Vicco

Abu Raed, osamělý starý muž, který pracuje na letišti jako uklízeč, jednoho dne v koši nalezne kapitánskou čepici. To, a obrovská fantazie starého muže stačí k tomu, aby skupinka dětí z chudých rodin v sousedství začala věřit v naději na lepší budoucnost. A pro některé z nich se fantazie Abu Raeda možná stanou i skutečností. Film Kapitán Abu Raed je smutnou oslavou lidskosti, která v reálném světě nezůstane nepotrestána.

Dokumentu Slzy Gazy bývá někdy vyčítáno, že je neobjektivní, a zobrazuje následky izraelsko-palestinského konfliktu pouze na jedné straně, přičemž ignoruje pozadí konfliktu jako takového. Abychom se však takovým nespravedlivým hodnocením vyhli, je třeba předně definovat, o čem dokument jako takový je. Dokument se zaměřuje na děti v Gaze, jejich příběhy a výpovědi z každodenní reality nekonečného konfliktu, jak jej prožívají na vlastní kůži ony. Autoři dokumentu se pokoušejí o jakousi sondu do duše dítěte, kterému armáda státu, který se tyčí kdesi za ostnatým plotem, zabila příbuzné a kamarády, zbourala jeho rodině dům, a ono kdesi v provizorním uprchlickém táboře v noci při snaze usnout plno strachu poslouchá nedaleké zvuky bombardování. Čím se takové dítě provinilo, že musí každý den trpět v takových podmínkách? Má právo na budoucnost, a leží ta v jeho rukou? Na tyto a další otázky se snaž autoři dokumentu odpovědět záběry z bombardovaných míst a rozhovory s dětmi a jejich rodiči. Dokument se nesnaží být pojednáním o příčinách a dějinách konfliktu jako takového, je jen a pouze syrovým zobrazením života dětí v Gaze, které se nám snaží ukázat, že médii často dehumanizovaní Palestinci jsou taky lidé, kteří cítí a milují. A v tomto ohledu u mě dokument obstál na výbornou.

Film Válečníci pojednává o konfliktu v Bosně roku 1992, kdy dosud pod povrchem doutnající nenávist mezi Srby, Chorvaty a Bosňáky naplno vzplála v ozbrojený a nevídaně krvavý konflikt. Autoři filmu se zaměřují na mírovou misi UNPROFOR v rámci OSN, které do Bosny vyrazily se slabým mandátem, a tedy bez možnosti do bojů jakkoliv zasáhnout. Dějem filmu procházíme se skupinkou britských vojáků, ve kterých se bije povinnost uposlechnout rozkazů s obyčejnou lidskostí, která jim nedovolí přihlížet brutálním masakrům civilního obyvatelstva. Jaké to je, být takovým vojákem, chtít těm lidem nějak pomoci, ale mít to zakázané? Válečníci o tomto tématu pojednávají naprosto brilantně, až z některých záběrů skutečně mrazí, a člověk při závěrečných titulkách ještě dlouho hledí na černou obrazovku, a říká si, jak se něco tak otřesného mohlo stát jen několik set kilometrů od našich hranic. Válečníci jsou zobrazením války ve vší její odpornosti a zvrhlosti, a rozhodně je lze doporučit nejen těm, kdo se o konflikty na Balkáně zajímají.