Jak se budí princezny

Kouzelné zpracování pohádky o Růžence, která se píchla do prstu. Scény, kdy celé království usíná je pompézní a scéna, kdy Kraus bojuje s "medvědem", je nezapomenutelná. Václav Vorlíček zde jen potvrdil, že pohádky uměl natáčet. Nebál se ani trošku pozměnit klasickou verzi pohádky se třemi sudičkami. Zde Růženku zaklela její teta (Libuše Švormová), za to že se nestala královnou, protože král (Jiří Sovák) si za manželku vybral její sestru a matku Růženky (Milenu Dvorskou). Do hlavních rolí obsadil známé herce, a to již zmíněného Sováka, Dvorskou a Švormovou a pak dále Jana Hrušínského, Filipovského, Menšíka, Zázvorkovou, Postráneckého či začínajího Krause. Vyjímku udělal jen v případě Růženky, kterou přiřknul neznámé Marii Horákové. Jediné devalvuje pohádku od naprosté dkonalosti je pouze střih a kamera. Střih se mi nelíbil v tm, že je scéna, hraje hudba a nejednou je to useklé bez skončení hudby či jejího ztlumení a už se odehrává něco jiného. A co se týče kamery, tak mi vadí, že kolikrát se soustředí jen na hlavní dva, tři představitele a herci co stojí vedle, mají často useklé hlavy nebo jim hlava chybí. [20046. hodnocení, 315. komentář, 77%] (21.10.2019)

Tahle „klasika“ mě hodně dlouho míjela. Viděl jsem ji až teď v dospělosti a můj dětský pohled a nostalgie mě v hodnocení neovlivňují. Možná proto, je to jen za průměrné tři hvězdy. Jiné zpracování klasické pohádky beru. Je vždy fajn, když se tvůrci pokusí přinést něco nového. Tahle verze na mě ale působila spíše vlažně. Dobré obsazení nějak nemělo co hrát. Zaujala mě postava sluhy Matěje v podání tradičně skvělého Vladimíra Menšíka a postava rozmazleného prince Jiřího v podání ideálně toporného Jana Krause, kdy to chvilkama zavání až parodií. :-) Zbytek osazenstva spíše průměr a Jan Hrušínský jako princ Jaroslav? Ten byl jako leklá ryba. Suma sumárum občas úsměvná situace v tradičním a jen lehce pozměněném příběhu. (30.03.2022)

Velice milá pohádka, kterou by bylo radno připojit na stejnou úroveň jako ty z 50. let. Plejáda skvělých herců, výborná režie i scénář, jehož jádro sice spočívá v klasickém příběhu o Šípkové Růžence, ale je napsán s řadou dobrých nápadů, mimochodem Jan Kraus jako by hrál sám sebe... A princezna Růženka měla tvářičku možná milejší, než všechny její předchůdkyně... Libuši Švormové přímo sekla role odstrčené sestry - kouzelnice... A pak hudba Karla Svobody, jeho "Jdi za štěstím" je právě z této pohádky... (14.05.2016)

Dříve jsme rozhodně měli v pohádkách krásnější princezny a pamětihodnější písničky, také jsme ale se ale napříč desetiletími dočkali množství tuctových témat, která se buďto zpracovala pořádně vtipně (S čerty nejsou žerty) nebo alespoň mile (Šíleně smutná princezna). Pak se ale objevila spousta pohádek, jež se staly kultovními zejména proto, že neměly ve své době téměř žádnou konkurenci. Nikoli díky tomu, jak si na nich dali tvůrci záležet. Česká variace na Šípkovou Růženku se bohužel ubrala právě tímto směrem. (06.12.2019)

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)