dresi

V Pietě nejde ani tak o samotné násilí, které se většinou děje mimo obraz, jako spíš o konfrontaci s jeho následky. Hlavní síla leží ve druhé půli, kde se nálada rapidně změní a z ďábla se stává oběť hledající odpuštění. Kim Ki-duk samozřejmě není doslovný a vyžívá se v metaforách, ale odpovědi zde v žádném případě nechybí. Jako poetická kritika systému perfektní.

Nesmírně komplexní portrét smutného muže v šedém světě ve kterém sláva nepřichází. Na jedno zhlédnutí téměř neuchopitelný film plný bizarních postaviček (Goodman je jako jazzový elitář perfektní) koček a nenaplněných snů. Ke konci až neobvykle temné a konstatující, že být dobrý zkrátka nestačí. Často zbudou jen prsty otlačené od strun a krabice neprodaných desek pod stolem. Nejlepší Coeni od Big Lebowski.

I fucked her brains out... for eleven seconds. Nejlepší komedie za hodně dlouhou dobu a zároveň sonda do světa bez hodnot a morálky kde je každodenním cílem ojebat co nejvíc lidí (ať už přes telefon, nebo doslova). Kultovní scény se tu chrlí podobným tempem, jakým mizí koks ze stolů a DiCaprio si ve své dokonalosti jako člověk posedlý penězi zaslouží přirovnání k Daniel Day-Lewisovi v There Will Be Blood. I když to tak může vypadat, Scorsese rozhodně nic neglorifikuje a pod vší srandou se ukrývá smutný obrázek skrz naskrz zkažené doby ilustrující úpadek naší společnosti.

Digitální romance se srdcem. Jonzeova vize budoucnosti je díky svému přístupu k technologickému pokroku uvěřitelná, hmatatelná, bohatá na barvy a navíc nekáže co je dobře nebo špatně. Melancholický, ale i vtipný (zejména když dojde na počítačové hry) portrét společnosti, který možná odhadl naše směřování lépe než se momentálně může zdát.

Hypnotický výlet pod floridským sluncem, který se s přibývajícím časem a pomalu odkrývajícím příběhem propadá do čím dál větší temnoty.

O nepříjemných věcech příjemně. Skvěle napsané, natočené, plné emocí a přesto nikdy nemanipulující s divákem. Navrch s neuvěřitelnou Brie Larson. Kdyby se udělovala cena za největší sympaťáky, získali by ji zaměstnanci Short Term 12.

Vizuální, fyzicky nepříjemný zážitek útočící na všechny smysly a dohnaný až na samotnou mez únosnosti. Ani bych se nebál nazvat to hororem. Rybářská loď je tu místo plné zabíjení, které už se dávno stalo všední rutinou a kamery jsou jen vláčeny vlnami krve a vnitřností. Nedovedu si představit lepší způsob, jak zobrazit tvrdou realitu života na moři.

Opojná iluze dokonalosti naplněná tunou romantických klišé. Curtis je ale jeden z těch, kteří to dokážou podat naprosto neodolatelným a uvěřitelným způsobem.

Ponurá, špinavá nálož, která se možná až příliš spoléhá na skvělé herce. Cooper má cit pro zachycení atmosféry malých, zapomenutých městeček uprostřed ničeho, ale větší pozornost by měl příště věnovat scénáři. Ten totiž působí celkem odbytě a jede podle zajeté šablony. Na druhou stranu své klady Out of the Furnace čerpá právě z té jednoduchosti a staromódnosti a jelikož příběh solidně odsýpá, je to v rámci žánru stále lehký nadprůměr.

McQueen se nikdy nebál ukazovat zlo v té nejčistší podobě a Twelve Years a Slave je jím prolezlý. Nepřišlo mi, že by šlo o vyloženou snahu získat Oscary. Téma otroctví sice na první pohled působí jako jasná návnada, ale McQueenův styl je chladný a zdrženlivý, což spolehlivě eliminuje melodramatické momenty, kterých by tady mohla být spousta. Navíc to zintenzivňuje už tak těžce stravitelné a odpuzující scény. Brutální, ale zároveň i nějakým zvláštním způsobem krásná podívaná.