komatsu

Avatar je film, na který budete dlouho vzpomínat. Závěrečné eso v rukávu roku 2009. Must-see film i pro ty, kteří sci-fi neholdují, protože tady o příběh až tak nejde. Ani jednu z těch 162 minut se nebudete nudit, ba co víc, budete požadovat nášup. Co nejdelší a co nejdřív, klidně i dokument o pandorské fauně, jen abyste se mohli na chvíli vrátit do toho kouzelného světa.

Psal se rok 1996, viděl jsem poprvé Souboj Titánů a žral jsem to. Za těch 14 let se můj vztah k tomuto filmu nezměnil ani o kousíček.

Do dne, kdy jsem viděl Harryho Browna, byl pro mě Michael Caine jenom Alfred z Batmana nebo zhulený děda z Potomků lidí. Představte si důchodce, bývalého mariňáka, který si prostě žije svůj život. Nadává na mládež, která dělá větší a větší bordel. Chodí do nemocnice za manželkou, která je v komatu. Občas si zahraje šachy se svým nejlepším kamarádem. Nad problémy svého okolí ovšem přivírá oči. Pak ale jeho život začne nabírat na obrátkách - manželka zemře; přítel se před ním rozpláče, protože už nezvládá útoky teenagerů, které nabývají na intenzitě. Pomyslným vrcholem všeho je smrt jeho pravidelného šachového protihráče. V ten moment Harry nemá co ztratit a tak bere zbraň do ruky a jde se mstít a vůbec vrátit do ulic pořádek. Na závěr bych jenom rád dodal, že ůvodní scéna je boží - ne tak svým obsahem jako spíše zpracováním.

Zatím jediný film roku 2010, který mě donutil jít do kina opakovaně.

Víc robotů, víc soubojů, víc výbuchů, víc koček, víc zloduchů, víc hrdinů, víc rasismu!