km_

Už podle názvu bylo jasné, co můžeme čekat. S koncem předchozí série, který znamenal emotivní rozloučení s klasickým pojetím pořadu (potažmo i s Top Gearem), jsme se rozloučili se stanem a publikem a trojka se vrhla do toho, co jim dle mého šlo a jde nejlépe – road trip. Paradoxně se však v prvním díle asfaltu dotkli pouze na kole, neboť se vydali na boat trip, jak už plyne z názvu. Ten probíhal ve starém dobrém duchu, plný politického humoru a provokace, které jsou opět na hraně, jak jsme už zvyklí. A přestože už měli i kreativnější díly, tak Seamen je radost sledovat, neboť nejde o nic jiného, než jak tři stárnoucí kamarádi už snad trochu nostalgicky nebo spíše sentimentálně dělají klukoviny a komentují dění a místa kolem sebe. Pokud však chce člověk sledovat Grand Tour jako Autosalon, tak tady má smůlu, neboť na recenze aut se nedostane.

Na začátku to vypadalo vizuálně poměrně podmanivě, ale už tam bylo jasné, že s historií to bude mít společného pramálo. Žvatlající Vikingové, co se topí v krvi, zatímco křesťané jsou odevzdaní v náručí boha a místo boje se jen modlí? Lol. No dobře, ne všechny seriály a filmy jsou učebnicí historie, je normální, že se prostě znásilní motivy, ale s mírou. Celkově se uvěřitelnost děje a zápletek blíží nule, stejně jako úroveň dialogů, kde bychom stěží hledali nějaký hlubší dialog, většinou se řekne, moji bozi jsou lepší, těším se do Valhally, teď pojďme šukat. Herecké výkony jsou dost ovlivněné nejspíš touhou režiséra udělat z Vikingů trochu pornoherce, trochu MMA bojovníky. Na začátku to ještě bylo trochu lepší, dalo se to odpustit díky poměrně napínavému ději, ale očividně rozkaz zněl jasně, všechno se bude gradovat. Takže pokud někdo na začátku vypadal jako Viking, tak postupem času se na něj nabalilo tolik kérek, vlasového tuningu a řasenky, že vypadal někde mezi Jackem Sparrowem, Conchitou Wurst a maorským bojovníkem. Chápu, že poptávka po severské mytologii je velká a má potenciál pro seriál, ale to už to rovnou mohli říznout i s narkomafii, která je asi tak stejně populární, a bylo by to stejně tak uvěřitelné. Pokud si odmyslím bojové scény, které se v random čase boj zastaví, aby se na sebe mohli bez dialogů a hlavně následků na zdraví koukat hlavní postavy, bojové scény, kde se podle potřeby mění počet bojujících lidí, kde jednou k dobytí Anglie stačí pomalu tucet Vikingů, načež se pro rodinné půtky sejdou tisíce, tak se seriál zkrátí minimálně o půlku, což by vzhledem k obsahu sdělení bylo pořád příliš dlouhé. Dialogy jsou úplně bez myšlenek, točí se stále dokola, neustále tam jsou extrémní projevy emocí, ale ta emoce tam úplně chybí, takže se na to jen koukám a občas mám fakt pocit, že jde o TikTok cringe kompilaci místo seriálu. Asi to zkrátím tak, že jde o obdobu Velmi křehkých vztahů s trochu lepšími hereckými výkony a nafouklým rozpočtem na kadeřníky, maskéry a kostýmy, zasazené do vyrabovaného světa Vikingů řízlého s pornem, kde by se děj dal přirovnat ke psovi, co se snaží překousnout tekoucí proud vody. Ale pořád se na to se skřípáním zubů člověk chce dodívat, třeba kvůli nějaké marginální dějové linii jako třeba Flokiho Island, takže celkově slabší podprůměr.

Samozvaný žlutý cirkus Dana Přibáně už není neznámou bandou dobrodruhů, kteří se rozhodli přijmout výzvu, jako tomu bylo před dekádou, naopak už je náčelník výpravy celebritou, na Trabanty se nabalil slušný marketing a nelze si nevšimnout, že vzniká další dokument, který se řídí filosofií, že neustále ze všech stran slyší, že to nejde, takže tahle banda lidí chce dokázat, že to jde. Asi nejsem zrovna následovník takové filosofie, neboť premisa, že všichni říkají, že to nejde, je už sama o sobě hloupá, nemluvě o tom, že již několikrát dokázali, že „to“ jde, ať už „to“ třeba znamená, že s Trabanty projedou třeba i na korbě náklaďáku. Slyšet tedy tu stejnou frázi znovu i tady, to mi přijde až absurdní. Vlastně mě to ale ani nepřekvapuje, neboť už od prvního filmu s Trabanty mi přijde, že jsou tito dobrodruzi tak trochu naštvaní, že se vyskytli, kde se zrovna vyskytli, což je i případ této série. „Přijeli jsme do Indie, ale všude jsou Indové…“ by se dala označit jako hlavní osa komentáře, jídlo je moc pálivé, Indové se chtějí fotit, Indové jsou hnědí, Trabanty jsou na hovno, sere mě to všechno, ale je to krásné, ten život, haha, Banská Bystrica je ale pořád lepší. Poslouchat takové komentáře co pár minut je fakt otravné. Člověk by si mohl říct, že se na to jednoduše nemám dívat, když mě to nebaví, ale o tom to není. Ty části, ve kterých se popisuje něco jiného, zajímavého, autentického, co skutečně stojí za komentář, třeba návštěva chrámu Sikhů, absurdní rituál uzavírání a otevírání hranice, zakázané původní čtvrti v Číně, autentické vstupy s místními při návštěvách atp., ty stály za to. Komentář takových vstupů dokázal divákovi rozšířit obzory, byl edukativní, ale přesto lidský, takový, který by se od podobného filmu dal očekávat. Stejně tak byly vtipné a kreativní i hudební vložky, které pobavily mnohdy i místní a působily opravdu celkově příjemně a mile. Co se týče kvality zfilmování, tak některé záběry se mohly postavit i velikánům z Grand Touru s rozpočtem od Amazonu, to obzvlášť záběry z dronu. Tyto kvality jsou však upozaděny fakt pitomými komentáři, nadáváním, věčnou nespokojeností a celkově nesympatickým vystupováním, které hraničilo s naprostým buranstvím, nerespektováním pravidel, ale i třeba kultury. Celkově mám po zhlédnutí ambivalentní pocity. Na jednu stranu nemůžu hodnotit špatně, neboť jsem byl nadšen ze zachycení scenérie, stejně jako občasných autentických vhledů do života tamní společnosti, na druhou stranu jsem byl konstantně v pozoru, kdy budu muset přivřít oči nad šovinistickou trapností, což mi do značné míry znepříjemnilo sledování.