Marie Crhová

Marie Crhová se narodila 31. ledna 1925 v Šebrově u Blanska do rodiny vyučeného písmomalíře, povoláním technického úředníka a nadšeného ochotníka. Lásku k divadlu zdědila se svým bratrem po otci.

Jejím starším bratrem byl herec Jaromír Crha (1922 – 1982), pozdější kolega z divadla a filmový herec (NÁŠ DĚDEK JOSEF, JAK SE BUDÍ PRINCEZNY, JULEK a POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU), který se nejvíc proslavil hororovou rolí šíleného otce Brůny z epizody STUDNA /1969/ (1978) ze seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974 – 1979) režiséra Jiřího Sequense. Původně se Marie Crhová, jediná dcera z pěti dětí, chtěla stát učitelkou, ale nakonec se rozhodla pro studium na dramatickém oddělení brněnské Státní konzervatoře.

Konzervatoř absolvoval v roce 1944 (její spolužačkou byla například herečka Vlasta Fialová) a do konce války byla totálně nasazená. Začínala v brněnském Městském divadle mladých (1945 – 1948), potom pokračovala opět v Městském divadle mladých, tentokrát v Ostravě (1948 – 1951). Načež se vrátila zpět do Brna, do Krajského oblastního divadla (1951 – 1955).

Nakonec odešla na popud bratra Jaromíra do jihlavského Horáckého divadla (1955 – 1984), kde nakonec zakotvila až do svého odchodu do penze a spojila s ním na třicet let vrchol své herecké tvorby (kvůli tomu odmítla nabídky ze zlínského a košického divadla). Rovněž se s divadlem účastnila zájezdové činnosti, jež provozovala ještě krátce po odchodu na odpočinek.

Jako herečka ve svém projevu Crhová tíhla k charakterním postavám silných žen a matek. Své nejlepší a největší úlohy sehrála v inscenacích „Lucerna" (Klásková), „Její pastorkyňa" (Buryjovka), „Radúz a Mahulena" (Runa a Nyola), „Babička" (Babička), „Dalskabáty, hříšná ves" (Marijána Plajznerová), „Bílá nemoc" (Maršálova dcera), „Matka" (Matka), „Smrt obchodního cestujícího" (Linda), „Marie Stuartovna" (Alžběta), „Vytetovaná růže" (Serafína Rosová), „Chuť medu" (Helena), „Kočka na rozpálené plechové střeše" (Mamka), „Sestup Orfeův" (Lady Torrancová), „Macbeth" (Lady Macbeth), „Stromy umírají vstoje" (Babička) či „Vojnarka" (Madlena Vojnarová a Havlová).

Dále hrála postavy Heleny („Inteligenti"), Marie Dubské („Naši furianti"), Matyldy („Kaviár nebo čočka"), Paní Kapuletové („Romeo a Julie"), Chrobačky („Ze života hmyzu"), Ludmily („Drahomíra a její synové"), Emilie („Othello"), Jenovéfy („Hadrián z Římsů"), Fanky („Loupežník"), Oleksy („Nikola Šuhaj"), Ježibaby („Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku"), Veroniky Ťuklé („Zapeklitá komedie"), Dueni („Ruy Blas"), Goodové („Čarodějky ze Salemu"), Révayové („Jánošík"), Klinkáčkové („Fidlovačka"), Ethel („Podivná paní Savageová"), Františky („Jedenácté přikázání"), Domovnice („Majitelé klíčů"), Zdeny („Jejich den"), Drahomíry („Boleslav I.") atp.

Kvůli svým mimopražským angažmá se herečka Marie Crhová do české kinematografie v podstatě vůbec nedostala. Pouze jednou jedinkrát získala příležitost objevit se na filmovém plátně, navíc ve filmu se svým bratrem. V pohádce Václava Vorlíčka s Jiřím Sovákem, Milenou Dvorskou, Marií Horákovou a Vladimírem Menšíkem v hlavních rolích JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977).

V této pohádce Crhová vytvořila s dalšími herečkami Janou Bittlovou, Danou Kubálkovou a H. Mojžíšovou malé – až epizodní – postavy dvorních dam (její bratr Jaromír sehrála kočího). V tomto snímku hrála až jako dvaapadesátiletá a zbylých šestatřicet let svého života se už před filmovými kamerami neobjevila.

Ve svém angažmá v Jihlavě se věnovala výhradně divadlu, proto také do rozhlasových a televizních studií vstupovala skutečně jen ojediněle, do dabingových studií vůbec ne. Byla provdána jako Marie Wittová a měla jednu dceru, kulturní pracovnici Marii Kovářovou.

Za své herectví získala Medaili J. K. Tyla (1984) a krátce před smrtí při příležitosti 70. výročí uvedení první inscenace v Jihlavě za celoživotní přínos Horáckému divadlu cenu Zlatý Horác (2010). Poslední léta svého života herečka bojovala se zdravotními problémy. Marie Crhová zemřela 14. června 2013 v Jihlavě ve věku vysokých osmdesáti osmi let. Svého jen o tři staršího bratra přežila o celých třicet jedna let.

Jaroslav "krib" Lopour