polson

Fascinující i provokující dokument Jako bychom dnes zemřít měli zachycuje v klíčových bodech Toufarův životní příběh a jeho lidskou otevřenost. Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vložila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Toufarův životní příběh představuje nejen drama zavraždění, ale i drama jeho života, volby povolání v pozdním věku, chování za heydrichiády i v roce 1948. Zpřítomnění živé postavy venkovského kněze, který není žádný prvoplánový hrdina, ale člověk váhající, pochybující, opatrný a strachující se, který po r. 1948 hledá způsob, kompromis, jak „vyjít“ s politickými oponenty. Dokument také poukazuje na záhadný pohyb kříže v číhošťském kostele a nahlíží do zákulisí brutálního vyšetřování, které bylo proti knězi vedeno s tichou podporou tehdejšího prezidenta republiky. Tyto informace potvrzují doposud neznámé a nepublikované exkluzivní archívní materiály, které v celém číhošťském případu představují řadu otázek a odpovědí. K nejzajímavějším filmovým rekonstrukcím patří výpověď bývalého příslušníka StB Roberta Skerla, který byl aktivně přítomen u všech důležitých momentů finále Toufarova života – únosu, smrti i potupného pohřbení, filmová rekonstrukce únosu P. Josefa Toufara a natáčení z roku 1950, kdy Státní bezpečnost natáčela přímo v kostele s umučeným farářem den před jeho smrtí. V pořadu nechybí také záběry z divadelního představení inspirovaného Toufarovým osudem Zpráva o zázraku a vzpomínky pamětníků číhošťského zázraku. Dokumentaristé také zaznamenávali postupný vznik figurální sochy, věnované Josefu Toufarovi, na které od loňského roku pracuje sochař Olbram Zoubek. O tom, že je Toufarův příběh neobyčejně živý, svědčí i zahájení beatifikačního procesu P. Josefa Toufara.

Historický společenský dokument o drastickém konci dlouhodobého soužití dvou etnik na území města Brna. Zachycuje období od podzimu 1944, kdy bylo Brno masivně bombardováno, až do května 1945, kdy v rámci počínajícího vysídlení Němců z Československa došlo k živelnému odsunu německých obyvatel Brna na rakouské hranice. Zásadním prvkem bude samotné osvobození Brna jako součást Bratislavsko-brněnské operace Rudé armády.

Filmový portrét pojednávající o Hermíně Týrlové, režisérce, jež celý svůj život zasvětila dětské tvorbě. Kouzlo jejích filmů spočívalo v hledání nových cest a ve schopnosti vdechnout život těm nejobyčejnějším věcem, například klubku vlny či uzlu na kapesníku. Stejně tak se nad kouzlem její filmové poetiky ohlíží filmové zpracování Pavla Jiráska.

Slovácká suita op. 32 (1903) je jednou z nejpopulárnějších skladeb české hudby, obraz okouzlení Vítězslava Nováka malebným, ale zároveň rázovitým krajem moravského Slovácka, regionu Horňácka. V pěti obrazech zachytil život zdejších lidí na přelomu 19. a 20. století. Symfonie, vycházející z impresionistického pojetí, přitom reflektovala tehdejší tendence nového pohledu na uchovávání a rozvoj lidové tvorby. Filmově byla Slovácká suita poprvé zpracována v roce 1966 režisérem Kubou Jurečkem A právě černobílé, lehce patetické zpracování v prostředí Horňácké krajiny, nabízí pohled na vyznávané hodnoty zdejších obyvatel, kupodivu neměnící se příliš ani v realitě počátku III. tisíciletí. I přes stoleté rozdíly a změny moravského venkova lze totiž v mnoha momentech (především vztah k víře a lidovému umění a z toho plynoucí vztah člověka k člověku) najít společné tóny Novákovy hudby se současným životem. V režii Jiřího Šindara vznikl snímek s obrazovou koláži a se vzpomínkami pamětníků, kde Novákovo impresionistické pojetí  dostává v dnešních pohledech přece jen novou dimenzi. Účinkují: Hodonínský symfonický orchestr, Iva Bittová, Dušan Holý, Musica Folklorica, Cimbálová muzika Petra Mičky, kapela Lesní zvěř a další.

Mezinárodní festival populárních písní Bratislavská lýra se stal fenoménem, který za takřka 30 let své existence upíral pozornost na malou krajinu v srdci Evropy, stal se pýchou mezinárodního sdružení festivalů a také vzkřísil takřka největší scénu populární hudby v Československu. V čase jeho vzniku šlo o revoluční čin. Dnes bychom Bratislavskou lýru mohli bez váhání titulovat jako „naše kulturní dědictví". Třídílný dokumentární cyklus Zlatá lýra představuje tři desetiletí mezinárodního festivalu populárních písní Bratislavská lýra, které ovlivnily nejen dění na této scéně, ale i vývoj populární hudby v Československu od roku 1966 až po sametovou revoluci. V průběhu 30 let se zde odehrálo velké množství příběhů, které znamenaly vzestupy i pády. Bratislavská lýra byla platformou, která přes noc měnila osudy lidí. Kdo zde jednou uspěl, stal se nezapomenutelnou ikonou.

Brno je ve dvacátých letech minulého století bohatým evropským městem a návrhy Bohuslava Fuchse tvoří špičku evropské avantgardní architektury. Bohuslav Fuchs je v zahraničí jedním z nejznámějších českých architektů 20. století. Architekt, urbanista, teoretik, výtvarník a učitel, který je neodmyslitelně spjat s brněnským funkcionalismem, započal svoji kariéru studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Kotěry, v jehož ateliéru později také pracoval. V roce 1922 se Fuchs trvale usadil v Brně, kde od roku 1923 působil jako pracovník městského stavebního úřadu. Roku 1929 mu také vychází první monografie ve švýcarské Basileji, vzápětí vystavuje své návrhy ve Stockholmu, Vídni a Berlíně. O tři roky později je architekt zastoupen na slavné výstavě newyorského Muzea moderního umění The International Style, která uvedla funkcionalismus na americkou scénu. Jeho stavby jsou vzápětí zařazeny do učebnice typologie absolventa Bauhausu E. N. Bauentwurfslehre, která se užívala po celá desetiletí na celém světě. Bohuslav Fuchs se za svůj život stal čestným předsedou světových architektonických obcí, jako jsou Royal Institute of British Architects, Congres International d'Architecture Moderne či Die Still. Už za Fuchsova života přijížděli od šedesátých let 20. století do Brna architekti i studenti oboru z celého světa, aby zhlédli jeho stavby doposud vzrušující svou moderností. Dokument představuje osobnost a dílo Bohuslava Fuchse v rámci výročí 120 let od narození brněnského architekta, který svými pracemi oslnil světové osobnosti architektury, jako byl Adolf Loos, Ernst Wiesner, Endre Steiner, Walter Gropius, Le Corbusier či Arne Jacobsen.