Elilast

Těžko pochopitelne a těžko uchopitelne podobenství.

Milá hořkosladká komedie. Vhled do subkultury Queer mládeže ze začátku milénia říká mnohé o objevování vlastní sexuality a identity, přičemž se též zabývá morálními dilematy nezkušeného hrdiny.

Zábavné.

Zábava

V co se nezdravy vztah s matkou může vyvinout? Hlavní hrdina funguje jako postava grotesky. Příliš si ho neoblibime, ale fandíme mu a smejeme se jeho eskapadam. A přestože jde spíše o komedii, můžeme si všimnout poměrně závažných témat. Nadhazuje se otázka, kdy skutečně přestáváme být lidmi a kdy už jsme něčím jinym, nad kterou přemýšlíme u starých či výrazně znevýhodněných lidí, nebo nad sebou. Protože zombies v tomto filmu byly schopné též rozmnožování a lásky, usuzuji, že se jejich lidství zcela neztratilo a o to smutnější byl finální masakr. Stojí ale zoufale udržování zbytku lidi za to? Pro nás? Pro ně? A můžeme o tom vůbec rozhodovat?

You'll float too! Takže, kde u Toho začít? Nejdříve si to musíme přiznat, že první To bylo prostě béčko. Jasně, zábavný, s dokonalým výkonem Tima Curryho, pořád vsak spíš srandička. Minimálně oproti nové verzi, která ke všemu přistupovala jinak a dle mého názoru lépe. Špatné horory můžou pobavit svoji kreativitou, ale dobre horory dovedou nejen to. Slouží jako metafora obohacující diváka. A To (2017) není výjimkou. Tak jako dnes všechny typické postmoderní snímky, narazí na a užívá si hororová klišé k sofistikované manipulaci s divákem, který si je starých postupu vědom, jelikož hlavním motivem filmu je strach samotný, toto je také narazkou na hluboce zakorenene strachy dané popkulturou. Výsledný mix laciňátek s reálnými metafora i je proto uspokojující a působí na diváka pozitivně. Nacpane osmdesatkovou nostalgii stylu Stranger Things few kids who enjoy hanging out around with their bikes and sometimes find themselves in need to pull together against bullies. Even though their lifes seem relatively peaceful, everyone has to face his own personal demons from time to time and none of the protagonists are perfect, which makes them even more human and relatable. Pennywise symbolizes problems and situations people need to accept and couragely confront (because if they don't, their fear will consume them, just like the evil clown does) in order to move on and develop themselves. In this case, sticking toghether and not abadoning anyone is very important (a little sentimental yet true), we need to support each other no matter the circumstances. Speaking of character development, nice performances from a talented cast able to picture the act of getting more mature shine and even smaller roles have a background that is not all black and white. Fantastic visuals the old IT couldn't have due to it's age, contain several impressive shots and doesn't distract one with visible CGI. The soundtrack was decently made, plus I'm giving extra points for the presence of eighties pop! The not-so-distant-past-situated flick is also packed with references to other horror movies such as Beetlejuice, Gremlins or The Nightmare on Elm Street 5 (I'm sure there're plenty of them I forgot while watching). Bill Skarsgård pays homage to Tim and unwinds his acting as well. My review may or may not be subjective, since I walked into the cinema wanting to distract myself by a variation of Stendhal syndrome I often experience when watching this kind of movies. I am definitely going to see It again with more "sober" attitude. For now, I'm giving It 99%. 🌟🌟🌟🌟🌟

Nihilismus z každé scény přímo čiší, a přesto je to veselé.

Neuvěřitelné silný metaforický film.

Skvělý body horror, efekty a Gore bez chyby.

Přehlídka strnulých a toporných dialogů, nepřirozeného mejkapu, náhodného Vintage oblečení, souložení a špatně napsaných dialogů, až se člověk ztrácel v pseudoději.