Anthony

Režisér skáče ze žánru do žánru a ve všech se mu daří na výbornou, podstatné je, že to drží i pohromadě jako jeden hodně vymazlený celek. Je neskutečné, jak plynule se přejde z úvodních "dokumentárních" minut mimo dokument do hrané části. Doufám, že o Neillu Blomkampovi ještě hodně uslyšíme. Mimochodem i hudba je skvělá, autorem je přitom mě zcela neznámý Clinton Shorter.

Spojení nádherných (někdy i děsivých) obrázků a krásné hudby Armanda Amara. Mluvené slovo v podobě Z. Svěráka mě chvílemi přišlo zajímavé, chvílemi mě štvalo a rušilo ve vychutnání hudby. Určitá fakta, která tu zazněla mi přišla zajímavá a snad i nová, v mnoha momentech mi však komentář přišel zbytečně opakující dokola celkem banální věci jako že je vše provázané atd. Každopádně i když se tvůrci na konci snažili o trochu pozitivní a nadějné vyznění, ve mně převládá (nejen díky tomuto filmu) pocit, že 21.století je nejspíš poslední maximálně předposlední století, které má lidstvo před sebou.

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho.

Maximální trapnost, zhovadilé dialogy, hrozné herecké výkony, často jsem jsem převelice trpěl, ale vypnout se to nedalo a odejít jsem nemohl - film se pouštěl během dlouhé cesty v autobuse...

Kvalitní vesmírný snímek - mám takové filmy rád, ale bohužel jich není mnoho. Tvůrcům tohoto filmu se podařilo skvěle vytvořit atmosféru osamění, kdy Země je daleko a na Měsíci je člověk sám se sebou. Zajímavá Mansellova hudba v podstatě opakuje jedno téma, ale podkresluje příběh velmi pěkně. A samozřejmě klíčový byl hlavní herec pro tak náročnou roli a Sam Rockwell splnil svůj úkol odstínit různé polohy svého hrdiny dokonale - navíc mu k tomu pěkně nahrává hlas Kevina Spaceyho.

Zcela jiné pojetí postav Holmese a Watsona ve filmu, který mě strhlo svojí dravostí a energií. Zásadní je obsazení Roberta Downeyho Jr a Juda Law, na které je radost se dívat a to i v klidnějších, čistě konverzačních okamžicích. Jejich vzájemné pošťuchování mě bavilo ještě více než tajemno a akce, i když i zápletka a akční pasáže jsou celkem fajn. Navíc filmu hodně pomáhá hudba Hanse Zimmera, která opět zkouší něco jiného. Málokoho by asi napadlo, že film o Sherlockovi Holmesovi z 19.století by mohl mít takovou hudbu, proto s ní někteří mají problém. Já jsem naopak fascinovaný tím, jak Zimmer neustále zkouší různé polohy a nové věci a přitom není výsledkem nějaká experimentální za uši tahající nuda, ale energií nabitá, dravá a dynamická hudba, které dělá strhující scény i z podstatě celkem nezajímavých či klidnějších okamžiků, kdy jen někdo někam běží nebo jede drožkou.

Zajímavý námět, velmi pěkná vizuální stránka a vydařená hudba Christophera Gordona a přesto jsem se většinou spíše nudil. Film nemá pořádný spád, akční scény jsou nenápadité a nevzrušivé, příběh je poněkud "bezkrevný" chtělo by to trochu energie, pár kapek krve navíc.

Jak mám taková tématay rád, tak tento film byl pro mě zklamáním. Hlavní důvody jsou střihač a kameraman. Pokud je drtivá většina filmu naprosto nepřehledný zmatek, kdy v akčních scénách není vůbec patrné kdo koho honí, kdo s kým bojuje, pak nastupuje nuda - a to i přesto, že samotný námět mi přišel zajímavý - jeho zpracování to zabilo.

Film: Jednička ještě ušla (žádný zázrak, ale slušný průměr), tohle už je křeč. Prapodivné chování všech postav, absentující vnitřní logika v ději, toporní herci a délka k nepřežití. Řeší se tam nezajímavé vztahové problémy dost banánlním a trapným způsobem. // Soundtrack (Alexandre Desplat) *****: Zvláštní věc, k filmu jenž hodnotím odpad, je vynikající hudba, které dávám plným počet. Desplata mám hodně rád, jen v roce 2009 skládal hudbu k sedmi filmům a většina na vysoké úrovni (např. Fantastic Mr. Fox nominován na Oscara), pěkná témata, povedené akční pasáže příjemná délka CD přes 70 minut - jeden z nejlepších soundtracků tohoto skladatele.

Filmy Tonyho Scotta pro mě většinou představují velmi slušnou zábavu, někdy až zběsilé tempo a různé technické vychytávky. Tentokrát mě až zaskočilo, s jakou nudou jsem se setkal. Dva nezajímaví protihráči, dvě hodiny nijak zvlášť zajímavě napsaných dialogů a sem tam se zrychlí / zpomalí záběr na přijíždějící / odjíždějící vlak.