aphonia

Poetický taneční film beze slov inspirovaný pohádkou Hanse Christiana Andersena, ve kterém účinkují děti z jičínského Tanečního ateliéru Zuzany Richterové. Film byl natáčen v různých ročních obdobích v jičínské krajině a v prostředí Valdštejnského imaginária. Působivé záběry z dronu dotvářejí scenérie mladých tanečníků v krajině rozkvetlých vlčích máků, podzimně zbarvených lesů a skal Českého ráje či pozůstatků hradu Veliš. Citlivá hudební kompozice na pomezí ambientu a neoklasické hudby s příležitostným ženským vokálem evokuje snivou i dramatickou atmosféru pohádkového příběhu.

Dokumentární zpracování útěku Ladislava Karla Feierabenda (1891–1969), českého právníka, politika a prvorepublikového ministra (ministr zemědělství ve vládě gen. Syrového a v protektorátních vládách, po odchodu do exilu v roce 1940 státní ministr, posléze ministr financí) a jeho čtyřčlenné rodiny v dubnu 1948 plavbou po Labi z Děčína do Hamburku. Příběh jejich dramatické cesty ke svobodě je znám z popisu v literárních pamětech L. K. Feierabenda, kde vzpomíná na okolnosti vynuceného útěku po událostech v Československu v únoru 1948 a nezištnou pomoc svých přátel. Vyústěním této pomoci byl úspěšný převoz v úkrytu na vlečném člunu Československé plavební akciové společnosti Labské (ČPSL) č. 346, jehož kormidelníkem byl Josef Novák - prastrýc autorů tohoto filmu, bratrů Holgera a Uwe Radových. Film doprovází osobní svědectví Ivo Karla Feierabenda, syna L. K. Feierabenda, kterému bylo v době útěku 21 let.

Film o čase rýsuje paralely mezi středověkem, válečným obdobím, morem a strachem z Apokalypsy a mezi moderní dobou s konflikty rozumu a víry, AIDS a obavami z nukleární katastrofy. (Divadlo Archa)
Netradiční poetický film jako mozaika kombinující vyprávění, čarovnou poezii obrazů, texty a taneční prvky doprovázené vokální hudbou osobité americké skladatelky a zpěvačky Meredith Monkové. Hlavní hrdinka, židovská dívka Eva ze 14. století, prožívá vidiny světa 20. století a hledá někoho, kdo by jí pomohl vysvětlit jejich význam. Nikdo jí nerozumí, až na jednoho člověka - bláznivou ženu. Tyto představy a její vlastní obrazy se stávají mostem mezi oběma obdobími.