Safrine

Tohle není pro mě – stydlivá holka takový film neocení. Nastartovaná tramvajačka mě spíš znechucuje, než rozesmává. Přesto alespoň uznávám práci s rytmem, spojení kresby s hudbou, které má spád.

Úsměvné příběhy vysloužilého kouzelníka a amerického přistěhovalce se zálibou v armádní těžké technice. Navzdory sympatiím k stařičkému kouzelníkovi, jehož část příběhu působí intenzivnějším dojmem, film vstoupí do hlavy stejně snadno, jako z ní vyšumí.

Strasti přerostlého puberťáka jsou někdy zábavné, jindy hrají na tragičtější notu. Věřím, že se mnozí diváci s problémy hlavní postavy snadno ztotožní. Vzhledem k tomu, že nepatřím mezi třicátníky, tak je mi téma filmu trochu cizí.

Velké očekávání, a proto asi trochu zklamání. Některé zastávky na zpotvořené cestě říší divů jsou překvapivé, šokující, jiné vyvolávají úsměv, všechny jsou nepředvídatelné. I přes obdivuhodný herecký výkon hlavního hrdiny (který během filmu vytvoří bezpočet poloh rolí podivínů a zvrácených individuí) a originální vizuální zpracování, se zdá, že se někde po cestě bílou limuzínou vytratilo výraznější vyvrcholení a závěr filmu se zničehonic rozplyne do ztracena.

Sestup do podzemního světa tunelů a kolejí, kde se střetávají trasy myšlenek obyvatel velkoměsta. New York, Los Angeles, Tokio, Hongkong, Moskva – několik portrétů vybraných měst skrze jejich metrodráhy. Jednotlivá metra jsou podle své povahy natočena trochu jiným stylem, ve kterém se mísí rozdílné rytmy drah a myšlenky cestujících. Pulsující rytmus drah se odráží i v živelném hudebním podkresu skupiny Sofa Surfers. Pojícím článkem jsou podzemní prostory vídeňské podzemky, která je na rozdíl od ostatních portrétů natočena ve svém mikrospánku – v době, kdy jsou tunely prázdné a neprojíždí jimi žádné vozy.

Povětšinou černobílé momentky nezapřou fotogenickou krásu, ale sdělení se autorovi předat nedaří. Děj jako by neplynul, ale točil se na místě – 70 minut zdá se být nekonečných.

Obdivuhodný počin na to, že téměř všechno od scénáře přes produkci, režii a sehrání jedné z rolí zvládl režisér sám a strávil nad svým projektem zhruba deset let. Ve filmu je znát, že se jedná o splněný sen mladého režiséra, kterého k látce pojí hluboký vztah. Přesto nemusí být všechna témata tohoto výtvarně vyšperkovaného snímku lehce stravitelná.

Místo humoru, který film slibuje, je Praktický průvodce Bělehradem plný hořkých konců, jen občas vzbuzuje cynické úsměvy. Otravně trapné sborové výstupy, kterými jsou jednotlivé povídky proloženy, téma filmu zbytečně shazují.

Sledovat tento film je opravdový zážitek. Prožívat paranoické strasti sympatického hlavního hrdiny, jenž se nechce vzdát svého snu, potěší nejenom diváka reality show. Téma cesty za svým snem je universální. Život mladého prodavače ryb, který žije v domnění, že jej sleduje televize, je zabírán dlouhými záběry tak, že kamera skutečně vzbuzuje dojem nepřetržitého špehování. Pohádkovost vyumělkovaného televizního světa slávy je podkreslena chytlavou hravou hudbou, která připomíná atmosféru poutí a cirkusu.

Veselá absurdní hříčka. Parodie na parodie parodií gangsterek. Není radno pohybovat se v balónkovém průmyslu a myslet si, že gangsteři na čekačce nic nevyčmuchají. Vždyť přece, když selže plán A, je v záloze ještě plán B. Někdy taky plán C…