Ekdahl

Výborný starý Hollywood hitchcockovsko-expresionistickýho ražení.

Mno, to nadšení asi netřeba přehánět. Polovinu času se mlátí prázdná sláma - zpovykaná madam jede v SUVu, zpovykaná madam se hádá s potomkem, zpovykaná madam se hádá s jinou zpovykanou madam, zpovykaná madam jede v SUVu, zpovykaná madam si bere biožrádlo z pětimetrový emerický lednice, zpovykaná madam se handrkuje s manžílkem atd. atp. Je to spotřební zboží se vším všudy, tj. jde se po první signální, zůstáváme bezpečně v animální rovině lidskýho bytí, nějaký zajímavější, oduševnělejší životní rozměr (intelektuální, tvůrčí apod.) naprosto nehrozí. Kýčovitá elvisovská šou ani ochotnický představení to nenahradí, sorry. Že by si třeba někdo v tom seriálu někdy četl knížku? Proč? K čemu? Naši milí dutí protagonisté mají své mobily, tablety, compy, "sociální sítě", SUVy, bio žrádlo, handrkování, (ne)piglování. K tomu věčné neporozumění s chlapem, neporozumění s ratolestí (vynecháme-li pár let, kdy je ratolest malá) - tím se jejich život vyčerpává. Smutná - a poněkud otravná - historie. Ale realistická, to jo. A ta ženská solidarita, jež má do této tmy vrhat trochu světla, je spíše z oblasti scifi. Realita je spíše taková, že si milé ženušky jdou z 95 procent po krku. Na druhou stranu to dobře zobrazuje to, čemu se říká válka pohlaví, ono dobře známé míjení, cizost, iritaci (domyšleno: násilí) panující v jádru vztahu chlapů a ženských. Ok. A je to dobře řemeslně udělaný. To ale nic nemění na tom, že je to spotřební zboží, s filmovým uměním to nemá nic společnýho. Tuhle hierarchii je třeba držet, nemá-li jít všechno do prdele.

Mno, zajímalo mě, jestli se český mainstreamový film čistě náhodou nezačal aspoň trochu hrabat z těch sraček, ve kterých utěšeně setrvává dlouhý roky. Takže nezačal. Opět totální doslovnost (film je zřejmě určen pro idioty, jimž je všechno třeba narvat až pod nos), nulový prostor pro imaginaci (což ale zabíjí divácký požitek, který spočívá právě v rozehrání imaginativních sil), stádná klišé, strašně slabý humor, mizerní herci (na někoho, kdo se jako pan Kohák od rána do večera prostituuje v reklamách, věru nemám chuť koukat ve filmu, navíc ten chlap neumí mluvit, pan Havelka taky velká špatenka), hraní na maloměšťáckou strunku (hogo fogo vila v Dobřichovicích, hogo fogo bejvák s terasou v Praglu), odfláklá logika (Bartošku inspiruje k akci pohled na tchánovu batožinu? to neni zrovna přesvědčivý) atd. atp. Kdo je zvyklý na solidní zahraniční tvorbu - nemyslím nutně ten nejvyšší level, stačí taková ta slušná komerční produkce, připadá si u něčeho takovýho jak Alenka v říši divů. - Určitý plus vidim jen v tom, že ten film nelakuje na růžovo skutečnost, že chlapi a ženské si bytostně nerozumějí, míjejí se a jdou si na nervy. Ok, aspoň něco. Bohužel zpracováno je to poklesle, za hranicí karikatury, umělecky naprosto bezcenně. Summa: úděsný.

Je to lepší než ty poslední Jimovy opusy, ale intenzity vrcholnýho Dead Mana a Ghost Doga to nedosahuje. V něčem je to dokonce lehce iritující: např. vztah ústřední dvojice nemá s realitou nic společnýho, to je čirá pohádka (to samý platí o protagonistech předchozího Jen milenci přežijí). Postava ženušky-kutilky je poněkud šablonovitá. Jarmusch si pohrává s filosofií zenového buddhismu, ale činí tak trochu nepříjemně povrchně (jak už to v Emerice chodí). Hl. hrdina zažívá přes všechen svůj ponor jistá - minimálně v jednom případě dokonce nemalá - zklamání, ergo ulpívá na věcech, ergo nedosahuje ani náhodou patřičné duchovní úrovně. Rovněž držení se za flígr milé ženušky je ulpívání jako prase. Dokonce tu máme i psa jako v každé druhé maloměstské familii... Jarmusch se skutečnými hlubinami jenom flirtuje. Kladem je na druhou stranu jeho charakteristicky suchý, minimalistický humor, afinita ke skutečnému umění ("umění je vlastní metafysickou činností člověka" - Nietzsche) a celková opozičnost k idiotskému americkému životnímu stylu a z části i hodnotám (rat race).

Oproti majstryštykům Maestrovy pozdní tvorby (Satyricon, Město žen...) né uplně přesvědčivý. Těžký vizuální/kostýmní obžerství na úkor všeho ostatního. Pár obrazů v paměti utkví, většina však, obávám se, nikoli. Kdo má rád dobový kostýmy, pošmákne si, ostatní spíše ostrouhají.

Dokonalá ukázka německého (ne)smyslu pro humor. Jak si chlap potřetí na začátku během asi dvaceti minut nacpal do huby umělý zuby, jakože humor, bylo bohužel jasno (a nefungovalo by to ani tehdy, kdybychom ty vtípky vykládali jako snahu o poukázání na fotříkovu trapnost)... Němci točili dobrý filmy naposled asi tak před sto lety (Nosferatu a spol.), od tý doby je to jedna velká křeč: buď v podobě úchyláren typu Pianistka, nebo v podobě takovýchto typicky těžkopádných, tuhých pokusů o humor (viz např. Špatnej polda Wernera Herzoga)... Paní režisérka tahá z rukávu jedno eso za druhým - např. prdící polštářek - Chaplin, Woody Allen i Monty Python blednou závistí, že je něco takového nenapadlo! Trýzněný divák je na neuvěřitelně rozsáhlé ploše nucen sledovat dvě nesympatické postavy: mladou dámu tvářící se celou dobu jako kyselá prdel, a jejího fotříka, k němuž si bohužel nelze vytvořit žádný vztah. Fotřík se snaží s odcizenou, globalizovanou (což je klišé jak prase) dcerou jaksi "sblížit" (jak originální...) a ukázat jí, že nemá řešit jen kariéru a chechtáky, ale že důležitý jsou i jiný věci, např. sranda (to je hluboký...). Prostředkem k tomu jsou ony tzv. humorné kousky. Jenže celé to hapruje na té strašné scenáristické těžkopádnosti. Navíc ten motiv sblížení je nedotažený, zůstává to celé na půli cesty. Ten film zobrazuje trapnost - ale ne tak, jak chtěl, nýbrž nechtěně: je sám trapný. Trapnost se podařilo umělecky přesvědčivě ztvárnit např. ranýmu Formanovi, nikoli však paní režisérce/scenáristce Adeové. Nefunguje to jako komedie ani jako drama. Je to jen rádoby artistní onanie. Klad nacházím jediný: není to hollywoodská kašírka, ta evropská civilnost je dobrá. To je ale tak všechno.

Popisný, bez substance. Doufal jsem, že to nebude jen o tom, jak se misionáři někde válej v bahně a jak si je po asijsku podávaj. No, takže je to o tom, jak se válej v bahně a jak si je po asijsku podávaj. Myšlenky v podstatě žádný, jen slepá víra. To je ale bezcenná věc, takovej buddhismus je stokrát cennější, neb to nejni iracionální víra, ale myšlenkovej systém. - Mimochodem: co je to za drzost, nasáčkovat se do cizí civilizace/kultury a cpát místním svoje přesvědčení? Vyjebali s nimi poprávu... P.S. Nabízí se srovnání s Bergmanovým Mlčením, do jistý míry tematicky spřízněným filmem. Anebo s "legendou o velkém inkvizitorovi" z Bratrů Karamazových... Oproti těmhle věcem je Scorseseho výtvor dutá nádoba. Scorsese tvoří filmy o podivných, nesympatických lidech (boxer, bankéř z Wall Street, teď křesťanský misionáři...), ale dřív tak činil aspoň na řemeslně vysoký úrovni. Tady není ani to.

Nevim, esi je tohle ta "kvolity tývý", co se o ní teď tak mudruje, ale jestli jo, tak to věru není žádnej zázrak. Největší problém (mimochodem typickej pro veškerou komerční "tvorbu", chci říct spotřební zboží): redukce všech postav, motivace a dění na tu nejprimitivnější, nejbanálnější vrstvu animality, afektivity. Sledovat postavy - spíše by se mělo říct loutky - v těchhle komerčních věcech je utrpení, protože ve svým životě neznají žádný zajímavější motivy a cíle než banality typu držet se někoho za flígr, někoho ojet, pomstít se, splašit nějaký chechtáky apod. Plusem tohohle seriálu - kromě řemeslný kvality, o který si produkce např. ČT může nechat jen snít, to jsou úplně jiný světy - je to, že ukazuje utrpení takovýho života. S uměleckou tvorbou ale zboží tohoto typu nemá moc společnýho, protože skutečná tvorba netematizuje to nejprimitivnější v člověku, cílí na něco s prominutím vyššího. Tyhle seriály jsou jak žrádlo - člověk se nažere, za čas to vyloučí a může se jít nažrat znovu. Jde jen o to vybudit nízký afekty strachu, sentimentality apod. To je trochu málo. (P.S. a bod dolu za tu skotštinu hl. hrdiny, to poslouchat je čirý utrpení)

Mno, prostý lid proti imperialistickým bankám? To už jsme tu tuším měli, jmenovalo se to komunismus. A jsem-li chudej a nechci, aby byl chudej i synator, co udělám? Aha, vykradu "vyděračskou" banku... Tahle naivní ideologičnost mě na tom, přiznám se, poněkud srala. Nezachránily i to ani dlouhý - a dobrý - záběry texaskýho vidlákova a asi tak milion country vodrhovaček. Řemeslně je to slušný, ale vybavuje se mi v něčem podobná Thelma & Louise, to je úplně jinde.

Řemeslně výborný, ovšem něco takto sadistně-perverzního jsem snad ještě neviděl (a že jsem toho viděl celkem dost). Např. roztomilá scéna na silničce, v níž figuruje mladá policistka, žlutá kárka, bílá kárka a dva týpci, tam se skutečně tvůrcům podařilo shrnout snad všechno utrpení světa, všechnu chladnou a nesmyslnou brutalitu života. Tohle pro mě bylo, přiznávám, na hranici fyzický snesitelnosti. Dějová linka je okořeněná příšerným anglickým počasím, bizarním panoptikem převážně dosti ošklivých postav, které jako by vzešly z nějakého incestního (ostrovního?) inbreedingu, podivými anglickými zvyklostmi (např. policisté jsou "ozbrojeni" jen pendreky a slzákem, takže v situaci, kdy by americká policie nasazovala automatický pušky a pancéřovaný auta, vyrážejí bobíci v čele s panimámou Catherine do akce s tvrdým výrazem za bojového pokřiku let's go, don't forget your batons and tear gas! Prostě bizár... což říkám jako anglofil). Celé je to opravdu tvrdá nightmare, něco plus mínus mezi Mechanickým pomerančem, Lynchem a nejlepšími horory. P.S.: To se týká té první řady, druhá už je velmi slabý (čajový) odvárek a rozmělňování předchozího. Chybí přesvědčivá zápletka, honí se příliš mnoho zajíců, a ještě nepřesvědčivě. Upřený pohledy a hodně žvanění v detektivce nestačej.