Mkqp

Ófærð, Ófærð, Ófærð a ještě jednou Ófærð! Island zabodoval na plné čáře a to hlavně díky chytře připravenému prostředí, vynikajícímu scénáři, dokonale se posouvajícímu příběhu a sympatickým postavám. Pátrání po vrahovi nestojí na žádném mindfucku, nepracuje se ani s brutálními zvraty v příběhu, i přesto seriál zaujme, a to hlavně díky vztahovým pletencům se sympatickými postavami spolu s civilním vyšetřováním kde figuruje opravdu poctivá policejní práce. Na poli kriminálních seriálu se může určitě pyšnit vysokou kvalitou a zařadil bych jej mezi nejužší špičku. Všemu dopomáhá taková ta familiárnost mezi obyvateli odlehlého městečka kde se všichni navzájem znají.

Dospěle vyobrazena láska dvou dospívajících, přičemž děj nestojí na zbytečném oddalování jejich vstupu do vztahu a ničeho kolem toho. Jsou to sice dvě zakřiknuté dušičky, nicméně i tak si k sobě poměrně rychle nachází cestu, jenž zůstává už napořád spojená a nic ji nerozdělí. Musím vážně smeknout, protože příběh, emoce i psychologie jsou hodně celistvé a reálné. Obě postavy jsou obyčejní lidé a přesto, že jsou spíše šedé myšky s nízkým potenciálem zaujmout, tak mě vyloženě nenudily.

No, tak toto jsem nečekal. Velmi kvalitní drama seriál se skvělým scénářem a propracovanými postavami jak emocionálně tak charakterově. Na to, že se jedná o seriál ze školního prostředí, tak se v psychologickém světě většiny postav pitváme opravdu dost poctivě. O žádný laciný seriál se vážně nejedná. Sice jsou některé důvody, když je bereme jednotlivě, trošku úsměvné, nicméně když se všechny nakupí, tak by nějaký ten šrám zanechaly i na vyrovnaném jedinci. Každý díl mě bavil a ani na chviličku má slabá pozornost neutíkala jiným směrem. Za mě doporučuju všemi deseti. Docela se bojím pokračování, protože amíci mnohdy vážně neví kdy mít dost a przní tím mnoho skvělých kousků.

Bleju velebnosti. Vydržel jsem celých sedm dílů i přes utrpení, které jsem při sledování zažíval a tomu říkám velký osobní úspěch. Takhle otrávenej jsem byl naposledy u Vampire Detective.

Originál jsem neviděl, takže kritizovat zkopírované scény nemůžu a mimo to se jedná opravdu o silné a kvalitně natočené drama s fungujícími city a emocemi. Navíc až na minimum scén mi nepřijde, že by se jednalo o drastickou citovou vidíračku, což filmu také nahrává. Dalším držákem je charisma hlavního herce, představujícího učitele hlucho-slepé dívky, jenž obětuje svůj život pro ni.

Ehm, 87%? Ehm, nejlepší anime za poslední roky? Že by se jednalo o nějaké veledílo, to se opravdu říct nedá. Mimo Nanači, která se objevuje až v posledních dílech se Made in Abyss nemůže pochlubit žádnou pořádně vykreslenou postavou, hlavní příběh se za celou dobu téměř nikam neposune a o světě, jenž sice působí celkem celistvě, se až na minimum drobností nic nedozvíme. Tady se opět s většinou lidí na kvalitě předmětného seriálu neshodnu. Jediný poslední 47. minutový díl mě pořádně zaujal. Potenciál na dobrý příběh to určitě má, jenomže v tomto stádiu můžeme mluvit pouze o tom potenciálu. Opravdu nechápu ten hype.

M1 miluje Ž1, Ž2 miluje M1, M2 miluje Ž2 a přesto minimální romantika, jelikož tyto pocity pouze vzdáleně prolétávají vzduchem a decentně dokreslují převelice barvité osobnosti všech čtyř hlavních postav a jejich vztahu mezi sebou jako Quarteto nikoliv Duo. Jednoznačně nejzajímavější z nich jsou pro mě Suzume a Iemori. Neskutečně skvěle napsané a zahrané postavy. Tato dvojce přemýšlí absosultně odlišným způsobem než běžní lidé a moc moc mě zaujali. Když už zmiňuji herecký projev, tak Suzume vévodí na plné čáře. Ach ten její smích ve zvláštních situacích, pričemž od ní tam opravdu patřil a nutil mé koutky vytvářet ty nejdivnější úkazy při úsměvu, který ve mě probouzela. Dále neverbalní prezentace a spousta jiného dělá z výkonu její představitelky ten nejlepší. Jak už zmiňovala Zíza, tak děj není o budování hudební kariéry předmětného Quarteta, ale o čtyřech hlavních postavách, jejich pocitech, emocích a problémech. Na zrodu tohoto snímku se podíleli mí dva oblíbení chlapíci Sakamoto Júdži a Nobuhiro Doi, přičemž už jen tato dvě jména ve mě probouzela velká očekávání. To bylo naštéstí téměř splněno, takže spokojenost. Jediné do čeho jsem se pořádně neponořil a co mi mírně kazilo celkový dojem, tak rešení problému se zmizelým manželem jedné z hlavních postav a konečné dva díly. Aspoň, že to skončilo tím co jsem měl na tom všem nejradši a to rozhovorem o hovně xD. Děkuji petrželi xD. A ještě Zízo děkuji tobě a Yui za titule.

Jednou větou, asi nejhorší hraný seriál co jsem zatím měl tu čest vidět.

Po tomto snímku se upevňuji v tom, že Makoto Šinkai není asi režisér pro mě. I když zrovna Your Name se mi od něj celkem líbilo, nicméně ne tolik jak bych čekal a to mám pro hrátky s časem slabost. Na druhou stranu je možné, že se mi to celkem líbilo právě kvůli nim, jelikož zatím všechny ostatním snímky od Makota kolem mě jen tak prolétly a když zanechaly stopu tak spíše negativní. Jeden z nich se mi ani nepodařilo na dva pokusy dokoukat, přitom pomalejší tempo vyprávění mi nevadí. Nevím čím to je. Možná, že se na můj vkus hodně zaměřuje na poetiku.

Tohle je něco pro mě, civilní a pomalu plynoucí snímek vyobrazující osamělé duše a jejich všední dny s poutavými konverzacemi. Ve filmu se v podstatě téměř nic neděje, ale i tak mi 2 hodiny utekly hodně rychle.