PiXELpm

"PK volá domů"... Co asi získá nebo ztratí mimozemšťan, který přistane na Zemi, vytrousí dálkový ovladač od své lodi a začne se pohybovat v lidském světe? PK je stejně filozofií jako filmem a obsahuje všechny ingredience, které takový velký Bollywoodský film používá k přilákání diváků - písně, tance, romantiku, melodrama, komedii a zajisté neuvěřitelné spiknutí. Tato veselá a kontroverzní satira skrývá zejména poselství - zachycuje obavy a nepravdy, které člověka svádí kolem jeho víry a PK se tak musí po svém s tímto faktem vypořádat. Hravá a tématická kombinace E.T. Mimozemšťana odskakujícího někdy k Malému princi, který ve výsledku působí jako Charlie Chaplin z vesmíru. Jen škoda, že se film nezaměřuje čistě na hlavní linku, která je tak narušována vedlejší romancí. Víte jaký je rozdíl mezi Mr. Beanem a PK? SKORO žádný, Aamir Khan má jen více vykulené oči...

Napadla vás někdy otázka: "Co by se stalo, kdybych se oženil a neřekl své nastávající, že můj dům nemá záchod?" Ne? Pak máte jedinečnou možnost zjistit, jakým směrem by se takový příběh mohl teoreticky vyvíjet. Film je satirickým pohledem na dnes již starou "tradici" - tedy hledání místa, kam si člověk může jít ulevit do přírody. Můžeme to také nazvat dokumentem o sanitaci. Ale vážně... TEPK je silným a láskyplným příběhem, který vyvažuje rovnováhu mezi zábavou a poučením. Snaží se nám všem otevřít oči a nastavit tvář před myšlenku, jak je důležité pro naše ženy vybudovat toalety. Činí tak prostřednictvím dramatických konfliktů mezi ústředním párem Keshavem - Jayou a rozvířenou válkou hlavního protagonisty, vůči celé jeho vesnici (zkrátka někdo bojuje o lípu, jiný za latrínu). Cílem snímku je zdůraznit nevýhody otevřené defekace prostřednictvím humorného příběhu a přiblížit reálný život z řad rustikálních občanů. Daří se mu to? Ano, ale vůbec by neuškodilo, kdyby byl snímek o něco kratší...

Filmový epos vystavěný na základě stejnojmenné básně, napsané v roce 1540 od ​​Malika Muhammada Jayasiho, přidává svůj vlastní interpretační vkus, což mu dodává jistý pohádkový lesk. To dělá všem kontroverzím, které kolem filmu kolují zbytečné a šedé ve srovnání s velkolepou podívanou, která se následně odvíjí. Režisér Sanjay Leela Bhansali vsadil na jistotu a po úvodních porodních bolestech s herci odmítající role. Daří se mu obsadit osvědčenou trojici Deepiku Padukone, Shahida Kapoora a Ranveera Singha, kteří ve výsledku chvályhodně projevují svůj herecký talent. Vizuální stránka filmu pak zajímavě pracuje s tlumivější škálou barevnosti, vznešeností scén a překrásným zachycením některých scenérií. Účinky akčních scén nevyvolají v divákovi patřičná očekávání, která by vzhledem k tématu filmu měla. Také písně jsou spíše lahodící oku a uším, než příběhovou potěchou. Nicméně musím uznat, že filmu jsem svým způsobem propadl a stal se pro mne velkým a zábavným zážitkém s vizuální brilantností. Soundtrack se hned neoposlouchá a pouštím si jej často... (První Indický film ve 3D, já dal však přednost klasickému 2D)