Marino Girolami

Marino Girolami se narodil 1. února 1914 do filmařské rodiny v Římě. Sám jako režisér natočil téměř osmdesát snímků. Jeho mladším bratrem byl režisér Romolo Girolami (*5.12.1931). Ten je filmařskému světu znám pod jménem Romolo Guerrieri-Girolami, kdy si ke svému rodnému příjmení, přidal i rodné příjmení jejich matky, která rovněž měla zkušenosti s filmem.

Rovněž potomci Marina pokračovali v rodinné tradici. Starší syn Ennio Girolami (14.1.1935 – 16.2.2013) se jako herec objevil ve více než osmdesáti filmech a rovněž mladší syn je úspěšný v kinematografii. Enzo Girolami (*29.7.1938) je režisér známý svou spoluprací s hudebníky Guidem a Mauriziem De Angelis a filmový svět ho zná pod jménem Enzo G. Casteralli (přezdívka Enzino). U nás známý určitě svým snímkem s Francem Nerem VŮNĚ CIBULE (CIPPOLA COLT) 1975. Režisérsky se prezentovali taky oba potomci Enza. Dcera Stefania Girolami Goodwin (*1963) a zatím nejmladší člen filmařské rodiny, Enzův syn Andrea Girolami, který je také scénáristou. Marino Girolami je režisérsky podepsán pod necelou osmdesátkou filmů. V polovině případů je také autorem (převážně v šedesátých letech) a rovněž jako producent se angažoval převážně v letech šedesátých. Pro svou uměleckou činnost používal mnoho pseudonymů, jako Jean Bastide, Frank Martin, Franco Martinelli, Charles Ramoulian, Dario Silvestri či Fred Wilson.

Marino studoval medicínu, ale studia zanechal a věnoval se boxerské kariéře. Ta se zdála být velmi slibnou, zejména když vyhrál titul Evropského šampióna v muší váze. Tím si také vybojoval účast na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936, ale tam se nakonec vůbec nedostal a boxu zanechal z důvodu srdeční arytmie.

Po opuštění boxerské kariéry, začal navštěvovat Experimentální centrum kinematografie a jako herec debutoval ve filmu VILLA DA VENDERE (1941) v roli policejního seržanta. O dva roky později získal první úspěch jako autor, díky příběhu filmu CAMPO DE´ FIORI.

Jako asistent režie vystupuje poprvé Marino v roce 1945, ve filmu QUANTIERI ALTI. Režisérem byl Mario Soldati. Jemu, Marino asistuje ještě ve čtyřech filmech do roku 1950, kdy se poprvé ujímá režisérské taktovky sám. Jedná se o akční drama AMORE E SANQUE (premiéra 4/1951). Další filmy jako hlavní režisér natáčí ještě společně s Marcellem Marchesim a Vittoriem Metzem. Jednalo se například o snímky MILANO MILIARDARIA (premiéra 8/1951), IL MAGO PER FORZA (11/1951) a ERA LUI... SI! SI! (11/1951). Definitivní nástup sólové dráhy znamenal film CANTO PER TE (1953).

Ve své kariéře spolupracoval často s Walterem Chiarim. Za zmínku stojí určitě komedie ušitá Walterovi na míru, WALTER E I SUOI CUGINI (1961). Další významnou hereckou dvojicí jeho filmů byli Ciccio Ingrassia a Franco Franchi. Jednalo se například o komedie LAS OTONALES (1964), VENERI AL SOLE (1965), FRANCO, CICCIO E LE VEDOVE ALLEGRE (1967) či DON FRANCO E DON CICCIO NELL´ANNO DELLA CONTESTAZIONE (1969).

Marino „má na svědomí" také jeden ze stěžejních filmů subžánru poliziotteschi a to snímek KRUTÝ ŘÍM (ROMA VIOLENTA). V tomto žánru byl opravdovým mistrem a tak kvalitních filmů na toto téma natočil mnoho. Dalším výborným snímkem je ITALIO A MANO ARMATA (1976).

Marino, natočil také mnoho komedií a nevynechal ani ty lechtivější plné krásných žen. V roce 1975 stihl dva filmy s Edwige Fenech – LA MOGLIE VERGINE a GRAZIE...NONNA. Nechyběly ani další tehdejší hvězdičky jako Paola Senatore (DOVE VAI SE IL VIZIETTO NON CE L´HAI? - 1979), Cinzia de Ponti (LA LICEALE AL MARE CON L´AMICA DI PAPA – 1980). Francesca Romana Coluzzi a Michela Miti se zase objevily ve filmu PIERINO CONTO TUTTI (1981), kde hrál hlavní roli Pierina, Alvaro Vitali. Tento snímek měl volné pokračování roku 1982 (PIERINO COLPISCE ANCORA), kde hrála také Serena Grandi.  

Posledním filmem Marina byla komedie GIGGI IL BULLO, opět s Alvarem Vitalim v hlavní roli. Film měl svou premiéru 20. srpna 1982. Marino Girolami zemřel 20. února 1994 ve věku osmdesáti let.

Petr "Hennes" Hennebichler