Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Deníček (5)

Žena v černém

Tak za prvý. Jak je možný, že to tady má na horor docela dobrý hodnocení? Copak už jsme zapomněli na Kubrickovo Shining, kde diváka neděsila hudba, ale zkrátka výjev, který měl před sebou? Ano hudba. Dokonce jsem se jednou přistihla, že pandí  (díky černým kruhům kolem očí) obličej  mě vyděsil až v okamžiku, kdy zahrála ta lekací znělka. Taky zástupy mrtvých dětí (též s extra kruhy kolem očí), hrobů, křížů a úctyhodná sbírka nejškaredějších hraček úplně vybízely k tomu, aby diváka vyděsily. Bohužel moc okatě. A co beru jako potvrzení toho, že se nejednalo o dobrý horor? V pár částech se kinem ozýval smích, to mi k hororu uplně nesedí. Jinak Harry hrál moc dobře:).

PS: Možná jsem fakt jen naštvaná, že sem se na všechny lekací triky chytla. 

Kůže, kterou nosím.

Je jasný, že jsem tenhle film zase nepochopila. To je totiž tak, když vám něco připadá dost divný a má to tady vysoký hodnocení. Nenapíšu, že to bylo blbý, ale nelíbilo se mi to, možná příště. 

Musím dodat poznámku. Odprostit se od hnusu a ta myšlenka není špatná.

Midnight in Paris

Moc sem tenhle film chtěla vidět. Měl vcelku slušné hodnocení a i téma mi přišlo fajn. Navíc film od Woodyho Allena a ani v něm sám nehraje je pro mě příjemné plus. Bohužel jsem po shlédnutí nemohla dát víc než dvě hvězdičky. Celý snímek mě totiž rozčiloval od začátku do konce. První hvězdičku dostaly kostýmy a druhou Adrian Brody jako Dalí (to fakt stálo za to) a pár vedlejších rolí (Gertrude Stein-Kathy Bates, Hemingway-?, ?-Carla Bruni). K dalšímu obsazení. U Owena Wilsona si nikdy nejsem jistá, jestli se mi vlastně líbí nebo ne. Do některých filmů se hodí, bohužel sem mi nějak nepasoval (možná kdyby občas zavřel pusu, tak...). Skoro mi přišlo, že i když tam Woody A. nehraje, všechny svoje gesta a styl mluvení promítl právě do tohohle herce. Takže nakonec byl přítomen, i když tam vlastně sám nehrál, škoda. Pro něj možná účel, pro mě další otravnost. Tím nechci říct, že je Owen špatný herec, prostě mi hlavní postava byla nesympatická a nehodila se  k Adrianě (Marion Cottilard). Všechno, co si říkali mi připadalo dost strojené, dokonce i když se líbali. K tomu ta věc s jejíma věčně přimhouřenýma očima a zvláštním pohledem, kdy se mračí a přitom směj a člověk neví jestli bude brečet nebo co. Možná jsem prudérní, ale i to mě štvalo, a tak (i když je to opravdu krásná herečka) se mi na tuto postavu ani nechtělo dívat. A jak už to tak bývá
alespoň u mě), když vás něco začne štvát, automaticky přestanete hledat ta světlejší místa, protože je lehčí říct si, že film nestojí za nic. Je taky možné, že jsem ho nepochopila, proto abych neshazovala hodnocení jiných píšu: Nebyl to šálek mého čaje. Takový pěkný eufemismus, protože přídavná jména hodící se k tomuhle filmu vůbec nejsou tak pěkně zaobalená.

Midnight in Paris

Vše o mé matce

Chilli vše  o minimálně třech matkách nebo spíš o roli matky obecně.

 Emanuela někde v půlce snímku říká, že ženy jsou jako slepice a trochu i lesby. Nejdřív k prvnímu přirovnání. Když o někom řeknete, že je slepice, myslíte to spíš negativně než pozitivně. Je taky dost dobře možné, že sama hlavní postava to také myslí spíš hanlivě. Zajímavé je, že to samé řikám o svojí mamince. A nemyslim to vůbec zle. Slepice z toho pohledu, že pořád kontroluje a svolává svoje kuřátka. Strašně se o mě a moje sourozence bojí a udělala by pro nás první poslední. Stějně tak Manuela. Po smrti svého syna Estébana se vydává splnit jeho poslední přání. Hledá jeho otce, transvestitu Lolu. Nachází svojí kamarádku (dalšího trasvestitu). To,že je transvestita jsem zjistila až později, až u scény, kdy po dotyčné(m) žádá jeden z herců orální sex. Člověk to tak nějak tuší z těch chlapských rysů a divně kostnatých nohou, ale jistej si prostě není. Dokonce sem si chvíli myslela,že Španělky jsou tak trochu mužatky. Ale dál k těm lesbám. V tom výroku, alespoň co se týče filmu má Manuela pravdu. To be continued....

Jako malé děti

Učitel na filmy říkal, že než malíř začne se svou prací, udělá na plátno pár črtů. A tak i já bych měla zmínit hlavní črty(myšlenky) tohoto filmu.

 

    Nemůžu si pomoct ale po shlédnutí se mi vybavuje věta: Každý má pocit, že je jinde tráva zelenější. Tak tedy podrobněji. Začneme u Sáry. Má manžela a roztomilou dceru, která se zdá být odporným spratkem (po mamince hází věcmi, odmítá poslouchat atd.). Zpět k manželovi. O tom se z filmu moc nedozvíme, dokonce mi v hlavně neutkvělo ani jeho jméno. On sám touží po ženě, kterou si našel na internetu, dokonce se uspokojuje nad jejími fotkami a tak dále a tak podobně, to není důležité. Z těchto informací si můžem udělat hezký obrázek o Sářině nehezkém životě, ve kterém je zkrátka nespokojená. Čím dál tim víc si sama Sára připadá jako paní Bovaryová ( o této knize je ve filmu mnohokrát zmínka).

 

    Další hlavní postavou je Brad, který se stará o svého syna zatímco jeho žena vydělává peníze. Už to je pro něj asi dost frustrující, i když to na první pohled nedává znát. Pomalu zabředá do stereotypu a tak, když se trochu seznámí se Sárou, má pocit, že narazil na něco nového. Ten samý pocit má i Sára, konečně se něco děje. A tak začne krátká aféra, která nemůže asi skončit dobře, i když si to oba hlavní aktéři tak pěkně malují.

     

   Třetí postavou, ne tak uplně hlavní a také ne tak uplně vedlejší je sexuální deviant Ronie. Ohledně této postavy jsem měla velmi smíšené pocity. Samozřejmě slovo deviant nepředpokládá žádné sympatie. Na druhou stranu je vám toho člověka vážně líto, protože je zkrátka nemocný. K tomu se přidá jeho matka, která o svého syna pečuje a snaží se mu pomoct i přes všechn strasti, které Roniemu chystají sousedi. Vlastně...se mi o Roniem ani nechce moc psát, nepřišel mi zase tak moc důležitý, možná byl ve filmu jen proto, aby se toho tam dělo víc. Zpátky k Sáře a Bradovi. Blablabla žena začne tušit, že se něco děje, nechá Brada hlídat (nenápadně) svou matkou.Tak nějak už se mi nechce rozepisovat takže:

   V okamžiku, kdy má Sára obrovský strach o svou dceru Lucy, uvědomí si, co má, a že to vůbec nechce ztratit. O Bradovi se nebudu zmiňovat, jeho part si musím ještě promyslet. Anyway...ta tráva odvedle nakonec není tak zelená. A i když je ta vaše o trochu míň hezká, pořád je vaše a už to z ní dělá tu nejmilejší trávu ze všech :).

   No, možná to byly trochu kecičky, ale jsou prázdniny, tak se psaním musim udržovat ve formě na seminárky, takže jestli si to omylem někdo přečetl, tak si prostě nemyslete, že sem exot. A nebo...si to klidně myslete.