Jeoffrey

Ze začátku se to tváří jako naprosto generický shounen, kde mladý, ukřičený a přehnaně odhodlaný chlapec bojuje proti monstrům, které se odněkud berou a on je prostě musí za každou cenu zničit. Je skrytě OP, musí najít a ovládnout svoje schopnosti, udělat si kamarády a - no prostě to co od shounenu tak nějak čekáte... Prvních pár dílů mě ještě až tak nebavilo, působilo to docela předvídatelně a občas i nudně. Ovšem v určité části, kdy jsem si myslel, že jedu jen na setrvačník mě to začalo vlastně i docela bavit. Zalíbilo se mi atypické prostředí měst v oblacích, magie i magické souboje, tajemství Nemesis, které asi nebude tak jednoduché, jak si na začátku myslíte a i podstatná část postav, hlavních i vedlejších. Jistě, Seth není zrovna nejlepší hlavní postava, jakou jsem kdy viděl, ale postupem času se dostává ze snesitelné až na docela sympatickou. Melie je taky fajn a přemýšlím, kterou z jejích dvou diametrálně odlišných osobností mám radši. Ovšem jako nejlepší postava se mi jednoznačně jeví kapitán inkvizice Dragunov - charismatický záporák s docela povedeným morálním kompasem. No a příběh? Z generického začátku jsem se dostal do docela povedeného arcu v Rumble Townu a první sezóna nastínila spoustu zajímavých otázek a možných zvratů, na které se asi můžu v budoucnu těšit. Takže i když u mě Radiant končí po první sezóně jen jako slabší nadprůměr (a to beru v potaz i pro mě příjemný opening, což bych asi neměl), tak na druhou sezónu na podzim se vlastně docela těším. 6/10

Anime zaměřených na konzumaci jídla je poměrně hodně a skoro každou sezónu se nějaké objeví. Anime zaměřených takhle výhradně pouze na jeden druh se ale už tolik nevidí. Vzpomněl jsem si na Dagashi Kashi (jehož druhá sezóna právě také končí s polovičním počtem minut na díl), kde byla také hlavní hrdinka doslova posedlá svou vyvolenou potravinou a představovala různé variace a přinášela stále nová fakta, v případě DK ze světa sladkostí. Každopádně anime o Koizumi, co má ráda rámen je na můj vkus až příliš ploché, repetitivní a chybí mu jakýkoli přesah a nebo vývoj někam. Je tu chladná Koizumi, co má ráda jen rámen a vše ostatní je jí ukradené. Je tu její stalkerka, která je nezdravě posedlá Koizumi (což má být základem vtipných situací) a vše ostatní jí nezajímá, kromě rámen, protože ty zajímají Koizumi. Je tu pár dalších postav, které ale za týden zapomenete... Zkrátka dostanete jen to, co vám řekne samotný název anime a nic navíc, žádné uzavření, žádný posun a to vše se děje v plné délce 24 minut na díl, kdy už v polovině dílu se začínáte tak trošku nudit, protože pointy většiny událostí dokážete odhadnout během vteřiny. K čemu je to dobré je dát si díl před jídlem (oběd, večeře), protože na povzbuzení apetitu to i docela může zabrat. Jiný smysl jsem zde však nenašel a asi jediný, komu bych toto anime s chutí doporučil je obdobný rámen fanatik jako je Koizumi, pokud se někde najde. Není to ale nijak závadné anime, dívat se na to určitě dá (vždyť jsem se dostal až na samotný konec první série), ale nějak si říkám, že kdyby byly díly, stejně jako u druhé série již zmíněného Dagashi Kashi, poloviční tak by to bylo asi efektivnější a třeba bych se tak často nenudil...3,5/10

Tak zrovna na Toji no Miko jsem si na rozdíl od kolegy vůbec nevzpomněl, ale velice rychle mi došlo, že znám jiné a lepší špionážní anime s mladými dívkami - Princess Principal a tak jsem si to v hlavě srovnával hlavně s ním. A tady to Release the Spyce projelo snad ve všech ohledech a na celé čáře. Prostředí, zápletka, špionážní mise, všechno je tu proti PP tak o level až dva níže. Přesto ale nemůžu říct, že by RtS nemělo něco do sebe. Jak píší ostatní, má to dost povedenou hudební stránku, také se mi líbil svižný opening a atmosféře ta dobrá hudba dost pomáhala. Postavy mi sice nebyly kdoví jak sympatické a ani jsem si nikoho extrémně neoblíbil (možná až na sexy záporačku), ale také mě tu nikdo ničím neštval. Občas jsem z toho cítil trochu toho napětí jako u Mission Impossible a někdy jsem si zase vzpomněl na slavnou 007, tedy i jako špionážní příběhy to u mě obstálo, s tím, že vážnější a trošku dramatický konec mě vůbec nevadil. No a zbytek? Mladé dívky si hrají na agenty a řeší svoje problémy, s tím že snad každá novicka je na svou mentorku na můj vkus až přehnaně fixovaná... 5,2/10

Toto zakončení anime ReLife mi přišlo mnohem procítěnější a emotivnější než předchozí seriál (protože prostoru bylo na zakončení dle mého málo, tak trochu vzrostla intenzita) a to jak to na mě zapůsobilo mi nedovolí tvrdit, že by to byl jen průměr. Závěr je hezká podívaná pro romantická srdce s troškou psychologie, kdy se vše až moc točí kolem jediného logického problému, který se v experimentu Relife musel vyskytnout. Řekněme si však, že finále je očekávané a skoro bych řekl že až povinné po tom všem co se zde událo, ovšem pořád to dokáže slabší jedince dojmout a potěšit. 7/10

Tak skončilo první anime podzimní sezóny a i když úplný závěr byl podle mě vlastně vcelku přijatelný a pro mě snad i docela příjemný, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jsem nic zase až tak záživného vlastně ani neviděl. Námět nebyl špatný, dokonce i některé postavy mi byly vcelku sympatické, ale i tak jsem se do každého dalšího dílu musel spíš nutit, než že bych se na něj jakkoli těšil. Nechci vysloveně tvrdit, že by to byla chyba tohoto anime, že by třeba nějak špatně pracovali s atmosférou, ale za celou dobu mě ani ta největší překvapení a zvraty ani jednou nijak extrémně nezaujaly. Takže i když jsem viděl možná docela promyšlený příběh, tak ve mě nejspíš moc nezanechá a za pár týdnu si na Derridu a ostatní asi ani nevzpomenu. 4,6/10

"Pedobear marched in like a Lion" a přinesl s sebou několik momentů, které ve spojitosti s devítiletými holčičkami působili tak silně, že někteří komentátoři v diskusních sekcích na nejrůznějších stránkách volali po okamžitém zásahu policejních složek či samotné FBI. Jeoffrey ale není tak prudérní a na tomhle anime zase tolik nevhodného materiálu neshledal. Jistě, je to z části fanservisové, ale nemyslím si, že by se to přehánělo a ani mi nepřišlo, že by to bylo tolik přes čáru jako třeba Eromanga - sensei. Takže tohle téma opustím a dám se do zbytku. Kromě toho, že je to plné neskutečně roztomilých děvčátek se zde snaží autoři i o trochu toho děje stylem sportovního anime. Hraní Shogi je zde vidět častěji, než třeba v Sangatsu no Lion, i když to se spíš zaměřuje na postavy, vztahy a obyčejný život. Tady jde také občas o obyčejný život, jen je to mnohem víc hnané do klasických (rozuměj klišé) vtípků, nedorozumění a opět toho lehkého ecchi. I tento přístup si, jak je vidno, své fanoušky bez problémů najde a já tak nějak nemůžu díky všem těm roztomilým dívenkám (sakra má to i loli tsundere) dát méně než 6/10.

Spousta z nás má své místečko, kam se neskutečně ráda vrací, pro někoho je to třeba nějaká restaurace, pro jiné kavárna, další mají čajovnu. Jsou to místa, kde se cítíme příjemně, kam bereme své známé a kamarády, nebo tam prostě můžeme zajít i sami, když si jen potřebujeme odpočinout. Většinou to jsou místa, která nás nadchla svojí atmosférou, prostředím a přátelskou obsluhou, protože tam, kde je nám příjemně, tam má smysl se vracet. No a přesně takové místo je zdejší čajovna a je až s podivem jak dokáží autoři přenést ten příjemný pocit z takovéhoto místa i někomu, kdo sedí na druhé straně placaté obrazovky. Je vidět, že prostředí tradiční japonské čajovny může mít svojí sílu a už jen ta vstupní ulička lemovaná bambusy působí, tak jak nám ji zde předvedli, strašně impozantně. Stejně tak samotná restaurace - tradiční a útulná. Tohle všechno člověk vnímá a příjemný pocit, jako by byl jedním z hostů, se pomalu vkrádá i do obyčejného pokoje v kterém zrovna sedíte. K tomu musí být příjemná obsluha, klidná a ochotná - prostě lidé z kterých je cítit, že jim na jejich zákaznicích záleží, protože i tohle pomáhá příjemnému pocitu bezpečí, zkrátka cítit se jako doma. A co by to bylo za čajovnu bez lahodného čaje, chutných zákusků a i dobrých hlavních jídel? Vždycky jsem obdivoval, jak umí tvůrci některých anime vyobrazit jídlo, jak barevně a krásně, stejně jako umí ukázat požitek z toho něco takového připravovat a poté jíst. Tohle jsem viděl v několika seriálech, ale pořád to na mě zabírá a pořád mi to dokáže přivodit chuť na něco dobrého. Zkrátka tohle anime jako by suplovalo komplexní zážitky z jedné neskutečně úžasné restaurace, která k tomu, aby nám předala své kouzlo nemusí nutně vést ani do jiných světů (nemohl jsem si tu narážku na Isekai Shokudou odpustit...). Vše je nenucené, vše i ta největší dramata se vyřeší s klidem, jako by neexistovalo nic, co by nespravil lahodný čaj a něco sladkého. Ale není to vždy jen přeslazené, zdejší autoři vědí, že ne vše se dá vyřešit tak snadno a tak dokáží do toho všeho zakomponovat dospělý a realistický přístup, což dokáží třeba tím, že když čekáte velký a dramatický happy end, tak dostane jen klidnou a tichou výměnu emocí beze slov, která jakoby nic nevyřeší, ale cítíte že i tak to udělalo hodně. Stejně tak zdejší hosté jsou reální, mají své starosti a problémy od kterých si přišli odpočinout, nebo přemýšlet nad tím, jak je vyřešit, s čímž jim ochotná obsluha ráda pomůže. Nejsou to žádné hlouposti ani šílená dramata, spíš jen obyčejné věci a starosti, které můžou potkat každého z nás. Dobrá, občas se i lehce přehání, ale většinou to jen působí jako lehké žertování, které nikoho nemůže urazit, spíš jen pobavit. Ve výsledku je Rokuhoudou yotsuiro biyori něčím velmi příjemným, sympatickým a milým u čeho se dá krásně relaxovat, občas i přemýšlet. Je to i pro mě určitě největší překvapení této sezóny, protože bych nečekal, že si budu užívat příběh, kde jsou v hlavní roli 4 velmi sympatičtí pánové a jejich čajovna. No a ve výsledku je to v mém pomyslném žebříčku i jedno ze dvou nejlepších anime sezóny jaro 2018 - 8,3/10

Zvláštní psychologické anime, které mělo slibný a tajemný začátek a hodně nejasný, mnoho naznačující, ale nic vysloveně neříkající konec. O tom, jak to vlastně skončilo a co všechno tím chtěli autoři říct, se bude možná spekulovat ještě dlouho. Co bylo v posledních momentech reálné a co bylo jen dívčinou představou? Trocha alegorie, trocha filosofie a mnoho věcí ponechaných na přemýšlení pro diváka. Ale že by mě to všechno nějak hluboko zasáhlo, že bych ten příběh jakkoli hltal, nebo z něj nespal? Bohužel... Občas tam byla velmi příjemná atmosféra (někdy i výborně hudebně podbarvená), ústřední dvojice mě docela zaujala, někdy jsem se i na chvíli zamyslel... Možná je to geniální dílo, které jsem nedocenil, možná je to jen filosofický pseudoblábol, který si na něco víc jen hraje - za sebe v tom nemám moc jasno a proto za mě 6/10

Co vám vznikne, když máte propracovaný a komplikovaný fantasy svět s různými národy, které mezi sebou mají komplikované vztahy a máte zatraceně malý prostor na to, abyste tohle všechno prezentovali a to ještě v kombinaci s promyšleným příběhem, kde se budete chtít zaměřit nejen na postavy, ale i na politiku, souboje, romanci a kdo ví co všechno ještě? Jedním slovem - bordel! Tento projekt měl obrovský potenciál a kdyby tu byl prostor a možnost nás řádně uvést do děje, pořádně všechno vysvětlit a ještě i podat komplexní a dospělý příběh se vší tou politikou a vzájemnými vztahy mezi všemi těmi frakcemi a národy a i jednotlivými postavami, pak by to mohlo být minimálně nadprůměrné fantasy dílo. Možná že v psané formě, tedy ta původní novela, může tyhle kvality mít, ale tím pádem se anime zpracování prostě zatraceně nepovedlo. Mnoho informací na malém prostoru, spousta věcí mizerně vysvětlená a některé nevysvětlené vůbec. V rozložení světa, jednotlivých frakcí a jejich motivací se ztrácím a to mám sledovat politiku a intriky? Postavy představené dost mizerně, svět a jeho pravidla mi také ještě teď z velké části unikají... Zkrátka mám v tom zmatek a pochybuji, že by mi druhé shlédnutí pomohlo si v tom udělat pořádek a navíc si myslím, že by se mi do něj ani nechtělo. Mohlo to být super - hlavní postavy mají potenciál, příběh měl potenciál, prostředí mělo potenciál, ale ve výsledku - MEH... 4,3/10

Proč power levely v manze nepůsobí zas až tak úplně špatně, ale v anime to vypadá jen jako takové poměřování šulínků na pánských záchodcích? Jak je možné, že dřív mě Hawk tolik nevadil a teď a tady jsem měl občas chuť ho nechat zapíchnout? Oproti té zábavné a akční podívané s jednoduchým dějem jsme se dostali k mnohem komplikovanější a zamotanější druhé sérii a je jasné, že ani zdaleka nekončíme, tak proč mě tentokrát opravdu bavily 2 maximálně 3 souboje? Proč mám chuť říct, že manga je lepší a že i ten nejepičtější souboj mezi Escanorem a Estarossou je na papíře prostě víc cool? Neměl bych to asi číst a spoilerovat si seriál, navíc tištěné provedení (ať už jde o mangu, nebo knihu obecně) je vždycky detailnější než film/seriál a dává větší prostor představivosti, takže proč bych měl být nespokojený, proč bych to vlastně měl vůbec porovnávat? No jo, ale proč to nejde neporovnávat?!? Tou již zmíněnou změnou oproti první sezóně - tím že dostáváme temnější, složitější a zamotanější příběh, z kterého se ale rozhodně nedozvíte vše, protože je stále ještě co říct a stále je hodně věcí, které je třeba odhalit prostě hodně trpí četnost soubojů... Navíc i taková ta příjemná odlehčenost, která první sérii provázela je pryč, jdeme na vážné věci - takže logicky!!! Líbilo se mi to? Ano, ale když si to porovnám s.... 7,8/10