Mkqp

Gwaenchana, Sarangiya nemá téměř žádné hluché místo a prostředí psychiatrie řeší velmi slušně. Je to seriál vyzrálý, řeší seriózní problémy a nenachází se v něm pletky mezi zamilovaným trojúhelníkem, což je další velké plus. Do 13. dílu jsem byl převelice spokojený, ale když se začal řešit hlavní bod, tak mi připadalo, že brek ostatních byl občas až citelně nepřirozený a nevhodný k dané situaci. Je dost možné, že jsem zrovna nepohlížel s přiměřenou empatií, protože problém, jenž řešili, bezesporu vážným a citelným je. Dále musím smeknout před "Hyo-jin Kong", protože ta je schopná zahrát snad všechny charaktery a temperamenty. Vážně úžasná hrečka.

Tento film bych přirovnal k příjemnému večernímu relaxu v parku, jenž slouží k pročištění hlavy před spaním. Po celou dobu jsem si připadal, že sedím na lavičce a pouze sleduji jemné vlnky, které rozfoukává podzimní vítr po rybníčku.

Kdyby tímto způsobem vychovávali své děti všichni rodiče, tak by na světě bylo mnohem lépe. Nádherný lidský příběh s perfektně zahranou maminkou " Hyo-jin Kong ", která na mě po herecké stránce působila přímo božsky.

Sjednotím všechny rasy a vyzvu Boha na šachovou partii. Tento cíl zní velice prostě, nicméně cesta k němu je velmi zábavná a zabalena do spousty strategických bitev, které dokáží nadchnout. Škoda jen, že se tvůrci nevyvarovali mírné perverznosti a slabé psychologii postav. SPOILER: Nejpůsobivější byl šachový souboj s figurkami, jenž mají emoce; slovní fotbal, ve kterém ze světa mizí existence věcí, které jsou vyřčeny a v neposlední řadě také reversy u něhož přetvoření jednoho kamene na svou barvu znamená ztrátu jedné protivníkovi vlastnosti až postupně mizí jeho existence.

Yeonjin je holka, kterou by nikdo nechtěl naštvat, protože ten komu se to povede, skončí v kaluži krve. Pomsta, nebo-li vztah odvety a odplaty k citovému světu toho, jenž se mstí, jeden z nejrozšířenějších podnětů ve filmové branži, je zde podána čistě akčně, bez jakýchkoliv morálních zamyšlení. Jednoduchá příjemná oddechovka ve stylu amerických akčních filmů, které prospěla nemnohost dílů.

Nikdy bych nepomyslel, že sledovat seriál o hře původem z Číny, která se nazývá Go a o níž jsem do té doby vůbec nic nevěděl, ve mě vyvolá "filmový orgasmus". Tento seriál nabízí úžasně propracované charaktery, precizní psychologii hry, skvěle dávkovanou rivalitu mezi hráči, kteří se navzájem motivují k lepším výkonům a v neposlední řadě bravurně vybranou hudbu, která vykresluje zmíněné charakteristiky a těží z nich maximum. Vzít jen jeden z těchto základů, tak se nebojím tvrdit, že Hikaru no Go ztratí svůj půvab. Tím, že jsem dětství prožil v kompetetivním prostředí sportu, tak je mi tato tématika velmi blízká a i přesto, že je seriál zaměřen na rivalitu mezi hráči, tak mě neskutečně baví ten vzájemný respekt a to, že se dá příběh vystavět i bez toho, aby bylo cílem celého seriálu porazit nějakého zloducha v obrovském turnaji. EDIT: Začínám čtvrtý rewatch a utvrzuji se v tom, že Hikaru no Go je nejen mým nejoblíbenějším anime seriálem, ale nejoblíbenějším seriálem vůbec.

Cruel City si mě získal již prvním dílem. Jung-hyo Lee namíchal úžasný lektvar, který jsem přivítal s otevřenou náručí a slastně si vychutnával jeho účinky, které ve mě vytvořili opravdovou lásku k tomuto seriálu. Scénář, děj, hudba, úžasné zvraty, drogová mafie, všechny tyto a jiné přísady jsou smíchány mistrovsky a dělají z lektvaru "Cruel City" nezapomenutelný kousek.