Roby

Nesourodá dvojce Kanata a Misaki, která je rozdílná jako den a noc a u které tak nějak nechápete co ti dva na sobě vidí. Dorama si aspoň na nic nehraje a nejde o ni jiného než o letní romantické melodrama, které má divačky osvěžit triem bišíků a nalákat lidi houfně do malebných japonských restaurací. Seriál je spíše průměrný, takže žádné zázraky nečekejte, ale dorama v žádném případě neurazí a je to celkem i pohodové koukání. Sice jsem opět nešťastně kroutil hlavou nad některými rozhodnutími hlavních hrdinů, ale to nějak k těm japonským seriálům asi už patří.

Bitky na každém rohu, super silná Hanička a to vše za doprovodu skvělého soundtracku od mistra Ludwiga van Beethovena a jeho deváté symfonie. První půlka seriálu byla lepší, ale pak začali být díly trochu stereotypní a my jsme museli sledovat neustále malicherné kecy hlavního hrdiny, který se za celý seriál osobnostně neposunul ani o milimetr. Byla to docela sranda, ale nic extra úžasného tento seriál není. Jen škoda, že dorama nepopošla o nějaký ten rok nebo dva dále, abychom viděli zda-li odhodlaní hlavních hrdinů vydrželo.

Ještě jsem neviděl v korejském seriálu hlavního hrdinu, který by se tak snažil zalíbit nějaké ženě jako pravě Jang Sun-Gyeol. Když se zpětně ohlédnu, tak ten chlap prakticky za nic nemůže a všechny důvody hlavní hrdinky proč s ním nebýt nemá a vlastně ani nemůže nijak ovlivnit. Vztah a vlastně i seriál brzdí Gil O-Sol a několik dalších postav kolem ní, ale o něčem ten seriál být asi musí, že jo? Ze začátku mě Yoon Gyun-Sang nepřesvědčoval, že je ten správný do role nemocného ředitele, prostě se mi tam nehodil, ale ke konci doramy jsem změnil názor a nakonec mi tam přestal tolik vadit. Devatenáctiletá veteránka (Její filmografie je 2x větší než Yoon Gyun-Sanga) Kim You-Jung je k sežrání, ale herecky jen průměr ovšem za snahu si bodík zaslouží. Námět podle webtonu dobrý, byla to sranda a i nějaké zvraty to mělo, takže jsem spokojený, ale výběr některých herců podle mě ve finále selhal a moje hodnocení to sráží dolů. Ještě bych chtěl pochválit soundtrack, který je nadprůměrný. Seriál doporučuji těm kteří hledají nenáročnou oddychovou záležitost, ale i všem ostatním, kteří chtějí shlédnout zajímavou a trochu nevšední doramu.

Hlavní hrdina je neskutečný avšak pragmatický pošuk, taková mírnější verze Sheldona Coopera. Hlavní hrdinka je OK do cca 10 dílu, ale pak mě začalo prudit její čím dál častější poetické žvásty a jako bonus její poddajnost, sebevědomí a odhodlání na úrovni dítěte, které by normální dospělá žena asi mít ani neměla mi vrací vzpomínky na uťapnuté hrdinky z doram před rokem 2010. Zbývající dva páry byly nudnější, takže jsem ke konci seriálu už některé otravné dialogy přeskakoval. Celkově z doramy mám smíšené pocity a po dlouhé době mi přišlo, že bylo v doramě více podprůměrných dílů než těch nadprůměrných. Sice hudba nevýrazná, ale ta kočka byla perfektní. Jedna z těch slabších doram, které jsou nepřiměřeně roztáhlé a bohužel prostě nudné.

Když porovnám s žánrově podobným Netflix seriálem Daybreak, tak ho Tenkrát poprvé jasně předčí. Čekal jsem málo a dostal mnoho a to mě vždycky potěší. Bylo to poutavé, zábavné, kulturně zajímavé a středoškolské problémy zpracovány způsobem, který na mě nekřičí z každé druhé scény trapnost!!! No a vypravěč John McEnroe byl prostě nelepší. Jeho trefné hlášky mě dokázali nejednou rozesmát. Seriál můžu doporučit i lidem jako jsem já, kteří tento žánr nesledují a nevyhledávají.

V příběhu vidím inspiraci společnostmi jakými jsou třeba Id software nebo Apple, kde mezi zakládajícími členy probíhaly podobné rozbroje a neshody, které později vyústili v reorganizaci firmy. Shun Oguri v žádném případě nezklamal a velmi mě překvapil jak pojal svou postavu, protože bravurně dokázal najít rovnováhu mezi stereotypním IT geekem a přehnaně se projevujícím excentrikem. Satomi Ishihara jako Makoto nebyla z počátku tak výrazná a silná osobnost, ale pomalu se to zlepšovalo a v druhé polovině doramy už jsem z ní neměl pocit, že tam je jen proto, aby tam taky hrála nějaká žena. Obě hlavní postavy jsou tak mizerní komunikátoři, že i běžná konverzace je pro ně těžký problém a je to vyhnáno fakt do extrémů, což mi na konci už začalo dost vadit. Hudba i prostředí firmy, které vypadá jako zábavní centrum s IT modelkami, které budou radši dělat pro Hyugu než pro Victoria`s Secret je prostě parádní.

Druhá série se mi líbila výrazně více, prostě je taková řekněme dospělejší a vidíme taky posun v Tsukasově povaze k lepšímu, takže vývoj postavy hraje prim. Jak první tak i druhá série má výborný soundtrack, který tam perfektně sedí, navíc asi hned tak se nepovede, aby se v seriálu sešlo tolik hvězdných herců jako v této doramě. Jasně původní složení se vrací o to to měli tvůrci lehčí, ale už to není jen hvězdný Jun Matsumoto z Arashi, ale už i Shota Matsuda nebo Shun Oguri, kteří mezi první a druhou sérií dokázali výrazně prorazit. Těžko říct jestli na tom měla zásluhu první série, která je vyšvihla a nebo měli tvůrci prostě štěstí a podařilo se jim v roce 2005 prostě trefit budoucí hereckou elitu. Prospělo i více epizod než před dvěma lety, nebylo takové uspěchané což jsem z první série cítil. Devět dílů bylo prostě málo. Příběh v druhé řadě se mohl i trochu rozvětvit, potencionál tam určitě byl, ale to by pravděpodobně přidalo i několik dílů, což by nemuselo dopadnout zrovna dobře. No a Eriku Todu jsem vůbec nepoznával, když vzpomenu na Liar Game a na její postavu s téměř křišťálovým srdcem, tak ten kontrast je do očí bijící a bylo to prostě divné. To ale taky znamená, že hrát asi i docela umí v obou rolích byla docela přesvědčivá. No a to finále v hale mě totálně rozsekalo jasných 8/10.

Opět jsem si potvrdil, že Noona komedie jsou prostě best a žánrově mi sedí zdaleka nejvíce. Tento seriál putuje okamžitě do mé osobní síně slávy, jelikož takhle dobře jsem se nebavil už pěkně dlouho. Park Seo-Joon i Uhm Jung-Hwa jsou naprosto bezvadní a musím přiznat, že já bych se do Ban Ji-Yeon zamiloval během pár hodin, takhle pěknou ženu jako je Uhm Jung-Hwa jsem snad neviděl ani v reálu. Dorama je odpočinková a hlavně zábavná, kde jsou i vedlejší postavy naprosto skvělé. Tak například kamarád hlavního hrdiny Yong Soo-Cheol je určitě ten nejlepší přihrávač a parťák v Korei, takového kámoše bych chtěl taky a jeho schopnost komukoliv rychle a efektivně podlézat bych chtěl umět. Nebo stážistka Jung Eun-Chae, která je asi nejroztomilejší dívka jakou jsem kdy v doramě viděl, takže jestli existují andělé a já doufám že jo, tak musejí vypadat jako ona. Snažím se přijít i na nějaké negativní věci, které se mi v seriálu nelíbily, ale vážně mě nic zásadního nenapadá. Ani tímto komentářem nedokážu plně popsat a vyjádřit jak jsem z doramy nadšený a jak moc jsem se bavil.

Po vážně dlouhé době jsem po dokoukání k-dramatu učinil zasloužený potlesk ve stoje. Itaewon Class je typ moderního k-dramatu, které by Korejci měli točit častěji a vyhýbat se zajetým stereotypům, které jsou často nechtěným prvkem mnohých diváků. Tvůrci nám ukázali, že mít hlavní postavy, které jsou tak trochu svině není nic co by nám divákům vadilo a právě naopak tím spíš ukazuje, že dokonale kladní hrdinové jsou v životě naprostá fikce. Herečka Kim Da-Mi předvedla podle mě nejlepší výkon z celého ansámblu a skvěle zahrála silnou vůdčí hrdinku, která se nebojí ponořit ruce do bahna a bez pardónu profackovat každého kdo se na ní špatně podívá a právě tyhle scény jsem si velmi užil. Ambiciózní moula v podání Park Seo-Joona byl taky skvělý a myslím, že dokázal dobře vystihnout naivní povahu jeho postavy, takže tady taky určitě palec nahoru. Scénář, hudba i prostředí ulice v Itaewonu byly parádní a já nemám moc co vytknout. Jsem rád, že nám Korejci dodávají seriály, které jsou odlišné od těch, které se točily dlouhé roky a byly plné šablonovitě tvořených postav nebo rodičů, kteří nemají nic lepšího na práci než dělat svým dětem dusno. Věřím, že budou točit více seriálů jako jsou Itaewon Class, Vagabond nebo Memories Of The Alhambra.Takže... Itaewon Class = paráda.

Upřímně, lidi, koho z vás zajímala linka hlavních hrdinů Yoon-Ha a Joon-Giho více než ta jejich nejlepších přátel? Chang-Soo byl zajímavější a hlavně pestřejší charakter než podlý kámoš Joon-Gi a i Ji-Yi byla méně čitelná než hlavní hrdinka Yoon-Ha. Co mě začalo asi ve třináctém dílu vytáčet a možná i nebudu sám, tak je co deset minut „náhodná setkávání“ hlavních hrdinů na chodbě, ve výtahu či na ulici... prostě všude a to mě začínalo s prominutím srát a nepřestali to dělat až do konce. Díky bohu za zavírací výtahy, které tyto scény zdárně ukončovaly. Z mého pohledu byl z herců nejlepší Park Hyung-Sik a u takového Sung Joona, který nás neustále častoval nepřítomnými výrazy jsem si říkal co tam jako dělá? Viděl bych to asi nějak takhle... Sung Joon přišel na plac, párkrát se zatvářil občas olíznul UEE, zašel si pro šek a pak zase o dům dál. Scénář byl plytký, takže UEE a Lim Ji-Yeon neměly moc co předvést, takže asi OK. Dorama vykazuje ukázkovou sinusoidu kvality, kde v jednom díle je vše ok a hned v dalším díle máte chuť seriál navěky dropnout. Hrozně to seriálu ubližuje, ale co už... I přese všechno co se mi nelíbilo nemůžu říct, že je dorama špatná a že bych snad litoval svého času, který jsem nad ní strávil to určitě ne.