EIa

Útěk z lavinového údolí: Je to vždycky šok, když vidím něco s českým dabingem, i když tady to trochu zachraňovalo, že pod tím nechali běžet anglický originál. Příběh silný, ale šel by zfilmovat líp, byly tam zbytečně dlouhé pasáže o ničem, které zbytečně braly čas jiným. Například bych snesla delší vyprávění o tom, jak se sakra dostali z té trhliny, když měl jeden z nich zlomenou kyčel, a tomu tam bylo daných zhruba třicet vteřin. Se smyslem pro černý humor jsem se zachechtala piknikujícímu páru, to vážně nasedne žena v osmém měsíci do letadla s chlapíkem, který neumí přistát? Protože k tomu ztroskotání tam nebyl vůbec žádný důvod, s řídkým vzduchem museli počítat... No jako nezaujalo, hned to vyšumí, ale bylo to dostatečně krátké, aby se to dalo bezbolestně dokoukat. Dvě hvězdičky patřičnému dílu, celý seriál kvůli neznalosti jiných dílů hodnotit nebudu.

Tohle je přesně jeden z těch závodů, kde je tolik odlišné o nich číst a vidět film, protože Death Valley a téměř padesát stupňů vedra si na stránkách knížky nepředstavíte. Jsou to krátké rozhovory se závodníky před a v průběhu závodu, občas jejich medailonky, což je dost zajímavý náhled do života lidí, kteří jsou schopní uběhnout 217 kilometrů, a největší roli samozřejmě hrají záběry z průběhu závodu, ve valné většině na něčí potíže. A jak mi nevadí si prošívat puchýře, tak dívat se na to u cizích nemusím, děkuju pěkně, o tadytěch dvacet minut bych to klidně zkrátila. Zvracení si tam klidně nechte. Jo, Badwater... ráda bych tam viděla startovat nějakého Čecha nebo Slováka, i když teda na to nelidský vedro ve zdejších podmínkách člověk asi nenatrénuje. Anglicky s německými titulky například zde: http://www.youtube.com/watch?v=aiaWhJrMROo

Vědecká část dokumentu je pěkně zpracovaná, velice oceňuji, že jsou zastoupena vyjádření od obou názorových táborů, ačkoliv generativisti mají méně prostoru a hlavně uvádějí méně věcných argumentů, přičemž zůstává otázkou, nakolik je to dílem střihu a nakolik dílem jich samých. Obecně jsem měla celý film pocit, že musím zaujmout postoj, že mi nic jiného nezbývá, film k tomu vybízí, přičemž straní Everettovi, což asi ani jinak nemůže. Možná by nebylo na škodu vysvětlit alespoň jednou větou věčný spor generativistů a konstruktivistů, aby se přiblížila nevraživost obou táborů. Takhle tam jsou zmíněny gramatické jevy, které u Pirahů nejsou, a tudíž podle filmu vyvracejí generativismus, ale není zmíněno, proč jsou pro generativismus tak důležité. Ta populární část dokumentu, která má udržet diváky-nelingvisty u obrazovek, popisuje, jak si na Everetta všichni zasedli, což sice vysvětluje, proč je výzkum toho jazyka tak zlomkovitý, ovšem nic to na tom nemění, žejo. No a samozřejmě na závěr s dramatickou hudbou ukázka zlé globalizace, která ničí svébytné kultury...

Já mám v režii uvedeného Jozefa Gombára, ale herecké obsazení i délka jsou stejné, budu tedy předpokládat, že jde o stejnou inscenaci. Která se mi v zásadě líbila - písničky jsou k nerozeznání od cdčkových z Landova představení, až váhám, jestli náhodou nejsou pouštěné na playback. Jen u dvou postav nemám pochyby - u Krysaře a u Osudu. Nevím, možná prostě neměl soubor lepší herce, ale obsadit dvě nejdůležitější postavy muži s řečovou vadou, to jako vážně? Osud překousnu, tam se to projevuje jen málokdy, ale Krysař šlapající si na jazyk... ti by se mohli s ošklivou Agnes vzít za ruce a odejít do záře zapadajícího slunce někam daleko z jeviště. Ačkoliv Agnes... ohledně ní jsem rozporuplná. Určitě nevyhovuje představám krásky, jak je tu uvedená v řeči neostrovanů, ale do role svým způsobem zvláštně sedí a hlavně se do ní uměla nádherně ponořit, takže výkon byl strhující. Líbilo se mi to, ačkoliv s výhradami; ty dvě hodiny utekly samy.

Na film se moc pěkně kouká, jako reklama na Alpy je to fajn, chůze po ostrých horských hřebenech (která zabírá nemalou část filmu) bere dech v každém záběru. Jako dokument nebo cokoliv, co to vlastně mělo být, to ale není žádná pecka.

Vidím, že bych nebyla jediná, kdo by hodnotil na základě jednoho dílu, ale přesto to nechám pouze s komentářem. Viděla jsem Genie: Secret of the Wild Child a dost mi trvalo, než jsem zjistila, že to patří do tohohle seriálu. Nicméně ten film byl prostě špatný. Spíš než dokument to byla citová vydíračka a výpovědi o tom, jak si Genie hned všechny omotala kolem prstu a všichni se o ni chtěli starat a kdesi cosi, nicméně o způsobech výzkumu řeči nebo v podstatě cokoliv z behavioristických výzkumů vlčího dítěte tam nebylo řečené ani slovo. Přitom materiály by na to určitě byly, nashromáždili toho, zdá se mi, až moc. Ten díl nicméně nebyl ani dokument, ani biografie, ani příběh, chyběly mu atributy jakékoliv celistvé formy a to bylo na škodu. Zhruba tak na jeden bod.

Film má sám o sobě rozhodně moc krásnou náplň, lezení na severní stěně Eigeru... ale filmařsky mi to přišlo tak hrozně zfušované, že jsem si to nedokázala užít. Čtyři prolínající se příběhy (Toni Kurz na Eigeru, Joe Simpson v Peru, Joe Simpson na Eigeru v Kurzových stopách a Joe Simpson ve studiu s komentáři) jsou příliš. Joe Simpson, doprovázející příběh, neměl dost prostoru, aby vůbec vysvětlil, co to vlastně dělá a proč se nechává z helikoptéry porůznu vysazovat ve stěně, prostřihy k Touching the Void jsou sice rozpoznatelné, ale i tak rušivé, a příběh Toniho Kurze mi přišel příliš omezený a zkrácený a podle toho, co tam bylo ukázáno, mi vlastně není jasné, proč zemřel, protože mě napadá hned několik způsobů, jak se ze své situace mohl dostat, jestli opravdu skončil 15 m nad záchranáři. Tahle látka není na jeden film.

Pětihvězdičková hodnotící škála je hrozně zrádná, člověk potom hodnotí stejně zcela nesrovnatelné filmy. Jsem ochotná si ale slušné hodnocení u Barbie příběhů zodpovědět, ačkoliv rozhodně nejsem cílovou skupinou. Reflektuji, že jsou filmy cíleny na školkové a prvostupňové holčičky, a jsem si jistá, že u nich obstojí. Líbivost je u téhle věkové skupiny na místě, na módní kýčovitost je tu taky nárok. Navíc jsou ve filmech obsažené hodnoty, které je potřeba dětem právě v tomhle věku vštípit - že je kamarádství důležité, že je potřeba si pomáhat, že je potřeba se nevzdávat, že je potřeba umět odpouštět, že je občas potřeba se zakousnout a dodělat i věci, které nejdou samy od sebe. A mně se líbí, že i v těchto filmech je právě tohle nenásilně, ale jednoznačně zahrnuté, byť to je reklamní kampaň na "kupte si co nejvíce Barbie doplňků".

Dokument to rozhodně není, jediné, co se za celou dobu divák o nemoci dozví, je, že byl poškozený hippocampus kvůli chřipkovému viru, který se omylem dostal do mozku. Zbytek je špatně natočená citová vydíračka, sestávající z výpovědí rodiny i samotného pacienta, ve které se neustále opakuje, že je život bez paměti stejný jako smrt, že den a noc jedno jsou a že chudák manžel/tatínek. Jestli tvůrci chtěli dojímat, měli udělat celovečerní rodinné drama "na motivy skutečného příběhu". Tenhle snímek má nulovou informační hodnotu a navíc neskutečně nudí.

Film vyniká především kulisami, méně už hereckými výkony a nejhůře je na tom scénář. Skloubení příběhu samotného romaneta s Arbesovým životem je nepodařené a nevěrohodné. Scénář vychází z autobiografických scén, kterých je v Arbesových romanetech nepřeberně, ale pokud možno je ještě zhušťuje a další si domýšlí nebo je bere z jiných životních etap autora. Dovedu si představit, že mají diváci u tohoto filmu pocit, že se Arbesovi přiblížili, že o něm získali informace, které nedostali ve škole a které si nebyli ochotní přečíst v monografiích. Smutné je, že film je skutečně natočen tak, aby k tomuto pocitu diváky vedl, bohužel ale realitu mísí s fikcí. Do toho přidává fantastický příběh Xaveriův, který je zbaven veškerých formálních rysů romaneta, které jej činí něčím víc než jen napínavým příběhem, který si někdo vymyslí támhle na blog, a snižuje jej tak na nepravděpodobný úlet šílence, do kterého je Arbes nechtě zatažen. Film jako celkový konstrukt mi byl především zklamáním, dvě hvězdičky v hodnocení jsou především za kulisy a herecké výkony některých postav.