M.Niccals

nádherný archivní materiál natočený v 65 mm a 70 mm působí, jako by je natočili teprve včera. nejautentičtější možná výpověď o cestě na Měsíc, bez komentáře třetí osoby. jedná se pouze o pečlivě sestavený skutečný dobový materiál, který vás provede cestou na měsíc a zase zpátky.

Dechberoucí záležitost, kterou radši vynechejte na velkém plátně, pokud nemáte rádi výšky! Ale ne kecám, běžte tam. I za těch pár závraťových momentů to stojí. Alex je neuvěřitelný šílenec, který musí mít v hlavě něco vypnuté, jinak si nedovedu vysvětlit, jak by někdo normální mohl něco takového dokázat.

Spousta lidí tu film označuje za lepší než Free Solo. No možná o facku, ale myslím, že hlavní motivací je zde to, že Tommy (ve Free Solo se mimochdem objevuje taky) je víc lidský než Alex, který v jeho dokumentu působí tak nějak víc chladně a roboticky. Tommy je kluk se kterým se lidi více ztotožňí a co si budem - jeho životní příběh má o něco více vypravěčsky zajímavých momentů. Už jen samotný důvod, proč se do zdolávání stěny pustí, totiž zlomené srdce, je jako z Holywoodu. Naprosto nejsilnější moment filmu není okamžik vítězství a zdolání stěny, ale uvědomění si hlavního hrdiny, že vylézt sám pro něj prostě nemá smysl a rozhodne se počkat na kamaráda. Tam jsem byl i já dost naměkko. Takže tady je to úžas nad veskrze lidským příběhem s horolezeckou tématikou, u Free Solo je to hlavně o samotné fascinaci, jak vůbec někdo něco takového může podniknout. Co se týče řemeslné kvality a práce s kamerou, tam u mě vítězí spíš Free Solo. Každopádně neodvažuji se soudit který z nich je lepší ale oba dva 100% stojí za shlédnutí!

Dle mého názoru žalostně nedocenená česká pohádka s nádhernou výpravou a skvěle zahranými postavami.

Přiznám se že tady jsem čekal trochu víc než jen řadu žánrových klišé a optikou dnešní doby jen velmi málo uvěřitelný příběh. Rozpracování postav včetně té hlavní je jen velmi povrchní a v podstatě mi bylo celý příběh jedno, jak to s nimi dopadne. Nebo, přesněji řečeno, jsem celou dobu věděl jak to s nimi dopadne. Žádné zvraty ani nic překvapivého. Jasně daná hranice mezi dobrem a zlem. Prostě Clint Eastwwood drsný jako šmirglpapír, běhá ulicemi San Francisca a rozdává si to s grázlama všeho druhu. Všechno řeší po svém přímočaře a kdyby ho nadřízení nekrotil, nejradši by to tam vystřílel všechno a šmytec. Strašně plytké a jednoduché.

Dokument jako takový se jistě velkým dílem zasluhuje o zachování tohoto smutného dědictví naší civilizace a tomu nelze dát nic jiného než plný počet hvězdiček. Co se filmařské kvality týče, ta je také ne velmi vysoké úrovni s ohledem an dobu vzniku. V dokumentu (možná proti očekávání) nenajdete v celé jeho stopáži jediný archivní záběr, či hudební podkres. Jedná se v podstatě o prostou řadu interview s přeživšími holokaustu (z obou stran tábora - dá-li se to takto zjednodušeně vůbec rozdělit). Přesto zde najdete řadu velmi silných momentů. Trochu mi vadilo, že se Lanzmann při stříhání nepokusil o větší linearitu, občas se skáče docela chaoticky v čase, případně by šlo dokument sem tam proložit i nějakým faktografickým komentářem, aby se divák rychleji orientoval. Další věc, kterou jsem lehce neskousnul, bylo občasné Lanzmannovo až příliš sugestivní podávání otázek dotazovaným, které mi připadalo, že občas zbytečně tlačí na pilu, nebo někdy zbytečně přerušuje vypravěče, či se ho ptá pořád na to stejné. Ale konec konců u toho se dá přivřít oko, pokud vezmu v potaz, jak dlouho a kolik materiálu musel Lanzmann nasbírat a následně nastříhat, kolik lidí musel najít a přemluvit k rozhovoru, dokonce několik natočit i skrytou kamerou, což bylo jistě dost riskantní. Nelze než vyslovit obdiv nad takovým monumentálním a systematickým dílem. Tento film by měl patřit k povinné výbavě - ne každého filmového fanouška, ale každého člověka vůbec!

Co má tenhle film navíc oproti jiným, že si zasluhuje tak vysoké umístění? Ať mi to někdo vysvětlí.

Míra authenticity a pocitovosti, kterou ve mně film vyvolal byla příjemně vysoká. Armstrong sedí v pokusném letounu a vůbec nemáte pocit elegantního vesmírného letu (až na pár okamžiků ve stavu beztíže), jako se nám snaží ukázat většina filmů z vesmíru. Všechno vrže, skřípe a div se to nerozsype až si říkáte, že do takové rachotiny musí vlézt jenom blázen. Ne úplně nepodobné je to i v ostatních lodích. Samotná cesta na měsíc mě místy až skličovala pocitem, že se dívám na tři lidi v jedné lodi kteří jsou nejdál od jakékoliv pomoci, než kdokoliv jiný před nimi a musí si s tím poradit sami. A že je toho k řešení dost. Při samotném přistání (jedna z nejvypjatějších scén tohoto roku) se ozývá jeden alarm za druhým. Padá na mě pocit, jakoby ani tehdy pořádně nevěděli co dělají, jen následovali hodiny simulací kdesi na zemi, ale nikdo je nemohl připravit na opravdové přistání. Hláška "Nemáte nic pod kontrolou, jste jenom banda kluků" tady obzvláště uhodí hřebíček na hlavu. Přesně tak film vyzní - v době kdy byly počítače v plenkách lidstvo dokázalo dělat velké věci, ale do jisté míry to bylo stylem pokus omyl. A stálo to mnoho životů, což je (vedle Armstrogovy osobní tragédie - ztráty dítěte) jeden z hlavních nosných prvků celého filmu - Neil neustále musí řešit vnitřní rozpor mezi touhou létat a faktem, že mnoho jeho nejbližších přátel za stejnou touhu zaplatilo životem. Film tak podstatnou měrou vzdává hold těm, kteří vesmírný program posouvali dále, ale jeho absolutního vrcholu se nedožili. Musím ocenit skvělý Hurwitzův soundtrack, který dělá přesně to, co má, a je tu platným třetím rozměrem filmu. Že scény přistání na Měsíci (a nejen z ní) dělá nezapomenutelnou podívanou. Práce štábu s lokacemi a celkově se zasazením děje do šedesátých let je opravdu bravurní - skoro se mi chtělo věřit, že snad cestovali časem, aby to mohli natočit. Kamera se při záběrech letu ne vždy věnuje celkům (respektive spíše vůbec) a z lodi jdou často vidět jen fragmenty a různé omezené pohledy z kokpitu nebo z venku lodi. Další prvek který jenom posiluje autenticitu filmu. Velmi podobně takto pracoval s kamerou i Nolan v Dunkerku. Úsporné herectví Ryana Goslinga, které mi normálně vadí tady vlastně bylo celkem žádoucí k vykreslení Armstrongovy postavy. Claire Foy hraje její (zatím) životní roli. Celkově se ve filmu nevyskytuje příliš mnoho trapného amerického patosu, na kterém si někteří vlastenci rádi potrpí, a snad až na jednu či dvě scény se tu jede absolutně bez nějakého umělého přepínání emocí. Pocit absolutního osamění a lehké úzkosti a naprosté nejistoty, když se na oběžné dráze Měsíce oddělují Armstrong s Buzzem od Collinse přijde naprosto přirozeně a není potřeba kvůli němu pronášet patetické hlášky. Stačí si uvědomit, do jak vrtkavého podniku se pouští a že výsledkem může být absolutní katastrofa. Film si zkrátka nepotrpí na zbytečná slova, když nejsou potřeba. Za mě, výše popsané rozhodně stačí na titul film roku.

Snad jediný film, kde mi vadily titulky. Protože francouzsky neumím, musel jsem často volit mezi četbou a pohledem na kouzelné hýbající se obrázky, které položily základ kinematografii jak ji známe dnes!

Přijde mi, že český film poslední dobou velmi trpí nedostatkem schopnosti napsat dobré dialogy a proto postavy povětšinou mluví spíše úsporně a místo toho spíš jednají - nesmyslně, neohrabaně či naprosto nepřirozeně, někdy je to až na facku. Víc asi k tomu nemám.