GorGor

Rozhodl jsem se, když tu je ta možnost, napsat pár řádků o akci, která byla propagovaná zde na ČSFD. Právě díky tomu jsem se rozhodl nenechat si ujít tuhle jedinečnou možnost a lístky jsem kupoval hned vzápětí. Bylo to štěstí, protože ubývaly celkem rychle a spousta lidí, kteří měli zájem se pak nedostala a to i přesto, že akce byla přesunuta do větších prostor Retra music hall.

Krátce po sedmé hodině začali pouštět dovnitř první nadšence. Hned u vchodu je přivítal do radiačního obleku navlečený zpívající harmonikář a tematicky se kolem potloukali Marty s Doktorem, kteří provázeli pak celým večerem. Nutno dodat, že jejich kousky byly vtipné, ale taky docela často za hranicí chápání přítomných diváků. Po vstupu do hlavního sálu v podstatě ihned přicupitala servírka a nabídla welcome drink v podobě Jamesona s tonicem, kterému pak v pozdějších fázích večera přibylo pár bratříčků.

Po dlouhém čekání na to než se sál nějakým způsobem zaplní, konečně začala projekce očekávané filmové klasiky - prvního dílu známé trilogie Návrat do budoucnosti. Asi nikdy nepřestanu žasnout nad nádherně promyšleným scénářem, dokonalými a hlavně vtipnými dialogy, které pobaví i když se na film díváte poněkolikáté, navíc má dobrý dějový spád a tak se při něm ani chvíli nenudíte. Zajímavé bylo zařazení různých efektů pří samotném promítání, ať už se ale jednalo o visuální imitace blesku nebo například kouře, působilo toto snažení spíše rušivým dojmem. Na konci filmu se pak ozval celkem rozpačitý potlesk, který odrážel smíšené pocity přítomných filmových fanoušků.

Druhá část večera, která zahrnovala tematicky zaměřený doprovodný program bohužel s přibývajícím časem rychle ztrácela dech, což je opravdu škoda, protože si nemyslím, že by byla nezajímavá. Nejdřív se na parket vrhli skejťáci, kteří měli za úkol přemostit přestávku vyhrazenou pro kompletní vyklizení sálu. Pak už na scénu přišel král rock n rollu Elvis Presley, respektive jeho český imitátor, který odvedl velmi dobrý výkon. Taneční parket ale bohužel až na pár vyjímek zel prázdnotou a lidé se spíš vytráceli. Tento trend pokračoval i po příchodu kapely, která hrála vybrané hity převážně z 80. let a měla uzavřít připravený program. Odezva na jejich hudbu se však skládala z chladného a rozpačitého potlesku od sedících diváků a také ojedinělých výkřiků od jedinců, kteří už byli v značně podroušeném stavu a čas od času se váleli po prázdném parketu nebo předváděli různé další taneční kreace.

Celkové hodnocení večera je ale veskrze pozitivní. Pořadatelé udělali důležitý první krok a nasbírali první cenné zkušenosti, ze kterých se mohou poučit do budoucna. Věřím, že se brzy dočkáme dalšího pokračování této u nás poměrně ojedinělé akce a že se kvalita posune o něco výše. Pokud ano, stane se Jameson Cult Film Club velkým svátkem pro české filmové fanoušky.