Věra Třešková-Kadlecová

Věra Kadlecová se narodila jako Věra Tenglerová 24. ledna 1921 v Praze. Ovšem během své více jak dvacetileté kariéry používala též své první vyvdané příjmení jako Věra Třešková či obě naráz jako Věra Třešková – Kadlecová. Po základním vzdělání se stala v poválečném období až do odchodu na penzi zaměstnancem Československého státního filmu.

Oficiálně první položka na její filmografii znamenala hereckou úložku zdravotní sestry a pozice asistentky vedoucího výroby Františka Miliče (1912 – 1981) na dramatickém snímku Miloše Makovce PŘÍPAD DR. KOVÁŘE (1950). Na tomto snímku její první manžel pracoval jako filmový architekt (ještě tentýž rok se podílel jako architekt na snímku Jana Strejčka a Oldřicha Lipského SLEPICE A KOSTELNÍK). Třešková – Kadlecová se též angažovala v odborech.

Poté v letech 1950 – 1961 prodlela v pozici zástupce vedoucího výroby především u Františka Miliče a jednou u Gustava Rohana, Rudolfa Wolfa a Jiřího Šebora na různých snímcích.

V této funkci se jako svou pečlivostí známá pracovnice podílela na titulech režisérů Jána Kadára a Elmara Klose (ÚNOS – 1952), Miloše Makovce (SEVERNÍ PŘÍSTAV – 1954), Otakara Vávry a jeho realizačně dost náročné HUSITSKÉ TRILOGIE (JAN HUS – 1954, JAN ŽIŽKA – 1955 a PROTI VŠEM – 1956) a dalším filmu (OBČAN BRYCH – 1958), Jiřího Weisse (VLČÍ JÁMA – 1957 a ROMEO, JULIE A TMA – 1959), Jiřího Krejčíka (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ – 1958, PROBUZENÍ – 1959 a VYŠŠÍ PRINCIP – 1960).

Po deseti letech se Věra Třešková – Kadlecová osamostatnila a stala se samostatnou vedoucí výroby. Během let se z ní stala významná produkční (jako jedna z mála žen v této funkci ve Filmovém studiu Barrandov), která vedla výrobu u významných snímků ze 60. let.

Pomáhala tak mj. ke vzniku snímků Františka Vláčila (ĎÁBLOVA PAST – 1961, ÚDOLÍ VČEL – 1967 a ADELHEID – 1969), Oldřicha Daňka (POHLED DO OČÍ – 1961, SPANILÁ JÍZDA – 1963 a též LOV NA MAMUTA – 1964), Pavla Kohouta (7 ZABITÝCH – 1965 a SVATBA S PODMÍNKOU – 1965), Jana Němce (MUČEDNÍCI LÁSKY – 1966), Václava Vorlíčka (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY – 1967) i Evalda Schorma (FARÁŘŮV KONEC – 1968 a DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC – 1969).

V šesté dekádě ještě vyrobila dnes již zapomenuté tituly Stanislava Strnada (ZÁMEK PRO BARBORKU – 1962), Jiřího Sequense (DEVÁTÉ JMÉNO – 1963) a Jaroslava Balíka (PĚT HŘÍŠNÍKŮ – 1964).

V už zmíněném filmu SVATBA S PODMÍNKOU (1965), na kterém se podílela jako produkční, ji režisér Pavel Kohout obsadil do výrazné úlohy matrikářky v Karlových Varech, která se s velkým sebezapřením musí vypořádat s nenadálou svatbou, kterou po ní neodbytně požaduje mladá Vlasta Dočekalová (hrála Marie Drahokoupilová), která chce fingovaným sňatkem s pumpařem Vlastimilem Vránou (Michael Junášek) získat trvalé bydliště v Praze.

Kromě Kadlecové obsadil do epizodek režisér Kohout i další filmaře, architekta Jana Olivu, kameramana Josefa Illíka, návrhářku kostýmů a herečku Věnceslavu (Slávku) Doležalovou – Kulhavou, pomocného režiséra Jiřího Mikeťuka a fotografa Jaroslava Chlastáka. Po nástupu normalizace ještě byla vedoucí výroby u snímku Jaromila Jireše (…A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY – 1972).

Potom v letech 1973 – 1978 byla vedoucí výrobní skupiny produkující snímky Zbyňka Brynycha (JAKOU BARVU MÁ LÁSKA – 1973), Zdeňka Podskalského (DRAHÉ TETY A JÁ – 1974), Egona Schlegela (DOBRODRUŽSTVÍ S BLASIEM – 1974), Hynka Bočana (MUŽ Z LONDÝNA – 1974 a PLAVENÍ HŘÍBAT – 1975), Vojtěcha Trapla (TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE – 1975 a VÍTĚZNÝ LID – 1977), Jiřího Svobody (ZRCADLO PRO KRISTÝNU – 1975), Petra Schulhoffa (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…! – 1976). Byly to buď komedie, filmy pro děti či politické pamflety.

Její skupina znova spolupracovala i s Otakarem Vávrou (SOKOLOVO – 1974) a s Václavem Vorlíčkem (BOUŘLIVÉ VÍNO – 1976, COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT – 1977 a JAK SE BUDÍ PRINCEZNY – 1977). Jako vedoucí výroby se podílela na televizních filmech, které byly natočeny na Barrandově (např. LÍTOST, MEDAILON YVETTY SIMONOVÉ, JULIÁN ODPADLÍK, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, PÍSNIČKY ROKU).

Jejím prvním mužem (podruhé vdaná právě jako Kadlecová) byl architekt Miloš Třeška (1916 – 19??) a dcerou pomocná režisérka Milena Třešková – Kropáčková (*1946). Věra Třešková – Kadlecová zemřela pouhý den po svých jednadevadesátých narozeninách 25. ledna 2012 v Praze.

Jaroslav "krib" Lopour