Kytarka

Aneb jak zfilmovat přísloví "Kdo chce psa bít, hůl si najde". Všechny špatné vlastnosti, v čele se závistí, lidskou malostí, klevetěním a nepřejícností, nechť se spojí a světlo světa nechť spatří hořkosladký film o dámě v krásných šatech, která se nebojí čelem postavit osudu a hloupým sousedkám. O hereckých schopnostech Kate Winslet jsem nikdy příliš nepochybovala a tady mě o svých kvalitách jen přesvědčila. Na konci filmu jsem se škodolibě usmívala spolu s ní.

Obrázky divoké krajiny spojené s bojem lovce kožešin o holé přežití. Opět se neubráním lehkému srovnání s knižní předlohou, kde byly mnohem více popsány vztahy mezi loveckými skupinami. Nicméně musím takřka do nebes vychválit práci kamery, která si ve snímku prakticky žila vlastním životem a častokrát jsem se přistihla, že mám chuť film zastavit a uložit si screenshot jakožto pozadí na plochu ;) Na DiCapria nikterak ukecaný, ale přesto dostatečně výpravný film o tom, jak přežít, když vás roztrhá medvědice a vybodnou se na vás kamarádi.

Vskutku zajímavý snímek o tom, kam se až může dostat vaše psychická stránka ve chvíli, kdy se do něčeho zakousnete a nechcete pustit. Hlavní hrdinka se zde snaží vykroutit ze spárů své vlastní povahy, aby stůj co stůj reprezentovala roli, kterou má již brzy ztvárnit na prknech, která znamenají svět. Znamená to pro ni spoustu odříkání a křečovitých snah o změnu myšlení a snad všeho, co k ní donedávna patřilo a s čím byla naprosto spokojená. Film je značně vlezlý, některé scény jsou snad i bolestivé, děj postupně odkrývá vrstvy vztahů a problémů až do té míry, že vás na konci naprosto poplete a vy uvěříte něčemu, co nemá s realitou nic společného. Pět hvězd zde opravdu uděluji bez problémů.

Jedno z mála povedených zpracování dystopického románu, se kterým jsem zatím měla tu čest. Prostředí Chicaga po nastolení kastovního pořádku je na začátku stručně a jasně vysvětlené, celé to dává smysl. Postavám jejich chování věříte, včetně momentů, kdy je jedna z nich nucena zalhat a vy máte snad ten knedlík v krku i za ni. Děj nabírá postupně na obrátkách, dvě hodiny utečou, ani nemrknete, a v závěrečné půlhodině sedíte přilepení na monitor i po dvacáté. Výborný kousek, škoda jen následné výměny režiséra. Neumím si odpustit myšlenku, jak by vypadalo pokračování, kdyby se tak nestalo.

Otázka zní, proč? Proč bratři Wachovští, z jejichž pera vyšly takové skvosty, jako je například Matrix, vyhodili jistě strašlivé prachy za výpravu a nedali své dílo k nahlédnutí byť jen jedinému jazykovému korektorovi? Mohla to být pecka, o které by se mluvilo ještě dalších x let, místo toho se však postavy potácejí mezi popisem své historie a unylými dialogy. Příběh nedává smysl, hlavní záporák si spletl filmové plátno s divadelními prkny a řve tak, aby ho slyšeli i vzadu v lóži, o chrapláku hlavní hrdinky, který se sem absolutně nehodí, a rádoby supermanovských schopnostech vlka dobráka ani nemluvě. Troufám si také tvrdit, že existují dva druhy herců. Ten flexibilní druh, to jsou herci, kterým sluší jakákoli role a dokážou zahrát cokoli, a mezi ty ostatní patří například Mila Kunis a Channing Tatum. U těch je blbnutí s jinými rolemi než těmi v romantických komediích prostě totální průser.

Srovnání knihy a filmu v bodech: 1. Asi tak nějak jsem si ten Mars představovala při čtení. Dobrá práce. 2. Watney byl v knize mnohem větší držka, zde se ukázala obecně známá pravda, že papír snese víc. 3. Škoda té vynechané prašné bouře, to byla snad nejnapínavětší část knihy a ve filmu úplně chybí. 4. Ta americká výplň na konci? Proboha, proč? No, protože Amerika. Sečteno a podtrženo, pokaždé je to řádně ošidné, kouknout na film dle knižní předlohy, kterou už jste četli. Kdybych se měla rozhodnout, zda si znovu Marťana pustím, či přečtu, nebudu váhat.