Hromino

Jan Hromek

okres Kroměříž
nesnesitelný fantasy závislák

28 bodů

Kdo jsem:

Ať už jste kdokoliv či cokoliv,

ať už jste se sem dostali způsoby různými (a mnohdy i velmi neotřelými)

...no, ocitli jste se zkrátka na mém profilu, jak jste nejspíš úspěšně pochopili.

Takže vás tu vítám, pěkně si to tu prohlédněte a mlaskejte, prskejte, vše je dovoleno.

Přeji příjemný pobyt!

A kdože jsem já?

Neohrožený a oddaný obdivovatel (čti: závislák) fantasy, sci-fi, anime a všeobecně východní kultury.

Sedmnáctiletý klacek, který věčně sedí za tou bednou žeroucí mraky elektřiny, pozorujíce pohyblivé obrázky.

Posluchač muziky všeho žánru. Nemám předsudky vůči nějakým žánrům, důležité je, aby uměla nějak zaujmout.

Sportovní antitalent a kripl. Postrach učitelů tělocviku. A taky ten, jenž doufá, že má IQ větší než průměrný učitel tělocviku.

Milovník obzvláště pěkných brunet a černovlásek. Nepohrdnu ale i jinými krásnými ženami s osobitým šarmem.

Blázen, co věří, že se jednou stane režisérem či scenáristou. Dostat se na FAMU? Toť můj dlouholetý sen.

Obdivovatel vytrvalců, kteří se dovedou neustále dívat na nekonečné soap opery. Pro mě naprosto neuvěřitelné.

Filmový samaritán. Dokážu filmům leccos odpustit, chápu, jakou s tím mívají tvůrci práci. Hodnotím mnohdy docela mírně.

Hrdý člen baloneho Klubu diváků japonských a jihokorejských filmů, jehož nynější statistiky jsou: 25 / 300, 8 / 300.

Ještě pár poznámek k profilu

filmy a seriály ve filmotéce nepůjčuji ani neprodávám, slouží čistě jen pro můj přehled co všechno mám "na skladě" :)
kdybyste našli nějaký nefunkční odkaz - ať už link kamkoli či neplatný obrázek -, neváhejte se ozvat přes poštu
omlouvám se za moje nejstarší komentáře (někdy z roku 2008-09), tehdy mi bylo kolem 13-14 a když si teď čtu po sobě zpětně některé komenty, musím říct, že jsou to fakt děsný koniny

Něco k mému hodnocení

"Filmy jsou tu proto, aby se na ně dívalo. Nikoli na to, aby se v nich výhradně hledaly chyby a nadávalo na ně. Filmy jsou od toho, aby si je člověk užíval!"

Z tohoto důvodu hodnotím především to, jak na mě film působil celkově.

A když už se na daný snímek fakt nedá dívat, pak se snažím najít aspoň něco pozitivního.

Podle jakých kritérií hodnotím?

- Vrcholový snímek, na který se určitě budu chtít alespoň ještě jednou podívat. Hodnotím takto snímky, které ve mě něco zanechaly, ohromily mě, podnítily k zamyšlení nebo mi zkrátka nabídly ten pravý filmový zážitek a já tak jejich zhlédnutí rozhodně nelituji. Pokud se našly nějaké chyby, byly tak nepatrné nebo nepodstatné, že nijak nepoškodily můj celkový dojem.

- Snímek byl také rozhodně hodný zhlédnutí, ale něco mi tam ještě k pětihvězdičkovému zážitku chybělo. Většinou mi to tak úplně nesedlo obsahem, formou, některým z herců - prostě nějakým filmovým prvkem, který se mi zrovna moc nelíbil, ale zbytek ano a celkový dojem ze snímku byl i tak pozitivní. A nebo se mi to sice líbilo, ale nějaký hlubší zážitek to ve mě nezanechalo (většinou popcornové filmy typu Piráti z Karibiku atd.), opětovnému zhlédnutí se ale určitě bránit nebudu. :)

- Takhle hodnotím snímky, kde už bylo chyb více a jako takové mi ne úplně sedly. Tady se mi už nějaký prvek či rovnou více prvků vyloženě fakt nelíbily, ale i tak se mi snímek jako celek ještě líbil. Láme se tu ovšem hranice mezi tím, na co se budu chtít dívat opakovaně a na co se asi budu opakovaně dívat jen málokdy. Když už, tak jedině když se budu nudit a po ruce žádný 4* nebo 5* snímek nebude, nebo třeba v kolektivu. Tyto snímky za utrpení ještě nepovažuju, spíš za "stále docela dobré".

- Tady bych se už při opakovaném zhlédnutí v kolektivu asi bránil promítání. :) Dvouhvězdičkové filmy se mi prostě nelíbily, nesedly mi, daly se sice dodívat do konce, ale zážitek z nich je negativní. Většinou tak hodnotím průměrné, nezajímavé snímky, ze kterých si na druhý den nic moc nepamatuju, nudil jsem se při jejich sledování nebo mám zkrátka už větší výhrady.

- Tenhle typ snímků bych nazval "ředěné sračky", prostě jako kdybyste fest smrdící hovno zabalili alespoň do pěkného obalu. Stejně jako je jen malý rozdíl mezi tím, jak hodnotím 5* a 4* snímky, tak stejně malý je i rozdíl mezi hodnocení 1* a odpadových snímků. Nemá cenu se k tomu moc rozepisovat, snad jen: never more, ale nějaký filmový prvek to přece jen zachraňuje od uvržení do nejostudnější kategorie. Zda nějaký sympatický herec/herečka, celkem dobrá hudba, pěkná kamera či něco jiného? Těžko říct, ale rozhodně se od případného dalšího zhlédnutí distancuju.

odpad! - Tuhle kategorii bych mohl obejít buď mlčením se zatrpklým výrazem, nebo si na jejím popisu vybouchal klapky z klávesnice. Naprosto trefná definice: never more! Osudný omyl tuhle sračičku viděti, opětovné shlédnutí by mohlo mozkovou degeneraci přihoditi :)

Pokud sdílíte stejné názory na filmy, líbí se Vám moje komentáře, můj profil či kdoví co ještě... nebo se Vám zkrátka nějak zamlouvám a dali jste si mě/dáte do oblíbených uživatelů, moc díky! Hned mám o něco lepší pocit z bytí na této databázi, když vím, že někoho mé kydy zajímají :)

Pzn. Následující sekci (oblíbené) postupně upravuju a přidělávám do ní další sekce, tak prosím odpusťte případnou nedokončenost. Dík. :)

-~-~-~-¨

Otaku? Vrstevníky nazývaný "magor libující si v tamtěch japonských blbostech jako jsou Pokémoni"? Hai!

Momentálně jedna z mých nejvážnějších závislostí pochází z východní Asie, kdy jsem byl doslova infikován virem zvaným animefilie. Aby toho nebylo ještě málo, přidaly se k tomu i příznaky koreofilie, projevující se zvýšenou slintavostí u jihokorejských romantických komedií. Pravda, nemoc ještě nepokročila natolik, abych zhlédnuté anime a jihokorejské filmy sčítal po desítkách, ale bojím se, že to bude ještě horší. Jak nevinně to začalo u Death Note či Naruta, tak se to pak náhle zvrhlo v nekontrolovatelnou závislost a pocit nenasytnosti po kreslených rozpohybovaných obrázcích z Japonska. V důsledku téhle závislosti jsem se také přihlásil do baloneho Klubu japonských a jihokorejských filmů, jehož členem hrdým jsem a pokouším se si v každém volném čase své statistiky o nějaké to číslo rozšířit. Z japonského soudku je mým oblíbencem Hayao Miyazaki, v korejské kinematografii vyhledávám především snímky Kim Ki-duka.

Vykládat si se mnou o oblíbených postavách in natura by bylo asi na hodně dlouho. Propracovanost postav je u mě jedním z nejdůležitějších faktorů, podle nichž si film užívám. Film mě má pohltit do děje, donutit mě připadat si, jako bych ve filmu sám byl; a pokud danou postavu herci zkrátka nevěřím, její jednání je naprosto zcestné či až příliš absurdní nebo mě prostě nějakým způsobem irituje vystupování, dokáže mi to hodně pošramotit dojem z filmu a tím pádem i hodnocení. Nepochopte mě tak, že bych strhával hvězdy dolů za to, že nějaká postava má malý kozy nebo naopak přidával těm, které mají svůdné křivky (no, i když...) - ne, jde čistě o její chování, charakter, vystupování, uvěřitelnost. Pokud si prohlédnete následující obrázky mých oblíbených postav, zjistíte, že se v nich hodně objevují postavy záporné. Je to proto, že zahrát/vytvořit je potřebuje většinou o trochu více kumštu, než udělat postavu kladnou; záporná postava nemůže být záporná prostě jen tak ze srandy. Musí k tomuhle jednání mít nějaké důvody, s čímž se zpravidla pojí právě i jejich propracovanost - úvahy, myšlení, vnitřní pochody. Vždycky se snažím je zkoumat, zda bych na jejich místě jednal stejně, zda byl jejich špatný konec vlastně spravedlivý nebo si to prostě fakt zasloužily. To samé, ale jen z opačného hlediska pak zkouším i u postav kladných. Co kdyby se v jejich minulosti událo třeba něco, co se událo záporákovi? Jednaly by pak stejně jako záporák...? Někdy se mi to daří, někdy se s jejich názory prostě neztotožním, ale zase si snažím říkat: kdybych takový názor zastával, jednal bych taky tak? Udělal bych to samé? Ano, postavy jsou další něco, co ve světě pohyblivejch obrázků miluju.