Jan Borůvka

Komponista John Gollwell se narodil 23. července 1893 v Praze pod jménem Jan Borůvka jako druhý z pěti synů. Odmaturoval na pražské reálce a začal se studiem Vysoké školy technické. Nakonec studia opustil a cele se začal věnovat hudbě, ve které se zdokonaloval soukromým studiem.

Jako pianista mj. působil v kabaretu Lucerna (1918 – 1922) a následně se živil jako pianista a dirigent na dalších českých a moravských (Praha, Ostrava) a zahraničních (například Francie, Afrika, Amerika) scénách. Poté založil a vedl deset let vlastní hudební vydavatelství (1924 – 1934), které ve své době sídlilo v paláci Lucerna.

Zde vydával především notové záznamy desítek a stovek tehdy populárních písní, kupletů a šlágrů. Vyšly zde např. písně „Kdybych neměl srdce", „Děvčátka z Pampou", „Dívka z prérie", „A housle hrály", „Ach mámo, mamičko", „Alžír", „Ať mne klame", „Až my na tom světě nebudem", „Ballada cigánská", „Bílá růže", „Cestička lásky", „Čekám Vás zítra", „Černí myslivci", „Děti národa", „Dívka z prérie" apod.

Tyto hudebniny vydávané v malém a velkém vydání byly opatřeny notami i textem pro klavír, zpěv a též pro univerzální orchestr. Po deseti letech ovšem jeho nakladatelství skončilo. Ve druhé polovině 30. let rovněž působil jako dirigent a kapelník Nového divadla Oldřicha Nového.

Taktéž založil a jistou dobu vedl pěvecké Gollwellovo kvarteto, které vystoupilo a zpívalo ve snímku RŮŽOVÉ KOMBINÉ (1932). John Gollwell patřil mezi průkopníky české moderní populární hudby. Jako textař a hudební skladatel se podepsal pod více jak tři sta tanečními skladbami. Hudbu psal na své i cizí texty.

Jeho písně vycházely nejčastěji buď ve vlastním nakladatelství Gollwell, nebo u Mojmíra Urbánka, Emanuela Starého. Z jeho tvůrčí dílny vznikly písně „Krůpěje", „Táhnou přelétaví ptáci", „Sníh", „Dumky pro klavír", „Legionář Doubrava", „Pražská pohádka", „Anitto", „Až se nám ta stará Praha ztratí", „Co je nejkrásnější nad Prahou", „Bludičky", Bílá růže", „Černé oči", „Slyšíš holka? – To je polka!", „Čimická", „Děti národa", „Děvčátko, mně se tak stýská", „Dvě oči", „Dřímej kamaráde" nebo „Granada".

Gollwell si vyzkoušel taky tvorbu písní a hudby pro operetní a zpěvoherní jeviště („Mizí stará Praha" atd.) a písně upravoval i pro orchestr. Jeho nejslavnější písní se stalo „Tango Mexicanola" („Já miluji jen vás...") a i „Ulička štěstí". Ve filmu začínal jako herec ještě v dobách němého filmu.

Postupně se objevil v epizodkách malíře Raymonda Ravina (ODPLATA / MADONNA OD SV. PAVLA / HISTORIE OBRAZU), herce (PLAMENY ŽIVOTA / RÁJ A PEKLO BOHÉMY), šumaře na posvícení a taktéž harmonikáře Bera (PEPINA REJHOLCOVÁ), vrátného v muzeu (RŮŽOVÉ KOMBINÉ), člena hofmistrovy družiny (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH) a těsně před smrtí úředníka ředitelství přístavu (SEVERNÍ PŘÍSTAV).

Pro kinematografii hudbu nejprve zkomponoval k reklamě DOBŘÍ POMOCNÍCI (1931). Ve 30. letech složil k několika okrajovým hraným filmům ještě hudbu (RŮŽOVÉ KOMBINÉ, PEPINA REJHOLCOVÁ, EXEKUTOR V KABARETU a Z BLÁTA DO LOUŽE) a texty k písním „Kdybych neměl srdce" (RŮŽOVÉ KOMBINÉ), „Líbejme se, když nás nikdo nevidí" (PEPINA REJHOLCOVÁ).

K hranému filmu naposledy složil hudbu za okupace ke krátkým agitačním filmům Waltra Senta CHLAPCI V MODRÉM (1943) a TŘI SESTRY (1944). Od poloviny 30. let skládal hudbu k několika krátkým dokumentárním a popularizačním snímkům (KUTNÁ HORA, JESENÍKY, SRDCE HANÉ, ŠUMAVA, PRAHOU, SKLENĚNÝ CHLÉB, PÍSNÍ K SRDCI, DOBYVATELÉ SVĚTA, PAMÁTKY RODU ROŽMBERKŮ, KARLŠTEJN či STRUNY MLUVÍ).

Ojediněle spolupracoval s rozhlasem a své písně vydával na gramofonových deskách. Jeho manželkou byla šansoniérka a subreta kabaretů Červená sedma a Lucerna Inka Gollwellová, vlastním jménem Františka Borůvková.

Jeho píseň „Já miluji jen vás..." zazněla ve snímcích VOLEJTE MARTINA (1965) a POZOR, VIZITA! (1981) a píseň „Všecky myši za sebou" („Dvacetikoruna není tak veliká") v komedii KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH... (1993).

John Gollwell zemřel předčasně (prý sebevraždou) 7. března 1953 v Praze ve věku nedožitých šedesáti let. Jeho poslední film SEVERNÍ PŘÍSTAV (1954) režiséra Miloše Makovce měl svoji premiéru 28. května 1954 – více jak rok po Gollwellově skonu.

Jaroslav "krib" Lopour