Emmy Göring

První dáma Třetí říše, dříve také divadelní a filmová herečka, po roce 1945 jako manželka jednoho z největších válečných zločinců pochopitelně donucená k životu v ústraní a strádání, to byla Emmy Göring, druhá žena Hitlerova nejbližšího důvěrníka Hermanna Göringa. Pocházela z dobře situované rodiny hamburského velkoobchodníka, její rodné jméno bylo Emma Johanna Henny Sonnemann. Ve svém rodišti studovala herectví pod vedením významného divadelního režiséra Leopolda Jessnera a od roku 1910 vystřídala několik divadelních angažmá v Hamburku, Mnichově, Vídni a Stuttgartu. Jako řada jiných dívek z bohatých rodin na své cestě k herectví musela projít odmítnutím ze strany otce a naopak pochopením u matky.

Za první světové války se v roce 1915 na divadelním turné v Mnichově seznámila s hercem Karlem Köstlinem (1886-1971) z významné německé rodiny, jejíž členové vynikli v různých oborech. V roce 1916 se stala Köstlinovou manželkou (vzali se v italském Terstu). Rozvedli se v roce 1920 a Emma pak nějakou dobu žila s německým režisérem Heinrichem von Gerssel. V letech 1922-1933 působila Emma Sonnemann v Národním divadle ve Výmaru, kde zazářila především ve velkých rolích klasického repertoáru (Don Carlos, Emilia Galotti).

Zlomem v její kariéře byl rok 1932, kdy se seznámila s Hermannem Göringem (1893-1946). Ona rozvedená, on čerstvý vdovec (jeho první manželka Carin zemřela v roce 1931), došlo ke sblížení. V této době Emma Sonnemann poprvé stála také před kamerou, když se objevila v dnes již prakticky neznámém filmu GOETHE LEBT! (1932), který se natáčel ve Výmaru. Díky prohlubující se známosti s Göringem získala v roce 1934 angažmá ve Státním divadle v Berlíně. Následovala hlavní ženská role v německo-švýcarském filmu WILHELM TELL (1934) natočeném podle divadelní hry Friedricha Schillera; tady byla v úloze Hedviky manželkou titulního hrdiny (Conrad Veidt). Účast na tomto projektu jí v roce 1935 vynesla Cenu za ženský herecký výkon. Ve svém posledním filmu OBERWACHTMEISTER SCHWENKE (1935) vytvořila ve vedlejší roli manželskou dvojici s Walterem Steinbeckem, který hrál bankéře Wenksterna.

Dne 10. dubna 1935 se herečka Emma Sonnemann stala manželkou Hermanna Göringa, maršála říšského letectva Luftwaffe, říšského státního ministra, předsedy říšského sněmu a především nejbližšího Hitlerova spolupracovníka. Jejich sňatek za účasti tisícovky hostů (samozřejmě včetně Hitlera, který byl ženichovým svědkem) a desítky tisíc hajlujících lidí v ulicích se stal jednou z prestižních událostí nacistické propagandy. Připomeňme obecně známý fakt, že Adolf Hitler neměl oficiální partnerku a Emma, od nynějška známá pod jménem Emmy Göring, se jako manželka druhého muže Třetí říše stala zákonitě první dámou Třetí říše.

V návaznosti na své nové postavení ukončila Emmy Göring herecké aktivity a na svá bedra převzala řadu oficialit, setkávala se s politiky i zahraničními diplomaty, účast na slavnostním otevírání škol, úřadů a řady institucí se jí stala denním chlebem. Schůzkám se samotným Hitlerem se nicméně spíše vyhýbala, dokonce ještě krátce po svatbě s Göringem se stýkala s židovskými přáteli z uměleckých kruhů a nijak se tím netajila. Na druhou stranu neodmítala luxus a přepych, který jí nabízela Göringova neovladatelná touha právě po židovském majetku.

Podobně sledovanou záležitostí bylo narození její jediné dcery Eddy, která přišla na svět 2. června 1938. Manželům Göringovým tehdy z Německa i ze zahraničí přišlo bezmála 700.000 gratulací a Göring z titulu své funkce vrchního velitele Luftwaffe neváhal zorganiovat akrobatickou exhibici nad Berlínem za účasti 500 letadel. Do budoucna se jako problematický ukázal dar vzácného Cranachova obrazu Madona s dítětem, který Emmy Göring dostala od muzea v Kolíně nad Rýnem. Emmy Göring se stala i členkou NSDAP, dále byla členkou nacistického Svazu žen a v návaznosti na předchozí kariéru i členkou Říšské divadelní komory. I když na svém postu první dámy Německa Emmy Göring nijak nelpěla, několikrát se v otázce „kompetencí" dostala do konfliktu s Magdou Goebbelsovou (manželkou ministra propagandy Josefa Goebbelse) a později také s Hitlerovou přítelkyní Evou Braunovou.

Po druhé světové válce byl Hermann Göring mezinárodním tribunálem v Norimberku odsouzen k trestu smrti, popravě se ale vyhnul den předtím sebevraždou (15 října 1946). Krátce předtím bylo Emmy umožněno jej navštívit; ona sama byla vězněna od října 1945 do února 1946, protože se ale neprokázal její podíl na válečných zločinech, byla propuštěna. Znovu v roce 1947 byla zatčena (Spojenci tehdy rozhodli o zajištění manželek všech válečných zločinců souzených předtím v Norimberku) a umístěna v pracovním táboře v Göggingen u Augsburgu. V soudním procesu pak v její prospěch vystoupili její židovští přátelé, jimž za války pomáhala. Nakonec byla odsouzena ke ztrátě 30% majetku a k zákazu umělecké činnosti na pět let, i když nejsou žádné záznamy o tom, že by usilovala o návrat k herectví.

Bývalá majitelka největšího šatníku v Evropě žila nedlouho po válce v malém domku bez tekoucí vody a elektřiny, neváhala ale bojovat znovu pomocí soudů o svůj majetek. Není však nijak překvapivé, že zmíněná Cranachova Madona byla shledána jako předmět mimořádných uměleckých hodnot a že není možné jej přisoudit manželce válečného zločince.

Poválečná léta strádání přivodila Emmy Göring řadu zdravotních problémů, takže poslední roky života byla odkázána na lůžko; zemřela v nemocnici v Mnichově 8. června 1973 ve věku osmdesáti let. Veřejnosti se naposledy připomněla autobiografickou knihou An der Seite meines Mannes (1967). Její filmy z 30. let u nás sice nejsou známé, její tvář můžeme ale v posledních letech vídat v řadě dokumentů věnovaných historii druhé světové války.

Pavel "argenson" Vlach