Ippolito

Pohádka se mi líbila do té doby, než se na scéně objevily "sladké čičulíny", šílený kolotoč a další lehce surreálné prvky, které působily děsně kýčovitě. Až jsem si později říkala, jestli tuhle pohádku náhodou taky nenatočil pan režisér Brabec...

Ta časová smyčka mě tam opravdu zmátla, byl to účel? Pořád přemýšlím nad onou magickou větou prostupující celým filmem: ,,Čas nikdy neumírá, ani kruh není kulatý“, a snažím se najít souvislost...věřím, že je to klíč k pochopení...

Horší už to nebude? Pravda pravdoucí, horší už to opravdu snad ani být nemůže. Tenhle film nefilm byl absolutně o ničem. Možná je zajímavý nápad natočit film o tom, jak spisovatelka píše knihu, přičemž její hlavní postava opravdu žije. Možná je i zajímavá myšlenka, která říká, že by člověk neměl zabřednout do stereotypního žití, ale žít, jako by každý den byl jeho posledním. Ale není to přeci jen trochu klišé, typický americký kýč? Přesně takhle na mě tenhle snímek působil. Nemůžu si pomoct, ale to pseudofilozofování o tom, jak být opravdu šťastný, co je skutečně správné apod., mě bytostně vytáčí. Mám ráda filmy, které vedou diváka k zamyšlení, které pokládají otázky, ne filmy, které na otázky odpovídají, vše zjednodušují a generalizují jako právě tento.

Můj komentář bude především obhajobou obsahu, protože na formu už tady bylo napěno chvály až dost. Film nebyl pouze po vizuální stránce dokonale zpracován, ale měl divákovi co říct i po stránce myšlenkové, takže zmínky o bezobsažnosti snímku jsou opravdu neopodstatněné. Co je to život? Co je realita? Co je minulost? Jak věrně zachycuje uplynulé dění paměť? Můžeme se spolehnout na naše vzpomínky? A k tomu všemu magický trojúhelník život-smrt-sen; kde je hranice života? Na to film neodpovídá, naopak klade otázky, vede nás k zamyšlení, a to je obsažné až dost.

Tenhle film se vážně povedl. Kdybych ho měla srovnat se snímky, které se zabývají stejným tématem, tzn. líčí skutečné osudy, krutovlády a terory kdesi v Africe, Poslední skotský král by byl jednoznačně vítězem. Film nejen zachycuje skutečný politický a společenský vývoj Ugandy za vlády Idi Amina, čímž může člověka, současné historie neznalého, obohatit o vědomosti, ale navíc všechna tato fakta zaobaluje do poutavého příběhu mladého skotského doktůrka, kterému budete fandit od začátku až do konce.

Tajemná atmosféra tohoto snímku mi nedala spát...

Vylíčení genocidy ve Rwandě bylo věrné, ale příběh Paula Rusesabagina působil chvílemi přece jen trochu kýčovitě, a to nemluvím jen o jeho schindlerovském charakteru, který byl skrz na skrz průhledný, a tudíž působil příšerně strojeně. Spíš mě ale dostávaly takové ty americky patetické scény, ve kterých hraje v pozadí teskná hudba, zatímco si hlavní hrdinové slibují to a tamto a pláčí při tom o sto šest. Věřím, že to jde i bez nich (The Warriors, Vražedná pole, Poslední skotský král aj.). Můj celkový dojem z filmu je ale i přes tyto "drobné nedostatky" více než kladný. Brutalita, mačety, pasivita západních velmocí, to vše na mě hluboce zapůsobilo, tím spíš, že se jedná o zobrazení nedávné reality.

To až příliš pomalé tempo mi tady nějak nesedlo, i když uznávám, že příběh byl jinak velice silný...

Absurdistán je taková příjemná dospělácká pohádka, která svým stylem trochu přípomíná "balkánské klenoty" Čarlston za Ognjenku a Ivkovu slávu, ale jejich kvality nedosahuje...

Herecký koncert Nebojši Glogovače...a spíš psychologické drama než krimi/thriller.