M.Niccals

Proč došlo ke zrušení tohohle seriálu, nikdy nepochopím. Podle mě je to jedna z největších chyb v historii televize. Stále fungující fanouškovská základna a čas od času probleskující restrospektivní články na internetu mluví samy za sebe. Zajímavá je diskuze Setha Rogena s producentem seriálu, avšak hledání pravého viníka už dnes stejně nemá smysl. Seriál má zdánlivě tuctové téma (pohled do života teenagerů na jedné americké střední škole), ale přece jen má v sobě jakousi esenci jedinečnosti. Je skvěle napsaný, jednotlivé postavy jsou brilantně vyprofilované, má úžasný soundtrack. Odstartovalo zde spousta nových hvězd. Epizody nekončí klišovitými happyendy, ale prostě tak, jak to v životě chodí. A navíc je vtipný, čímž myslím opravdu nepodbízivě a sofistikovaně vtipný, což se o valné většině podobných seriálů říct nedá. Škoda, ale tentokrát americké publikum selhalo a producenti se nechali moc rychle vystrašit nízkou sledovaností. Kdyby seriál pokračoval, myslím, že by se svým významem mohl hravně vyrovnat legendárním Báječným Létům. PS: Závěrem bych ještě chtěl říct, že jsem 100% na holky, ale kdyby takhle někdy večer zazvonil mladý James Franco u mých dveří...

hodně výstřední film! během jeho sledování jsem osciloval mezi dvěma až čtyřmi hvězdičkami. naštěstí skončil přesně v okamžik, kdy jsem mu chtěl dát skoro pět, takže ty čtyři mu dávám s čistým srdcem. na Emily Watson je něco znepokojivě přitažlivého. až uvidím ještě několik jejích filmů, možná vám pak řeknu, co to je. hudba Jona Birona se opravdu nezapře, k divnosti filmu oprtavdu sedne, vlastně dotváří ten celkový absurdní dojem k dokonalosti. filmografie PTA je opravdu pestrá škála divností!

"-Jidáš! -Nevěřím ti. Jsi lhář!" Držte huby kreténi, genius at work! Lidi umí být tak strašně sobečtí a omezení. Tehdy asi ani neměli ponětí, co dělají, a za deset let budou všichni uchcávat z toho, co předtím nenáviděli. Už jen pro tohle musí člověk Dylana milovat - vždycky si dělal, co chtěl a zůstal konzistentní. Nehledě na to, kolik tupých dotazů od novinářů musel odrazit, kolik dementních fanoušků žadonících o podpis nebo podivínů co mu chtěli ošahat prsty a nevím, co ještě... Zůstal sám sebou. Ale i člověka, jako je on, to ke konci semlelo. Jestli jeho nehoda na motocyklu byla skutečně nehodou, nebo nečím víc se nikdy nedozvíme, každopádně později Dylan otevřeně přiznal, že mu poskytla únik od tlaku veřejnosti. Scorsese o Dylanovi - Legenda o legendě.

V mém pokoji je oběšenec!!

vizuálně opravdu úchvatné! ve filmu snad není vteřina záběru, který by nebyl kompozičně vymyšlený do posledního detailu. ještě teď slintám.

je velice těžké nehodnotit subkulturu, ale dokument. jinak bych totiž musel dát odpad všech odpadů.

asi českému rapu vůbec nerozumím. ale nerozumím mu o nic víc ani po shlédnutí tohoto dokumentu.

na jednu stranu ty přestárlé pupkaté pankáče obdivuji za jejich konzistentní názory i po padesátce, na druhou stranu mi to přišlo strašně smutné.

to jsou všichni Franouzi takoví nudaři, nebo takhle "nenucený a přirozený" rozhovor mezi dvěma Francouzi opravdu probíhá? nebo byla chyba v titulcích? improvizace je super, ale musí být dobrá a někam vést. jakmile si nevytvořím vztah ani k jedné postavě, nedej bože mi tam začnou postavy lézt na nervy, je s filmem konec. tři hodiny mohly uběhnout rychleji. někteří filmaři umí nataženou stopáž naplnit opravdu až po okraj smysluplnými (neakčními) záběry. někteří ne. tady vidíme Adele jak spí s otevřenou hubou, tady je, jak jí s otevřenou a umaštěnou hubou, tady Adele jde po ulici s otevřenou hubou, tady Adele brečí s otevřenou hubou a teče jí do ní jak víno tak i obsah jejího nosu... holt gurmáni no.

Hipsterství samo o sobě je tak neurčité, že tvorba dokumentu o tomto tématu musí zákonitě stát a padat na této neurčitosti. Ale místo toho se tvůrci zaměřili na tu nejpovrchnější stránku věci. V dokumentu vidíme několik lidí, kteří by se spíš dali zařadit mezi pozéry, než mezi hipstery. Co dělá hipstera? Jsou to hadry ze sekáče a k tomu co nejšílenější jejich kombinace? Nebo snad brýle ray ban, raw-vegan-fair strava a pseudointelektualismus? Scéna, kde dívčina uvažuje zda je shluk květináčů umělecká instalace nebo jen prostě náhodný shluk květináčů, je opravdu vypointovaná až na doraz (a dost možná jde jen o kouzlo nechtěného). Sám sebe nepovažuju za nic, ale pokud bych měl k nějakému směru mít blízko, byli by to právě hipsteři. Ale asi ne tihle hipsteři. Podstata hipsterství přece neleží v těch hadrech ani v nekonečném čtení Sartra či Hesseho aniž by člověk vůbec rozuměl, o čem to vlastně je. Podstata hipsterství je v tom myslet jinak, nově a svěže, a především VĚDĚT proč si to myslím a proč to dělám. A ne ze sebe dělat pitomce nebo někoho, kým nejsem.