Hellierer

Nenáročná zombárna, která je komornější, poměrně rychle uteče a má i nějaký ten nápad a super masky. Jen je teda škoda, že naprosto nefunguje napětí. Zabavit to ovšem dokáže.

Jenom sedm dílů to mělo! Každopádně bylo velice příjemné vidět stará známá místa a monstra rozpohybovaná do příběhu, který ctí předlohu. Znalce hry asi ničím příliš nepřekvapí, ale nějaké nové nápady se tu rozhodně najdou. K naprosté spokojenosti chybí snad jen původní hudební doprovod, ale dává smysl, že toho se tady nedočkáme. Ovšem jsem zvědav, jestli přijde na řadu nějaké pokračování (ačkoliv rozhodně není potřeba). No a pokud jste doposud nehráli hru, tak šup na ní, jelikož se jedná o jedno z nejlepších RPG, které si můžete zahrát.

Neskutečně zlý film. Netflix nám po sérii špatných snímků naservíroval další kvalitní kousek, tentokrát v režii Antonia Campose. Ten nabízí depresivní spleť několika fucked-up osudů lidí, kteří nedělají úplně pěkné věci a některých, kteří jsou "oběťmi" jejich jednání. Herecky skvělé (ať už se jedná o slizkého Pattinsona, dospělého Hollanda či přesvědčivého Skarsgårda, všichni odvádí výbornou práci), hudebně krásně cynicky podkreslené a odvyprávěné tak, že jste téměř okamžitě vtaženi do místního temného Ohia, které opustíte až nájezdem závěrečných titulků (a budete možná rádi). Takže povinně nakoukat!

Po těch veletočích, jakými si tenhle zajímavý kousek prošel, je vlastně poměrně zázrak, že z toho ve výsledku vyšel poměrně fajn film. Rozhodně bych chtěl vidět původní, případně nějakou nevyměklou Rkovou verzi, která by umocnila hororové prvky, případně více rozvedla charaktery jednotlivých hrdinů, jelikož takhle mi přijde, že je film rozkročen někde mezi, kdy vlastně moc neví, jestli chce být dospělejším komiksovým bijákem či nenáročnou popkornovkou, ovšem rozhodně při sledování ničím neurazí, za což dost pravděpodobně může i velice sympatická sebranka hlavních herců (Anya Taylor-Joy jako Illyana s dráčkem Lockheedem si to tu kradou pro sebe) Takže vlastně docela fajn, ale škoda toho nevyužitého potenciálu.

Brilantně natočené prázdno. Přesně takhle by se dal popsat nejnovější film od mistra režijního řemesla Christophera Nolana, který svými filmy ctí stříbrná plátna, kdy se vždy jedná o událost, jíž si v biografech není dobré nechat ujít. To platí i pro Tenet, kdy je radost sledovat aktuálně probíhající scény, doprovázené působivou hudbou Ludwiga Göranssona. Stejně tak můžeme být rádi, že se nejedná o nový díl z nějaké velké franšízi, ale o originální námět, jehož svět je rozhodně zajímavý a věci, které se v něm dějou, jakbysmet. Jenomže podobně jako u předchozího Dunkirku je tohle všechno neskutečně odosobněné, kdy postavy jsou jen panáci na šachovnici, jejichž osudy, stejně jako osud zdejšího světa, vám budou naprosto ukradené. Je sice hezké, že místní události vám vypálí díru do hlavy, kdy dost pravděpodobně nepochopíte místní principy ani na druhé zhlédnutí, přičemž je třeba držet neustále pozornost, avšak když vás moc nezajímají místní postavy, tak nemáte ani příliš chuť snažit se, těm událostem na plátně porozumět. Takže ano, pořád se jedná o velkou událost, která by se měla oslavovat už jen pro tu poctivou filmařinu, avšak by bylo dobré, kdyby si příště Christopher ke psaní scénaře zase pozval svého bráchu (případně někoho jiného šikovného), jenž by z toho filmu udělal méně odtažitý kousek.

Tak nic. Kvalitativní vzestup se nekoná. Naopak! Tohle byl zatím nejhorší díl a vrchol trapnosti. Škoda.

Už jsem se i zasmál. Snad to předznamenává vzestupnou tendenci.

Kluky z MovieZone mám rád, stejně jako nekorektní humor, ale tomuhle jejich počinu zatím chybí jakýkoliv drive a vybroušenější dialogové přestřelky, což má za následek prozatím nemalé zklamání. Tak snad se to s dalšími díly trochu zlepší.

Oproti prvnímu dílu je toto vlastně jen zbytečná nastavována kaše. ALE! Pořád zde skvěle funguje casting, hudba je opět perfektně vybrána a pořád to má takový ten poťouchlý teenage feel-good feeling, jenž se ve filmech poslední doby přeci jen příliš nevyskytuje. Takže sice zklamání, ale rozhodně pořád příjemné a koukatelné.

Intenzivní, nervy drásající, uřvaný, zběsilý a až fyzicky nepříjemný. V Uncut Gems se Adam Sandler po mnoha letech vrací do vážnější role a já jsem za to rád, jelikož opravdu hraje jako o život (stejně jako jeho postava). Snímek, jenž je v podstatě jednou velkou ukřičenou hádkou, kterou je nesmírně vysilující sledovat, avšak díky dravé režii to budete muset dokoukat a na konci napětím nebudete ani dýchat.