swn

„Ukázali mi ji... holčičku... Natašenko, zvolala jsem. Tatínek tě pojmenoval Nataška... Na první pohled zdravé dítě. Ručičky, nožičky... Ale měla cirhózu jater... V játrech měla osmadvacet rentgenů... Vrozená srdeční vada... Za čtyři hodiny mi řekli, že holčička zemřela... A zase, že mi ji nedají! Jak to, že mi ji nedáte?! Já vám ji nedám! Chcete si ji vzít pro vědecké účely, ale já vaši vědu nenávidím! Nenávidím! Nejdřív mi vzala jeho, a teď chce jěště... Nedám vám ji. Pochovám ji sama. Vedle něj... (Mlčí.)“ Ludmila Ignatěnková, vdova po hasiči Vasiliji Ignatěnkovi. in Světlana Aleksijevičová: Modlitba za Černobyl, Brno, 2002