PavelU

Napoprvé jsem to nedokoukal, protože mi unikala podstata vyprávění. Ale je možné, že to bylo i kvůli něčemu jinému. Naštěstí není dobré dát vždy jen na první dojem. V prvé řadě důkaz, jak je spravedlnost slepá, že ohleduplnost a morálku už dnešní společnost dávno ztratila. Můj názor na tu problematiku zde trefně komentuje jedna z postav, a je to zmíněno i v komentářích někým jiným. Že tento příběh napsal sám život, to mi též dochází. Ale obecně, bez znalosti kontextu a jakýchkoli souvislostí, je to z filmařského hlediska jinak nesmírně komplikovaná látka. I s ohledem na nebohého diváka, což korunovala jedna scéna ke konci, která jakoby byla zpomalená a jen tím podtrhla celkovou bezútěšnost většiny aktérů. Samotný závěr je opět neurčitý a mnohoznačný. Než ale zrak všech prohlédne, je to víceméně obyčejné drama, kde nějaká ta trocha radosti přeci jen je. Za potěšující považuji, že již mám snímek zkouknutý, že jedna z kamarádek ústřední postavy působila velmi zajímavě. Tím alespoň trochu dala zapomenout na útrapy hrdinky příběhu.

Poetika asijských filmů je unikátní tím, jakým způsobem si umí podmanit diváka. Ten zprvu ani netuší, co sleduje. Až časem je naprosto pohlcen zajímavým příběhem, postavami, atmosférou. Čímž je docíleno sofistikované hloubky, ve výsledku podněcující sledující k zamyšlení, jak je to vlastně celé koncipováno. To je případ tohoto filmu, v němž dvojice hlavních představitelů podává uvěřitelné výkony. Když jim život předestře příležitost se zamilovat, oba neváhají té šance beze zbytku využít. Nechybí důraz na jejich minulost, jak byli oba formováni. Gradace děje tudíž funguje výtečně, ačkoli je začátek poměrně odlišný od konce. Přítomný bonbónek na závěr o tom přesvědčí rozhodně každého. Škola, práce zaměstnání, život, ale protkané nitě osudu, vinoucí se zcela nenápadně, určují, co v životě uděláme, jak se budeme cítit, čemu budeme vystaveni. Faktem je, že by se nikdo z nás neměl nechat příliš pohltit tím smutkem, neboť na něj stále někde může čekat velká láska. A to mi tento film připomínal i jeden starší, byť byl o dost rozdílnější. Pár styčných bodů ale obě podívané mají. Pohlazení na duši, jako kočka na klíně.

Jako příznivec poctivého tajemna jsem si tu přišel na své, zahrnuje to ale celou širší oblast toho, co znám odjinud. Tvůrci si pomáhají typickými berličkami, kterak mě uvést do děje. To rozhodně oceňuji, jelikož to posouvá látku jen výše. Je zvláštní, že pokud si člověk něco nedovede racionálně vysvětlit, silně se brání tomu, že by to opravdu mohlo být tak, jak mu někdo jiný tvrdí. Přitom mu poskytuje odpovídající popis situace či jiný styčný bod, ale prostě se tomu ten druhý mermomocí brání. Jen logika diváka to plně v kontextu hlavní postavy chápe, co chce ostatním ve filmu sdělit. Já bych tedy uvítal, kdyby ty postavy na to tedy braly zřetel a nezdráhaly se jejímu vysvětlení uvěřit. Vystupují tu dospělí i děti, nikdo tak přesně neví, co se vlastně stalo. Má to fakt náběh na vážné téma, zkrátka cokoli, co po první půlhodině diváka napadne. Nicméně pointa je taková, že ti nejmenší většinou málokdy ošálí svou mysl, jsou pravdomluvní. V tom důsledku i sebe nevinnější hra dostane úplně jiný rozměr. Na mě to při prvním a druhém zhlédnutí mělo plně emocionální účinek, kterému jsem se nijak nebránil. Což o genialitě příběhu říká vše. Film dostatečně využívá svého tempa od začátku do konce, nijak v ničem nestrádá. To platí i o celkové stopáži, jíž je tudíž dopřán dostatek času na odvyprávění všeho podstatného.

Pavoučí lilie je snímek mnoha významů a perspektiv. Záleží jen na tom, jak na něj bude divák nahlížet a co si z něho odnese. S čímž zároveň souvisí i to, zda mu plně porozumí. Faktem je, že je to provázeno průpovídkami, různými souvislostmi a nápovědami, aby se vůbec bylo čeho chytit. Je to v zásadě příběh o lásce, o prožité bolesti, o úskalích života, jak se s tím kdo vyrovná, jaké následky to v něm zanechá a zda dokáže najít klid v duši. Jak už tu poznamenali někteří přede mnou, je fajn si to pustit dvakrát. Tak dobře vynikne ta kolážová mozaika, jíž si musí každý sám složit. Původně viděno v rámci lesbického maratónu, nyní dáno i jako série asijských filmů. Tento opravdu hýří zajímavými scénami, plyne v pozvolném tempu. Oběma hlavním postavám to slušelo. Nachází se tu i poučka, kterak se na Internetu chovat bezpečně a jaká rizika na něm číhají. Ještě bych rád dodal, že to tetování zlaté pavoučí lilie tu hraje prim právem. V různých kulturách mají všelijaké motivy a věci, kterým přikládají nějaký význam. A právě onen název tvoří celou tu genialitu toho, co tu lze spatřit. Popisek nedoporučuji před zhlédnutím číst, prozrazuje celou pointu vyprávění.

Hodně dobré. Úvodní sekvence je ta nejzajímavější, ale ne každému hned dojde, o co jde. A pokud nevěnuje plně pozornost, tím horší to později může být. V zásadě typicky vystavěný film, který používá mnohá hollywoodská klišé, ale že to zvládnou i v Jižní Koreji, to kvituji. Navíc mi to umožnilo odhadnout i vývoj následující scény. Mám už něco nakoukáno. Žánrově velmi podobné Spojenci, suverenitu a obezřetnost hlavního záporáka jsem si užíval, zaujal mě v podstatě hned. Je to vzájemná hra na kočku s myší. Hledání jakýchkoli souvislostí s případem je zcela dostačující, od nich se následně mohli odpíchnout někam dále. Neustálá snaha o podraz od zadavatele je osvěžující, ale vždy je jasné, jak to dopadne. Na to to byl příliš schopný a trénovaný jedinec. Nakonec i ti z elitní sledovací jednotky s ním měli plné ruce práce. Takto by se právě v Americe mohli nechat inspirovat, aby fakt nějaký zločinec byl opravdu silným soustem. Jehož chování podléhá dosavadnímu vývoji děje snímku, jinak sympaticky vystavěného v ruchu jihokorejského Soulu. Nepostrádá to napětí, akci, místy i humor. Fakt skvělá podívaná, jíž určitě pomáhá i herecké obsazení. U závěrečných titulků diváka může upoutat podmanivá hudba, vybízející jej k tanci. To rozhodně přijde vhod.

Tom se tu dost překonal. Co jsem načetl, představoval jsem si řadu scén mnohem velkolepěji, než co bylo na plátně z nich ukázáno. Znovu se tak potvrdilo, že je nejlepší veškerému pozadí a střípkům utéct. Bezpodmínečně! To sice mnou nebylo dodrženo. I tak ale byl využit do mrtě koncept velkého plátna, kde v nižších řadách ani periferně nezaberu celou perspektivu obrazu. A to jsem byl kolem půlky sálu, stavěného dosti strmě. S tím souvisí výtečná kamera, která mnoho pasáží zabírala opravdu majestátně. V některých recenzích můj dojem z filmu absolutně nekoresponduje s tím, co popisují, protože se výrazně odlišují od mého dojmu. Film má celkově strhující atmosféru, příběh, výpravu, kulisy a akci. Na níž je to celé postaveno, nutno říct, že zcela bezchybně. Jde tak o stěžejní reprezentativní vzorek, sloužící jako reklama na to, jak se nenechat zastupovat kaskadéry, riskovat život v dech beroucích kouscích, opět přijít s něčím novým, co sérii později definuje. Nelze ale říci, jaká scéna z filmu je zcela bezkonkurenční, aniž bych prozradil více. Byť je fakt, že někde mezi začátkem, prostředkem a koncem se jich najde přehršel. Potěšil návrat Michelle Monaghan, ostatní herečky taktéž. Čímž tvůrcům děkuji, že mi poskytli ucelený filmový zážitek, jaký jsem potřeboval jako sůl.

V novinách byla reklama, že to poběží na Primě. Tak jsem nelenil, mám totiž praxi v severské a britské tvorbě. Tohle mě hned zaujalo. Jen zjistit správný název, počet dílů, jejich délku, zorientovat se v nezbytných úkonech. Poté na to v klidu letní noci kouknout a nechat se unášet zajímavými případy, v nichž diváka ohromí tamní příroda, sofistikovaná detektivní práce, rychlý sled událostí, přemíra postav a sehraný tým vyšetřovatelů. Kompletní počet epizod zahrnuje u každé sezóny číslici čtyři, navíc o devadesátiminutové délce stopáže. Dohromady jich z trojice sezón má Hinterland tedy pouhých dvanáct. Z první série vede jednoznačně hned první díl, následovaný tím posledním. Je to dost osobitě natočeno, zbytečně si to na nic nehraje, umí strhnout výbornou gradací i motivy. Herečtí představitelé mi přišli bezva. První epizoda ze druhé řady mě odrovnala úplně. Vše je na svém místě, symbolika jmen hlavní dvojice, pohled do jejich soukromí, jak se jejich práce podepisuje na nich samých. Postupně se tam začne vinout i vedlejší nit příběhu, mající divákovi hlavně říct, že co z ní bylo utkáno, to už nepůjde jen tak rozplést. Dokonalé ve všech směrech!

Neobyčejně strhující, neobyčejně zajímavý, neobyčejně dojemný. Svět se zaostřil, nic okolo neexistovalo, důležitá byla spřízněnost jich dvou, čas se zastavil, až intenzita té lásky nabírala na síle. Tento efekt zprostředkovává výtečná kamera, neotřelým způsobem zachycující jejich každodenní radosti a starosti. Ostatní se stali pouhými pozorovateli, jako divák sám. Je to zapříčiněno impozantní hudbou, poutavým prostředím, nelpí to moc na soudobých technologiích, bere se to s nadhledem, umí zahrát na vážnou notu, patřičně odzbrojit každého. Komplikovanost nepanuje žádná, byť ten pocit zprvu převládat může. Ale jde o zcela neopodstatněnou věc. Jako zástupce romantického žánru to též činí nad míru dobře. Snímek si tak drží svůj osobitý a unikátní styl, který mu jen tak někdo nevezme. Má v sobě cosi, co je prostě magické. Viděna rozšířená Director's Cut verze. Název filmu už pak jen dává na srozuměnou, že se ani jinak vlastně jmenovat nemohl.

Dokonalé. Vždycky musíte něco nějak zdůvodnit, to se filmu daří perfektně. Akorát odkrývá střípky mozaiky na přeskáčku, takže to možná není tak přehledné, ale to je primární účel asijských filmů. Čímž ve výsledku divák dostane sofistikovaněji podaný příběh, vzbuzující v něm nějakou snahu o to, aby ta kulervoucí akce nepůsobila nijak tupě. First person začátek se hravě vyrovná té ruské bejkárně, která na sebe strhávala pozornost až moc, tady mi to naopak přišlo ok. Kamera je po celou dobu výtečná. Z hlediska toho zabíjení se fakt jedná o několik inovativních prvků, jak si zastřílet, zabojovat, zajezdit, zaskákat, zaběhat. No, prostě typické propriety akčních filmů, co všichni dobře známe. Jako remake Brutální Nikity to zároveň ukazuje, jakým způsobem lze látku uchopit, povýšit ji na nový level, aby byli všichni spokojení. Fakt super nářez. Stopáž luxusní. Sice se z akce přejde do úplně jiného žánru, ale jak už jsem na začátku zmínil, všechno má svůj důvod.

Pravda se dá interpretovat různě, jak konec ukázal. Právem to nelze obsáhnout, ve skutečném životě je totiž nutná logika věci a zdravý rozum. To prostě definice spravedlnosti neumožňuje, navíc to bylo ostatními vytrženo z kontextu, neznali bližší podrobnosti jejich vztahu. Přinejmenším podezřele se mohla jedna scéna jevit, ale nic nemorálního na ní nebylo. Skončilo to dobře. Děly se tam dost nepěkné věci, přeci jen jiný kraj, jiný mrav. Snímek plynul nenuceně. Opět tu bylo zaměstnání hlavní postavy odsunuto na vedlejší kolej, děj se soustředil na soukromí policistky a tu nezletilou holku. Lesbický motiv je pouhá minoritní záležitost, dávající o sobě vědět jen jako stigma z minulosti, ale přeci jen působící i jako časovaná bomba. Společnost má totiž s homosexualitou problém všude. Prostředí ladilo s atmosférou, v Asii mají vždy co zabírat, nepotřebují k tomu vůbec šeď velkoměst. Tudíž velmi podařená a zajímavá podívaná.