Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Oblíbené seriály (5)

Temný případ

Temný případ (2014)

Znáte takový ten pocit, když se na něco koukáte a říkáte si, že to někdo natočil přesně pro vás? Jo, tak přesně to jsem cítil, když začal Cohle v autě poprvé filosofovat. Ač cítím většinou po dokoukání seriálu většinou cítím úlevu, že jsem to celé zvládl dotáhnout do konce, tady mám jen těžké nutkání si to celé šlehnout znovu. Čas je nakonec kruh, no ne? Kdo hraje, hraje jako o život. Atmosféra je hutná, postavy si zamilujete a když dojde na akci, nebudete dýchat. Přiznám se, že ten masový vrah tady mě zase tak nezaujal, zvláštních vražd bylo už ve všech těch kriminálkách mraky, stejně tak i policejních parťáků. Ale správná otázka tady není "co", ale "jak". Za sebe musím říct, že jsem neviděl moc působivěji natočených detektivek. Výsledek snese srovnání i s těmi nejlepšími kousky filmového plátna. Krása. UpGrade: Viděno podruhé, tentokrát poctivě s českými titulky. Znovu je zážitek ještě o něco lepší. Mohu tentokrát plně docenit postavu Martyho. Jasně, Cohle na sebe strhává pozornost, prostě proto, že je na první pohled vedle typického amerického burana o poznání zajímavější, Harrelson se však nenechává zahanbit. Ti dva jsou skvěle napsaní i zahraní, jako rub a líc, skvěle se doplňují, řídí se opačným životním krédem a pravda je přesně někde mezi. I ten případ mě podruhé bavil o poznání víc, protože se v něm víc vyznám. Pěkně komplikovaná záležitost. První Temný případ je prostě laskomina. Nejspíš vůbec nejlepší věc, co jsem kdy viděl. Druhá série: Tohle už je jiná. Je to jen pár hodin, co jsem dokoukal a nemůžu se ubránit zklamání. Jasně, očekáváná byla hodně vysoko, ale druhá série je prostě o stupeň horší, než ta první. Přitom je ukuchtěna zase jen z těch nejlepších ingrediencích a některé momenty jsou opět geniální. Celek už ale ne. Postav je příšerně, příšerně moc. Takže trvá fakt dlouho, než se tenhle kolos dá do pohybu a zároveň vám znemožňuje orientaci. Sice jsem to celé viděl v rámci čtyř dnů, ale stejně jsem se na konci nechytal, když se objevil někdo ze začátku série. Kdo to nakonec celé upekl vím tak napůl, některá jména jsem si prostě nezapamatoval, obzvlášť, když se pohybují na obrazovce sotva pár minut. A hlavní postavy? Tady to vlastně vůbec není špatné, alespoň herecky. Vaughn je jako hodný mafián fakt sympatický, Farell a jeho vyhořelý taťka taky, stejně tak McAdams a dokonce Taylor Kitch se dal snést. Jen hrál dokonale zbytečnou postavu. Co už tak dobré není, že jsou si všichni gerojové vlastně hrozně podobní, každá z postav řeší zdánlivě něco jiného, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že jsou vyrobeny podle stejného mustru. A taky jsou o poznání plošší. Tohle už není Rust vs. Marty. Taky nám výrazně přibylo akce. Jenže opravdu dechberoucí je jen ta první, (tuším čtvrtý díl) a zbytek už docela ztrácí. Postávám už taky docela roste bodycount, takže už se o ně tolik nebojíte a další z kouzel první série tady vyprchává. Osobně se po skončení cítím trochu podveden. Čekal jsem něco výbušnějšího, něco, co mě víc rozseká, když už se kurva musím orientovat v padesáti postavách. A nic. Za mě 3*.

Červený trpaslík

Červený trpaslík (1988)

Čtyři budižkničemové plus jeden superpočítač cestují vesmírem a dějí se jim podivné věci. Honí je výběrčí daní, obklíčí je pět černých děr najednou a přečtou si první stranu Bible. Trpaslík je těžce ujetá záležitost, která nesedne každému. Jeho atmosféra je ale pohlcující a trávit čas ve společnosti čtyřlístku ztroskotanců je nesmírně uvolňující kratochvíle, při které se cítíte jako doma. A to i přes laciný, papundeklový vzhled. Ať už si o těchto trampotách myslíte cokoliv, já rozhodně držím s hochy z červené, těžařské lodi. Pro bezvěrce si osobně přijde Eso Rimmer.