kocourMour

Skvělý netradiční díl, zatím nejvtipnější momenty z celého seriálu. Scéna krádeže v obchodě odrovnala.

Ideologický blábol patřící skutečně k tomu nejhoršímu normalizačnímu odpadu. Příběh muže v kómatu (Abrhám), kterému se zdá sen, že se objevil jako nezaměstnaný inženýr v roce 1933 a musí se svojí těhotnou manželkou snášet bídu a ponižování ze strany buržoazie. Film je plný čestných a soucitných členů proletariátu a zlých a bezcitných továrníků a jiných kapitalistů a děj i postavy často působí až sebeparodicky.

Zdálo by se, že nám Čechům nemůže nabídnout takový dokument již nic nového, ale opak je pravdou. Kromě unikátních a nikdy neviděných archivů, kterými je film nabitý, je to pak pohled zvenčí, pohled Američana na události našich dějin, který je odlišný od našeho. Je to komplexní dokument, nekončí jen rokem 1989 a zvolením Havla prezidentem, ale zabývá se i 90. lety a nové roli intelektuála/disidenta ve svobodné společnosti. Pátou hvězdu dávám za unikátní archivní záběry a právě onen nový, nezatížený pohled na naší historii, který bude pro spoustu lidí naivní, ale já ho vnímám jako objektivnější, než bývá často ten náš. Doporučuji dát filmu šanci. Film k přehrání zde: https://edu.ceskatelevize.cz/video/12372-umeni-disentu?vsrc=porad&vsrcid=umeni-disentu

Korga Kotrbová hovoří s Karlem Svobodou o československé účasti na Mezinárodním písňovém festivalu v Riu de Janeiru v letech 1967 a 1968 a o účasti na nadcházejícím ročníku 1969, na který má jet reprezentovat Eva Pilarová. Helena Vondráčková zpívá píseň Vzdálený hlas a Karel Gott píseň Láska bláznivá. Zřejmě kvůli několika zmínkám o srpnu 1968 nebyl nakonec pořad nikdy odvysílán.

Mladá reportérka (Vanda Švarcová) přijíždí k výsadkovému pluku, aby zde napsala reportáž pro svazarmovský magazín. Velitel pluku jí doporučí, aby udělala rozhovory se dvěma vojáky, z nichž každý má na svém kontě nějaký hrdinský čin. Ve velmi volně plynoucím ději za nimi putuje během plnění jejich úkolů a u toho si zpívá (hlasem Valerie Čižmárové). Nakonec se ukazuje, že reportáž byla pro ni jen záminkou, aby u útvaru navštívila svého chlapce, který však mezitím dostal opušťák a odjel za ní. Typická normalizační komedie zobrazující "armádní romantiku" skrze naivní příběh, ukazující přísné, ale dobrosrdečné velitele a veselé vojáky. Některé písně jsou však celkem zdařilé.

V rozhovoru se svojí dcerou Alenu, která provází diváka pořadem i mimo obraz, vzpomíná Kreuzmann ve svém bytě na svoji divadelní a filmovou dráhu a je zde zmínka i o jeho televizní roli ve inscenaci hry Lišák Pseudolus. Pořad začíná monologem z Čapkovy hry Bílá nemoc a je proložen četnými fotografiemi divadelních rolí a technicky nepříliš kvalitními ukázkami z jeho rolí filmových. Je konstatováno, že vytvořil na 119 filmových rolí lumpů a vyvrhelů a jeho jedinou rolí kladnou je ta 120., a sice role důchodce Hanouska ve filmu Pět z milionu. Medailon vznikl zřejmě k jeho 65. narozeninám, takže jde pravděpodobně o jedno z jeho posledních vystoupení před kamerou. Domnívám se, že to bylo plánováno vysílat během vánočních svátků 1960, ale vzhledem k tomu, že Kreuzmann zemřel a pořad končí s přesvědčením, že ho čeká čeká mnoho dalších rolí, tak z tohoto důvodu k jeho odvysílání nakonec nikdy nedošlo.

Žena řeší dilema mezi láskou k muži (hrdinovi), který působí jako voják v drsném pohraničí, a životem v Praze, odkud pochází a který je jí bližší. Celkovou schematičnost filmu lehce nabourává trochu nečekaný konec, ale i tak ničím výjimečná a dost unylá televizní inscenace, na níž je nejzajímavější v té době velmi půvabná Evelyna Stryhalová v hlavní roli Evy.

Hudební medailon s nezaměnitelným rukopisem Juraje Herze. Zdařile vybrané písně a jejich působivá inscenace v hororových scénách (interiér zámku i plenér) s náznakem groteskna, pro něj tak typických.

Barevný poetický a výtvarně působivý hudební medailon Zdenky Lorencové s jednoduchým náznakem děje (ona se zamiluje, prožívá lásku, on ji však zradí s jinou, a tak zůstává sama), vzniklý pro ČST v zakázce v Krátkém filmu. Zřejmě pro účast Ester Krumbachové a její uvedení v titulcích nebyl film po vzniku nikdy odvysílán, takže je veřejnosti neznámý. Pěkně udělané, stálo by za uvedení.

Mladý chlapec, amatérský kytarista, se rozhodne prodat svou kytaru, aby si mohl místo starých bot koupit nové, ve kterých by se líbil dívce, se kterou má mít schůzku...Po Slůněti další kraťas, který natočil Olmer v KF pro ČST, resp. před ním, protože vznikl o rok dřív. Ovšem v tomto případě jde o počin výrazně slabší. Neherci působí až příliš amatérsky, režie je nejistá a příběhu celkově chybí větší nápad a náboj.