foils

Chytřejší film než se na první pohled může zdát. Samozřejmě nikoliv dokonalý - autorem námětu byl Josef Nesvadba a snímku lze vyčítat podobné poklesky jako některým dalším filmovým adaptacím jeho děl (např. Upír z Feratu). Na jedné straně poměrně originální námět, na druhé děj až příliš závislý na čistě kompozičně motivovaných událostech (proč se Karel nepokusil dusícího se bratra zachránit sám, a místo toho šel shánět doktora? Vzhledem k Nesvadbově profesi je možné, že vycházel z nějaké bizarní historky, která se skutečně stala. Přesto jako lékař mohl vymyslet něco, co by působilo přirozeněji. Nebo: Při druhé cestě do minulosti vyjadřuje Sovákova postava pochyby o Burešově důvěryhodnosti, a pak ho klidně nechají v raketě i se startérem). Odhlédněme však od těchto nedostatků a podívejme se, co dalšího film nabízí. Je ostatně evidentní, že to, co se ve filmu odehrává není fyzikálně možné. Jeho význam je tedy nutné vnímat v jiné než doslovné rovině. _____ Téma identických dvojčat přímo odkazuje k otázkám osobnosti a identity. Jaký je vztah mezi tím, jak se vidíme sami, a jak nás vnímá okolí. V užším smyslu film tematizuje hraní rolí, "rozdvojení" Petra Kostky je zajímavě sebeuvědomělé: Herec napřed hraje dvě postavy, pak jen jednu postavu, ale ve dvou různých exemplářích. Některé jiné postavy v příběhu přitom vůbec nemusely postřehnout, že se něco změnilo. Kostka nejen že ve snímku hraje dvojroli, film sám je uměleckým připodobněním toho, co to vlastně dvojrole je. _____ Dalším důležitým tématem přímo spjatým s motivem předpovídání budoucnosti je otázka osudu, možnost ovlivňovat vývoj vlastního života. Film vlastně dokazuje, že žádný osud není (v opačném případě by byly možné ulítlosti, které se ve filmu odehrávají). Název snímku můžeme v této souvislosti brát jako aluzi na Bulgakovova Mistra a Markétku. _____ Film přinesl na svou dobu velmi slušné triky. Potěší i detaily typu pražské SPZ z (tehdejší) budoucnosti :) Silné ***

Radku Johnovi se za jeho kariéru mnohokrát podařilo vyhmátnout, co si obecenstvo žádá (naposled při volbách v roce 2010). Bony a klid působily ve své době velmi atraktivně a drsně. Olmerovo vyprávění vtáhne do děje, narace zručně kombinuje dramatické postupy s vyprávěním obrazem (jež bohužel značně devalvuje ten nešťastný hudební doprovod). Škoda, že z lesku a bídy veksláků ukazuje spíš tu bídu - snad kvůli snaze uspokojit normalizační schvalovače. Taková drobnost: Tady za mladýho vobčas zaskočí támhleten dědek.

V kontextu naší kinematografie dost nedoceněný kousek, částečně vinou doby, ve které vznikl. Ale taky určitě i proto, že film do značné míry klame tělem - o dobrodružství neřkuli akci v něm zase tolik nejde. Spíš je to taková moralitka a vztahové drama s až rajskou kamerou. Kdybych měl snímek přirovnat k něčemu z poslední doby, napadá mě Corbijnův Američan. *** 1/2 (70 %)

Velmi pěkně natočený dokument o konci syslů v Čechách. Dlouhé světelné objektivy snímají fotogenické surikatoidní hlodavce, jakož i neméně fotogenické přírodovědkyně - skoro takový sislí videoklip :)

Jeden z Lynchových výletů do klasického hollywoodského žánru, tentokrát crime thrilleru typu Mlčení jehňátek. To může chvílemi vyvolávat určité zklamání, neznamená to ale, že by se nekonala dekonstrukce žánru i amerického snu a že by chyběly typické prvky Lynchových filmů jako snová hudba, sexy scény a změněné stavy vědomí.

Dostanete přesně to, co čekáte: Klasické oscarové drama s momenty vtipnými, vyhrocenými i dojemnými, celkově vyznívající oslavně, majestátně a hrdinně. Film je Made In UK, takže dojde i na odvázanější momenty, než je obvyklé v Hollywoodu, jako třeba spoustu sprostých nadávek (nota bene z úst člena královské rodiny) nebo pár méně otřelých záběrů. Film také nemá jednoho "vypravěče", perspektivy protagonistů se různě střídají. Přes tyto drobné odchylky (jejichž analyzováním se neoformalisti můžou do sytosti vyřádit) jde o snímek založený hlavně na dobových rekvizitách a výkonech Geoffreyho Rushe a Colina Firtha.

Příjemné novovlnné dílko s velmi pěknou (jak taky jinak) kamerou mistra Čuříka chce být tak trochu vším: Komedií pro teenagery, nostalgickým filmem o dospívání, novovlnným experimentem i obligátní kritikou poměrů na komunistickém maloměstě. Na žádné z těchto front se vysloveně neznemožní, o nějakém přesvědčivém vítězství ale taky nemůže být řeč: Pro teenagery je příliš experimentální (a trochu mravokárný), coby coming-of-age film pro širší publikum zase příliš pozornosti věnuje banalitám (byť to lze interpretovat jako metaforu způsobu uvažování teenagerů) atd. Schormova režie celkem zajímavě kombinuje stylizovaný přístup s realistickým - tato bipolarita je ještě zvýrazněna operními vsuvkami. Příjemně překvapí herecký výkon Čunderlíkové - ve filmu hraje docela ztřeštěné číslo a tato poloha jí sedí. Poměrně originálně je obsazen Leoš Suchařípa v roli papaláše z bytové komise. Celkově Pět holek na krku představuje relativně zajímavý experiment, jenž však zůstává ve stínu o rok starších, nekompromisnějších Sedmikrásek Věry Chytilové.

Hubačovo rodinné drama překvapí svou relativní apolitičností (zazní dokonce pár odkazů k bibli), zřetelné stopy doby svého vzniku však tato inscenace nese. Vedle mizanscény je to v první řadě Adamcova typicky normalizační režie, pokoušející se dodat sebebanálnějším replikám dramatičnost nekonečnými pauzami (jež jsou ovšem jen jednou z příčin přepálené stopáže - viz dále) a smrtelně vážným přednesem herců. Dramatický oblouk je v díle sice přítomen, avšak v docela svérázné podobě: Nestává se totiž asi příliš často, aby expozice stominutového snímku trvala hodinu. Dokonce 63 minut! Napřed se skoro čtvrt hodiny exponuje protagonistův rozvod s Veškrnovou, pak přijde na řadu postupně jeho vztah s otcem, záliba v boxu, vztah s mladším bratrem atd. Po více než půl hodině hrdina přichází na večeři k otci, jíž se zúčastní i bratr s přítelkyní, otcova družka a její gynekolog. Tato pasáž sice působí jak z trochu jiného filmu, nicméně představuje - hlavně zásluhou Haničince v roli otce, jemuž Luťanský poměrně slušně sekunduje - vrchol celé inscenace. A to i navzdory tomu, že v době, kdy se odehrává, ještě dramatická zápletka nezačala, tudíž postavy celkem nemají moc co řešit, a tak většinou jen opilecky žvaní (nakonec dojde i na zpěv). Následuje ještě chvilka boxu a až poté konečně přichází na scénu Bartoška, aby uvedl do chodu drama... Nejsmutnější na Mezičasu je, že si při něm uvědomíte, jak málo se česká televizní tvorba od té doby (téměř 35 let) změnila: Rádoby dramata naprosto podobného střihu se zcela srovnatelně idiotskými dialogy točí ČT dodnes - byť jejich režie bývá o něco méně toporná. * 1/2 (30 %)

Další z domácích pokusů o napínavou žánrovku zaujme v první řadě velmi pěknou kamerou, celkem povedenou noir atmosférou a slušným castingem (Malvína Pachlová by potřebovala trochu zapracovat na mluveném projevu, na druhou stranu kvůli němu do filmu obsazena nejspíš nebyla a v roli poloviční Rumunky se nad tím dá přimhouřit oko). Tím bohužel výčet jednoznačných plusů končí. Scénář není vyložená tragédie, spíš takový ten průměr béčkových filmů, co můžete spatřit na komerčních televizích po desáté večer. Kdyby se režisérovi podařilo jeho dílko dostatečně realizačně ozvláštnit, mohla vzniknout na naše poměry solidní detektivka. Raluce nechybí povedené scény (nejvíc asi utkví v paměti příchod titulní postavy), její filmový styl však není dostatečně podmanivý, aby člověk byl ochoten přehlédnout, že sleduje přehlídku žánrových klišé. Příliš nedojde ani na slibovanou erotiku, jež je v podstatě omezena obsahem zdejší galerie. Povětšinou akustický hudební doprovod dost irituje a k progresivnímu vizuálu se moc nehodí.

Bára Nesvadbová se jako správný one trick pony už zase ukájí vizí nějakého 'nepolapitelného' maníka (všimněte si mnohovrstevnatosti její metafory - nejen že ho nedostane žádná ženská, ale dokonce ani četní věřitelé, natož spravedlnost). Aby to trochu zpestřila, vysvětlí nám v jedné noční scéně, proč se rozvedla s Březinou (pro ty, co film neviděli, ve zkratce: Březina /minirole Jiřího Dvořáka/ chodil pozdě domů a Nesvadbové /Herzigová/ lidé posílali esemesky, s kým vším se vyspal). Tvůrci asi chtěli vyrobit něco podobného jako Fincher, ale bohužel se opět potvrdilo, že ani nezávaznou žánrovou zábavu nemůže dělat úplně každý. Začíná to už úvodními titulky, nepříliš dokonale digitálně zakomponovanými do obrazů. V řadě scén zbytečně zní většinou otravná hudba Romana Holého (mezi nemnoho výjimek patří slušný úvodní track se zpěvem Emy Brabcové a samozřejmě hit Always June z pera Alberta Černého a. k. a. Lake Malawi). Kuriózně až komicky působí mastercardí product placement - v Pohádkáři je zachyceno nevídané množství transakcí platebními kartami. Méně jasně vyznívá ikona Odvážné palce na detektivově monitoru: Má jít o (naivní) snahu zalíbit se protagonistům stejnojmenné talk show, nebo o rafinovanou strofu naznačující divákovi, že hrdinův úsudek je podobně mimo jako komentáře Fuky a spol.? Ale vážně - Pohádkář je prostě typickým představitelem současného českého mainstreamu, tzn. podprůměrný scénář, průměrná kamera, nepříliš originální casting. Eva Herzigová odvedla poměrně dobrou práci, žádných výjimečných výkonů se ale na plátně nedočkáte. Snaha o hledání paralel mezi zážitky detektiva a pohřešovaného vyznívá samoúčelně a násilně. Ve filmu tohoto typu překvapí téměř úplná absence erotických záběrů, jedinou odvážnější scénou zůstává kojení Macháčka Aňou Geislerovou. Prý má tolik mléka, že to zadřelo odsávačku - že by vtipně ironická narážka na mediální obraz této alfa samice českého filmu? :)