jerrik7

Film mne znechutil, urazil ... Po všech stránkách poplatné dnešní smutné době.

Film se stal jedním z milníků italského neorealismu a obrovským triumfem i v mezinárodním měřítku, což dokládá řada prestižních cen. Film byl nominován i na Oscara. V závěru je film písmem i slovem vychvalován a jsou zmíněny veliké úspěchy na nesčetných filmových festivalech Evropy. Je to skutečně velmi zajímavý obraz poválečné Itálie, sociální drama. Za vidění rozhodně stojí. Jenomže je na něm vidět jak veliký skok od té doby udělaly technologie a tedy i film. Na dnešní dobu je film příliš přímočarý, jednoduchý, neumělý a některé dějové detaily moc naivní.

Kdosi zde píše: "Výborná konverzační" komedie. To je sice možné, ale k čemu mi ta výborná konverzace je, když italsky neumím? Číst konverzační komedii v titulcích překladu zní dost jako protimluv a to musí být člověk navíc schopen ty ukecaný Italy stíhat přečíst. Takže celkem o ničem. Kdybych byl Ital, jistě bych to viděl jinak.

Obrázky nádherné (4 až pět hvězdiček), komentáře občas otřesné, zkreslující, lživé (odpad). Například Henry Ford je ve filmu právem označován jako průmyslový gigant a jeden z nejdůležitějších tvůrců amerického průmyslového zázraku. O jeho fanatickém obdivu k Hitlerovi a německému nacismu, o masívní podpoře německého válečného průmyslu ani slovo! Hitlerovi posílal každý rok k narozeninám 50 000 dolarů (v té době astronomická suma) a veškerý výtěžek z prodeje automobilů značky Ford v Německu věnoval NSDAP.

Nechce se věřit, že něco takového mohl zplodit známý český režizér spolu s lepšími českými herci. Trapné!

Kdybych kdysi nečetl slavný román, Dreiserovu Americkou tragédii, dal bych určitě nejvyšší hodnocení. Jenomže ani do sebelepšího filmu, jako je tento, se nedá napěchovat 1000 stránkový román. Tolik stránek má moje kniha vydaná v roce 1947.

Příliš ponuré. Ani děj se mi nezdá příliš pravděpodobný. K čemu je dobré vymýšlet si ponuré a málo pravděpodobné příběhy? Zdá se snad autorce a obdivovatelům toto příběhu, že na světě je málo důvodů k depresím? Nedlouho později jsem viděl stejný příběh natočený v roce 1939. Líbil se mi o poznání víc. Jakoby vše už bylo natočeno a dnešní tvůrci už neví čím zaujmout, čím šokovat a proto dělají psí kusy, aby se za každou cenu divákům nějak zavděčili.

Příšerný děj, ale nádherné hlášky.

Michael Moore je demagog, o tom není pochyb. Ale proč si kvůli kráse trochu nezapřehánět, když jde o dobrou věc? Efektní je zejména začátek filmu s obrázky amerických generálů a následující rozhovor s italským párem o délce placené dovolené v Itálii. Cestou do Slovinska sice Moore divákovi vysvětluje, že mnoho slovinské pošty dojde na Slovensko ačkoli Slovinsko není Slovensko. Po návštěvě slovinského prezidenta se ale škaredě a trapně seknul, když novinářům sděluje „I just met with the president of Slovakia“. Je to přímo potupa slovinské hlavy státu. V češtině by to mohlo být pouhé přeřeknutí, ale v angličtině je to očividná neznalost zeměpisu, protože anglická slova Slovakia a Slovenia se značně liší. Prostě je to Amík.

Dojemné! Otázkou je, kdy bylo na Kubě hůř. Za Batisty, za Fidéla, nebo v době, která přijde?