makakus

Narozdíl od některých jiných vnímám posuny oproti románu jako velké plus. Tato adaptace převyšuje předlohu. Koneckonců - totéž si myslí i většina kritiků na agregátu Rotten Tomatoes. Nové dějové události nejsou samoúčelné, naopak významně posunují děj správným směrem a jsou emotivně úžasně silné. Navíc tím seriál přibližují zpět k historické realitě. Celé zpracování výrazně tlumí ty motivy, kterými Clavell nejvíce ohýbal japonské reálie - např. až červeno-knihovní vzplanutí Mariko-Blackthorne, vliv jezuitů na politiku a celá tato dějová linka, až směšně časté návrhy na seppuku atd. V každém případě - vměstnat tisíc stran textu do jediné (bůhvíproč) řady seriálu vyžaduje velkou řadu škrtů, zhuštění i úprav - tady však správným a působivým směrem. Naprosto brilantní díl s důrazem na hlubokou psychologii vztahů. Herecký koncert.

V hlavní roli tentokrát všudepřítomná a zvláštním způsobem něžná mlha. Nejsilnější herec, který jako němý svědek přhlíží přehlídce lidských vášní, probublávajích skrze to věčné japonské sebeovládání a poslušnost.  A po krátké chvíli vzplanutí je odnáší v potůčku laskavý déšť spolu s prolitou krví.

Neschopnost průniku dvou antagonistických elementů vysvětluje dávné přísloví „je to jako házet perly sviním“. To je tento film. Ale pozor - zároveň není. Dokázal totiž probourat náš duální systém ano-ne, je-není. V čem "ano": Perly prostě sviním nechutnají, nemohou je jíst, jsou pro ně bezcenné, a to přesto, že jsou velmi cenné. Nepochopí. A neberme slovo "svině" prosím pejortativě,  může to být klidně Medvídek Pú. A v čem "ne": Genialita tohoto díla je v tom, že dokáže perly metamorfovat do substance, která dokáže nám sviním zachutnat, aspoň části z nás, a přesto v nich ta cenná podstata zůstane i nadále. Přetavilo pro některé svině ne v ano. Mluvím o průlomovém nápadu ukázat základy teorie relativity a kvantové fyziky (kterou lze stručně definovat jako „všechno, všude, najednou“) třeskutě zábavnou formou, stravitelnou i pro běžné, přihlouplé smrtelníky, kteří ji ve vědecké formě nejsou schopni pozřít (včetně mně). Maximálně dokážeme povrchně a nepřesně pochopit slavnou Schrödingerovu kočku, která je zároveň její zábavnou parodií i pravdivou podstatou (tedy opět v této kočce platí ano i ne). Osvícený tvůrce s aktivovaným třetím okem je však schopen to navíc propojit s buddhismem (opakující se životy viděné v souladu s relativitou času střípkovitě najednou, resp. napřeskáčku) a s křesťanstvím (rodina, oběť a láska jako hybná síla života – obohacená v souladu s aktuální doktrínou o lásku lesbickou). Ale jistě – nikdy nebude žádná forma perly natolik matamorfovaná, aby mohla být s radostí strávena každou sviní či medvídkem, tedy každým z nás. Přesto – zaplať pánbůh za tento revoluční počin, který opět posunul kinematografii o krůček dál. Podstata kreativity je v originalitě, něčem novém a jedinečném. Například v tom, ukázat v souladu s Einsteinem smysl krajní nepravděpodobnosti. Honbu za mývalem sesazeným z hlavy kuchaře (ať žije surrealismus!), existencionální diskuzi dvou mrtvých kamenů, alternativní vesmír, kde mají lidé místo prstů na rukou párky a díky tomu posunou vývoj zdokonalením práce nohou... A nad tím vším vševědoucí Boží oko nebo spíš naopak černá díra jako Velký donut, kolem kterého se všechno točí, který vše vcucává a zároveň láká k zahryznutí jako jablko poznání. To všechno však funguje pouze tehdy, když zdánlivé nesmysly dostanou logický smysl, vývoj, návaznost a vzájemnou propojenost. Jako perly v náhrdelníku. A hlavně osvobozující humorný nadhled. Protože každá správná svině má aspoň smysl pro srandu.

Čekal jsem na závěr epicky dlouhou, dechberoucí akční přestřelku na farmě, pak závěrečné shrnutí a epilog (většinou policajtka domlouvá zločinci v poutech), jak už to ve Fargu chodí. A ejhle - jak rychle a v útržových krátkých blikancích se s bitvou proti patriotům tvůrci nečekaně vypořádali. Poté jsem se bál, že zbytek bude jen taková dohnívající nuda s oslavou "běžného života". Ale se závěrečným příchodem mysteriozního Muncha dostala tahle řada na hlavu královskou korunu. Vše se logicky i emocionálně propojilo., Od pozření hříchu a prokletí lidstva v temných dobách středověku, až po finální odpuštění, jakési symbolické svaté přijímání pro neznabohy. Nádhera, filmová katarze, lepší finále už jsem hodně dlouho neviděl!

Mnohovrstvé, fatální, tragikomické střetnutí protichůdných tužeb - snahy být konečně sám a snahy společně sdílet "každý hovno". Jako sňatek a rozvod. Slova a mlčení. Segregace a spojení. V jedné vrstvě Irská občanská válka, její alegorie - jaká je cena za samostatnost, kvůli které se začnou nenávidět sousedé a bojovat proti sobě na život a na smrt. V další vrstvě příběh lidské samoty, která je u někoho nezbytná k tvorbě, u jiného vede k depresi "nikdo mě nemá rád". Vrstva o tom, jak krutá může být prostá pravda a jak vtíravá a agresivní může být "laskavost". V další vrstvě rozpor mezi dokonale nádhernou a nedotčenou irskou přírodou, oceánem a plujícími oblaky jako velkým, mlčícím Bohem a lidskou odcizeností, kdy jediný problém je ten můj. V další vrstvě absurdní, černý humor "moje poslání je hrát na housle, ale radši si useknu všechny prsty, než ti dovolit, abys mě u toho rušil".  A nepředstavitelné souvislosti, spojující useknutý prst se smrtí zakrnělého oslíka. Snad jediná věc chybí - naděje, že by to mohlo být jinak. Jenže McDonagh si na žádné filmové iluze narozdíl třeba od Tarantina nepotrpí.

Téma filmu je mi hodně blízké, až osobní. S chlastem mám totiž bohaté zkušenosti po řadu desítek let, většinou výborných, zřídkakdy ale i trapných. Takže mohu porovnávat. První rozdíl vidím v tom, že Seveřané chlastat opravdu neumějí, s jejich metabolismem i duší to obrovsky cloumá, hází je to z extrému do extrému, o tom koneckonců tento film natočili. Nejsou to holt Slované, obzvláště Rusáci, pro které je vodka druhým chlebem. Nicméně film ukazuje severskou duši mnohem hlouběji a barvitěji. Třeba jejich klasickou trudnomyslnost, sklony k depresím, introvertnost, hluboká vnitřní dramata. Bohatě to zrcadlí i jejich kultura - Bergman, Ibsen, Munch, von Trier, Bjork a řada dalších. Film se ani nenamáhá s vysvětlováním, proč je třeba Martin (Mikkelsen) za střízliva tak nezáživný a vážný páprda, prostě to tak je, normální severský setrvalý stav mysli. Dalším typickým rysem Seveřanů je klasická protestanská racionalita, zde originálně vyšponovaná do extrému - podrobit účinky alkoholu vědeckému zkoumání ve skupinovém pokusu na vlastních tělech, to vidíme my jako absurdní humornou kratochvíli, oni to však berou zcela vážně. Celkově je toto dílko velmi působivou analýzou severské duše (a člověk si taky uvědomí důvody, proč mají na zasmušilém severu poloprohibici). Všeobjímající závěr ve stylu Řeka Zorby je krásnou idealistickou tečkou naděje. Cením si velmi promyšlené, racionální i emotivní obhajoby chlastu, jeho životní důležitosti, souhlasím. Film vyniká i formou - o tak bytostně bezprostředním, až polodokumentárním ztvárnění obyčejného života, nehereckém herectví, si může současná česká kinematografie nechat jen zdát. Na závěr povzdech - kéž by si také průměrní čeští učitelé mohli ze svého platu dopřávat večeře s humry, krevetami, kaviárem, šampaňským a nejlepšími francouzkými víny.

Jediný díl z této série, který s hravou lehkostí ukazuje půvabnou variaci na původního Dextera.

Třertí řada je vyvrcholením toho, co jsem napsal v recenzi k celému seriálu. A to nás ještě čeká řada čtvrtá... Každým dalším dílem je zde každá postava dál a dál prohlubována charakterově, každá naprosto jiná a až zvráceně úžasná. Navíc se přidává ještě více osobitého vtipu - co předvádí hlavně Greg, to je naprostý originál svébytného humoru. Nebo celý odlehčený díl o tom, jak neomylného "kmotra" Logana přepadně zdravotní záchvat nepříčetné bláznivosti - to tady ještě nebylo. Co je však opravdu geniální - teprve v posledním strhujícím díle si uvědomíte, že snad všechny psychologické konflikty postav v dílech předchozích neodvratně směřovaly k tomuto logickému a dokonalému finále. Pokud někdo hodnotí tuto řadu méně než "jedničkou s hvězdičkou", tak opravdu nechápu, co víc si může i náročný divák přát. Po této řadě nepochybně jeden z nejlepších seriálů vůbec.

Ústřední postavou je veleúspěšný podnikatel "staré školy" Logan Roy. Klidně ho přirovnejme k Vitovi Corleone z Kmotra, až na to, že v legálním byznysu se protivníci nevraždí, jen zadupávají do země. Charisma, instinkt dělat nejlepší možná rozhodnutí, ostré lokty i nutnost vybrat si, kdo z potomků to po něm převezme, to však mají podobné. Logan však narozdíl od dona Vita musí vyřešit zásadní problém - všechny jeho děti jsou penězi ( a možná i jeho výchovou) zdegenerovaní pacholci, nikdo z nich na převzetí té obrovské moci nemá. Komu to v tak blbé situaci předat? Logan tak postupně vkládá důvěru do každého z nich, aby ho nakonec všichni zásadně zklamali. Především svojí postupnou zradou vůči němu, svému otci (tak uctívanému v Kmotrovi, holt jiná doba), bez kterého by to byly ubohé nuly. Má je přesto rád? Ano. Je to furt otec ze staré školy. Nicméně si sám v sobě začne klást podmínku - předám to jen tomu, kdo mě svými schopnostmi, intrikami a předvídavostí dokáže porazit. A jim se to zoufale nedaří... V nemilosrdném a místy až hysterickém boji o moc podráží tito následníci nejen otce, ale průběžně i jeden druhého a své další blízké. Cynicky, vypočítavě, pohrdavě. To vše je podtrženo skvělými psychologickými portréty všech zúčastněných, každý z nich je navíc opravdu úplně jiný, všichni skvěle napsaní i zahraní. Dokonalá analýza společnosti, kde už jde jen o peníze a o moc, jeden z nejlepších seriálů ever. A o čem tedy toto dílo pojednává, milý žáku, jednou větou? Že svět se v prdel obrací, pane učiteli.

Dokonalé.