpodobností odjela za svým vlastním bratrem do Brazílie. Zde tato průkopnice, režisérka, scenáristka a herečka The Červenková zemřela roku 1961 (ale den a měsíc neznáme; některé prameny uvádějí i rok 1957) v brazilském São Paulu ve věku 79 let.

Jaroslav "krib" Lopour