Adriana Ozores

Adriana Ozores Muñoz je jednou z nejuznávanějších a nejobdivovanějších španělských hereček. Narodila se v Madridu 21. května 1959.

Adriana získala bakalářský titul v italštině na Liceo de Madrid a později začala studovat herectví. Rodina Ozores je velký herecký klan. Ve filmu debutovala Adriana v roce 1979, malou rolí ve filmu LOS ENERGÉTICOS. Scénář a režii toho snímku měl pod svou taktovkou její strýc Mariano Ozores (*5.10.1926). Ve filmu hrál také Antonio Ozores (24.8.1928-12.5.2010), jenž byl bratrem Mariana. Jejich otcem byl herec Mariano Ozores (17.10.1890-9.8.1976). Třetím jeho synem a tedy bratrem Mariana a Antonia byl také herec, José Luis Ozores (18.6.1923-10.5.1968). José Luis zemřel v pouhých 44 letech a byl otcem Adriany, které v té době bylo devět let. Matkou Adriany je tanečnice Concepción Muñoz.

Dcerou Antonia Ozorese je dnes známá herečka Emma Ozores (*2.2.1961), která je sestřenicí Adriany. Antonio měl Emmu s další herečkou Elisou Montés (*15.12.1936) a aby se tento rodinný klan ještě více zamotal, Elisa je sestrou dalších hereček, Emma Penella (2.3.1930-27.8.2007) a Terele Pávez (*29.7.1939). Už jen jako perlička je to, že jejich teta byla komediální herečka Teresita Silva. Kdybychom měli spočítat dohromady veškerá ocenění a nominace celé rodiny, budeme muset počítat v desítkách.

Tato biografie však patří Adrianě, která ve své kariéře spolupracovala s režiséry jako Gracia Querejeta, Miguel Albaladejo, Imanol Uribe či Gerardo Herrero. V televizní tvorbě jsme její herectví mohli obdivovat zejména v komediálním seriálu LOS HOMBRES DE PACO (2005-2010), kde se v roli Loly Castro objevila v 81 epizodách. Další, tentokráte mysteriózní seriál GRAN HOTEL (2011-2013), dal vyniknout hereckému umění Adriany ve všech dílech v roli Teresy. Jedná se jen o zlomek její televizní tvorby, ale tyto dva seriály jí učinily „nesmrtelnou". Díky prvnímu seriálu a roli Loly, byla nominována roku 2007 na cenu Atv Award a rok později získala cenu Zapping Award. Druhý seriál a role Teresy, znamenaly nominaci na Award of the Spanish Actors Union v roce 2012, o rok později již byla další nominace na tuto cenu „přetavena" ve vítězství. Ve stejném roce 2013, získala Adriana za tuto roli také cenu Iris Award v rámci Atv Awards 2013.

Za filmové role byla Adriana oceněna roku 2004 na Málaga Spanish Film Festivalu a to cenou Silver Biznaga a o rok později se stala vítězkou v rámci Spanish Actors Union a také obdržela CEC Award v rámci Cinema Writers Circle Awards. Všechny tři ocenění jsou za roli Tere v dramatu HÉCTOR (2004). Nejsou to ocenění jediná, nominována byla Adriana na různá ocenění zatím šestnáctkrát a čtrnáctkrát různá ocenění získala.

Po svém debutu s oběma strýčky, s nimi opět natáčela v roce 1980 komedii EL LIGUERO MÁGICO. Komedie jejího strýčka Mariana patřila ke startu její kariéry a tak přicházejí další jako LOS CHULOS (1981), ES PELIGROSO CASARSE A LOS 60 (1981), QUEREMOS UN HIJO TUYO (1981), EL HIJO DEL CURA (1982) či EL PAN DEBAJO DEL BRAZO (1984). S málo výjimkami hrála Adriana do roku 1984 v podstatě jen v těchto komediích. Roku 1984 také začala její kariéra na televizní obrazovce. LA COMEDIA MUSICAL ESPAŇOLA (1985), TURNO DE OFICIO (1986-1987).

V devadesátých letech se Adriana věnovala převážně filmu a v té době vznikají filmy s její účastí jako, NINO NADIE (1997), LA HORA DE LOS VALIENTES (1998), PÍDELE CUENTAS AL REY (1999) či PLENILUNIO (1999). Na posledně jmenovaný film vzpomíná Adriana zejména díky setkání s hercem jménem Miguel Ángel Solá (*14.5.1950), který jí prý mnohé naučil a bylo pro ni velkým potěšením s ním spolupracovat. Další člověk, který jí dal hodně a u něj se poprvé objevila v jiných než komediálních rolích, byl režisér José Luis Borau, ve snímku NINO NADIE (1997). Zde se již nejedná o komedie zpočátku její kariéry, ale o dramata, kde se její herectví mohlo „rozjet" naplno. Na komedie však nezanevřela, příkladem je role Mercedes, v komedii ATQUE VERBAL (1999).

Téměř veškeré filmy, ve kterých Adriana hrála, získaly různá ocenění či nominace, ať již zásluhou Adriany, či jiných tvůrců. Počátkem nového tisíciletí tomu není jinak a přicházejí filmy EN LA CIUDAD SIN LÍMITES (2002), LA VIDA DE NADIE (2002), LA SUERTE DORMIDA (2003) či již zmiňovaný HÉCTOR (2004). V posledním období se Adriana stala zejména hvězdou již jmenovaných televizních seriálů LOS HOMBRES DE PACO (2005-2010) a GRAN HOTEL (2011-2013).

Adriana se opět nedávno objevila také na divadelních prknech ve hře PETIT PIERRE, v režii Carlese Alfara. Zde nás provází neuvěřitelnými příběhy „barbarství" dvacátého století. Divadlo jí provází celou kariéru a sama na jeho adresu říká: „Z mé zkušenosti si myslím, že divadlo je složitější než cokoliv jiného ". V minulosti obsazovala role v divadelních hrách LA CELESTINA (1988), LA VERDAD SOSPECHOSA (1991-1992), EL MISÁNTROPO (1996) či SEXOS (2009). V roce 1998 se Adrianě narodil jediný syn, kterého má společně se svým manželem španělským hercem, Joaquínem Climentem Asensim (*7.9.1958).

Petr "Hennes" Hennebichler